Je to jen hra✔️

•62•

Vzbudila jsem se ani nevím, v kolik hodin to bylo, a místo vedle mě na posteli bylo prázdné. Vstala jsem, oblékla si volné tričko, tepláky a zamířila do kuchyně, kde byli už všichni. „Dobré ráno, Nik." řekli sborově a usmáli se. „Dobré." odpověděla jsem a šla za Dylanem.
„V pohodě?" zeptal se a přitáhl si mě k sobě. „Jo." usmála jsem se a políbila ho. Nasnídala jsem se a pak si šla sednout na gauč. Všichni jsme si sedli do kruhu a ještě se bavili, jak to bude dál a nějaké ty plány na vánoční prázdniny, které se blíží, atd...
Ani nevím, jak, ale čas rychle utekl a už bylo odpoledne kolem tří hodin.

„Lidi, já už musím, ale včera to bylo luxusní. A díky, že si mě tu nechal i přes ten tvůj výraz, který naznačoval, abychom všichni vypadli." zasmál se Tayler a zvedl se k odchodu. „Haha, moc vtipné." zabručel Dylan, když se všichni včetně mě rozesmáli. „Počkej na nás, my už taky jdeme, máme ještě něco na práci." řekl Zack a s Lorou se zvedli a šli ke dveřím. „Tak ahoj." řekli jsme my čtyři, co jsme zbyli.
„Tak co, ségra, ještě tu zůstaneš nebo půjdeš už zpátky domů?" uchechtl se Brian. „Nikam nejde, zůstane u mě." usmál se Dylan a přitáhl si mě blíž. „Ještě tu zůstanu." mrkla jsem na něj a opřela se o Dylana. „Tak jo." usmál se brácha.

Brácha seděl vedle Chloe a já si celou dobu říkala, že jim to spolu sluší, tak proč spolu ještě nejsou. Vůbec jsem nedávala pozor, o čem se mluví, ale jen jsem kývla hlavou. Nakonec jsem se podívala, kolik je hodin a nemohla jsem uvěřit, opět ten čas rychle utekl.
Bylo 17:24.
„Sakra." zanadávala si Chloe. „Co je?" zeptala jsem se stejně s Brianem.
„Zapomněla jsem, že dneska s rodiči máme menší sešlost a je v šest." povzdechla si. „Já tě tam odvezu." usmál se na ni Brian. „A nechtěl by si tam být se mnou? Bude tam totiž nuda." prosebně se ho zeptala a já se zasmála. „Copak, sestřičko?" podíval se na mě s kamennou tváří Brian. „No nic, jen...to je jedno." mávla jsem nad tím rukou. „Chtěla říct, že to vypadá, že to spolu táhnete." řekl Dylan a dal mi pusu na líčko. Odkývla jsem to a čekala, co řeknou. „No..." poškrábal se na zátylku Brian a já se usmála od ucha k uchu. „Ještě nechceme, aby to věděli všichni." řekla Chloe. „Tak to vám přeju." řekl Dylan a ťukl si s bráchou pěstí. „To jsem ráda." řekla jsem nadšeně. Vážně jsem byla, protože má konečně holku, která není blbá a nezajímá se jen o poslední módu. Chloe je úžasná holka, i kamarádka. „Ale nikomu to neříkejte." poprosili nás oba dva. „Bez obav." mrkl na ně Dylan. Chloe někdo zavolal, tak to vzala a trochu poodešla.

„Konečně, bráško, ale trvalo ti to." objala jsem ho a on se zasmál. „No jo." zamumlal. Potom jsem si sedla zpátky k Dylanovi. „Dobře, za chvíli tam jsem." řekla Chloe a podívala se na nás. „Takže už jedete?" zvedla jsem se. „Už jo." usmála se. „Tak ahoj." objala jsem ji. „Ahoj." řekla a já pak objala bráchu. „Žádné blbosti." zašeptal pobaveně. „Jasně." odpověděla jsem s úsměvem.
Ještě u dveří jsem jim zamávala a pak zavřela. Měla jsem docela hlad, tak jsem si zašla k lednici a podívala se, co tam je. Nic. Nic, co bych chtěla, takže jsem si jen sedla na linku a přemýšlela. „Copak?" přišel ke mně Dylan s úsměvem. „Jsem ráda, že jsou spolu. Konečně má někoho normálního." zasmála jsem se. „Sluší jim to spolu." mykl rameny a přiblížil se ke mně. „Už jsme sami." konstatoval a já se rozhlédla, jestli je to pravda. Vážně byla. Zpátky jsem se podívala na něj a Dylan mě propaloval těma jeho až černýma očima, které sledovaly moje rty. V tu chvíli se mi zrychlil dech a srdce mi zběsile tlouklo. Nakonec to udělal. Přitáhl si mě a začal mě vášnivě líbat.
Ruce jsem mu obtočila kolem krku a on si mě chytl pod zadkem, takže jsem mu nohy obtočila kolem boků. Pořád jsme se líbali, i když mě nesl přes schody nahoru do pokoje, ve kterém jsme byli během chvilky.
První mi sundal tričko a usmál se, protože jsem se na chvíli zarazila. Jenže abych nebyla pozadu, tak jsem mu rukama chytla lem trička a rychle mu ho přetáhla přes hlavu.
Pohled mi spadl na jeho božskou hruď s tím úžasným tetováním, neodpustila jsem si po ní přejet rukama.
Uchechtl se a už mi sundával tepláky. Na chvíli jsem ho zastavila a podívala se mu do očí.

„Můžu?" zeptal se mě opatrně a já přikývla. Líbal mě na krku, zatímco já mu prsty zarývala do zad a snažila se udržet vzdechy v sobě. „Komu patříš?" zeptal se potichu a já už se neubránila dalšímu vzdychnutí. „Tobě." potichu jsem řekla a jemu se vykouzlil další jeho sladký úsměv. Po chvilce se přemístil opět k mému krku a já zavřela oči. Snad jsem i zapomněla na tento pocit. Pocit, který vás dohání k šílenství a nutí vás otáčet očima vzhůru.

Oba dva jsme těžce oddychovali. Slyšela jsem, jak mi zapípal mobil, tak jsem si sedla a natáhla se pro něj. Přišla mi zpráva od Lory.

Nik, máš zítra čas? Zapomněla jsem se tě na něco zeptat.

Podívala jsem se na Dylana, který sledoval každý můj pohyb. Musela jsem se usmát. „Kdo nás ruší?" řekl a zamračil se. „Lora se ptá, jestli mám zítra čas." uchechtla jsem se. „Teď ten čas nemáš, protože jsi se mnou, takže ten mobil pěkně odložíš." zakňučel Dylan, bylo to vážně vtipné ho pozorovat. Nakonec jsem Loře rychle odpověděla a odložila mobil.

Poté jsem se otočila, neodpustila si přejet rukou po jeho hrudi. „Hmm." zabručel a přivřel oči. Musela jsem se zasmát. Dylan se opřel o loket a druhou rukou si mě přitáhl do něžného polibku. Poté si čelo opřel o to mé a usmál se. „Miluju tě." řekl s nejkrásnějším úsměvem. „Miluju tě." řekla jsem taky a opět si lehla na jeho hruď. Povídali jsme si a já po chvíli usla, ovšem to dobré bylo, že se mi nezdálo nic špatného.....