Je to jen hra✔️

•37•

,,Loro, víš, že to zatím vždy dopadlo špatně." zakňučela jsem na ni, když už jsme tam byly. ,,Dneska ale ne, neboj, tady se nic nemůže stát." řekla s úsměvem na rtech a tahala mě dovnitř. Jenže vždy, když jsem na nějaké party, tak se to musí podělat. Ano, bylo to opět u Scotta.
Hodně studentů bylo opilých a někteří mi připadali i zdrogovaní. Vzhledem k tomu, že byl čtvrtek, tak jsem tu chtěla být jen chvíli a pak se rychle vypařit.
Lora mě táhla k 'baru'. ,,Dej mi-" nedořekla, protože jsem ji raději skočila do řeči. ,,Chci vodu, opravdu vodu." řekla jsem tomu klukovi a on mi ji hned podal. Vysloužila jsem si od Lory nepříjemný pohled. ,,Zlato, nemůžeš na party pít vodu." řekla mi vyčítavým tónem. ,,Loro, víš, co se vždy stane, že?" zamračila jsem se na ni. ,,To si to nemůžeš užít?" protočila očima a poté řekla, co chce ona. Rozhlížela jsem se po místnosti a hledala někoho, koho znám. Briana jsem viděla s nějakou blonďatou holkou. On snad nemá vkus. Bože můj...
Plácla jsem se do čela a radši odvrátila zrak někam jinam.

Oči se mi zastavily na sedačce, kde seděl Dylan.
Vypadal jako tělo bez duše, jen tak tam seděl a sledoval vše kolem. Co si pamatuju naposledy, tak se bavil, smál se a užíval si. Vždy, když přišel, vypadal nádherně a ty jeho oči, no co na to říct. Pořád tak vypadal, akorát byl nějaký bez nálady. Uvědomila jsem si, že se na mě dívá, tak jsem rychle otočila hlavu na jinou stranu. Byl tam Tyler s ...Lorou. Jak se tam dostala?... Podívala jsem se vedle, kde před chvílí stála a nebyla tam, samozřejmě. Beztak ji dneska tady někde ztratím. Nakonec jsem se odhodlala jít tancovat, když už ne pít. Vecpala jsem se mezi všechny ty lidi a začala tancovat do rytmu. Bylo to docela uvolňující, teda do doby, než se na mě namačkal nějaký kluk. ,,Krásko, nechceš jít se mnou nahoru?" zašeptal mi do ucha a mě zamrazilo. Otočila jsem se na něj a usmála se, abych na sobě nic nedala znát. ,,Ne, nechci, a teď tak se měj." odpověděla jsem a začala opět tančit. Sáhl na mě, on mě začal osahávat. Snažila jsem se ty jeho slizké ruce dát pryč, ale moc to nešlo. A já začala trochu panikařit. ,,Nech mě." řekla jsem skrz zaťaté zuby. Nechtěl to udělat a já přemýšlela, co mám vlastně dělat. ,,Hej, nesahej na ni." křikl na něj Brian.

,,Sundej z ní ruce." zopakoval ještě jednou a ty ruce opustily moje tělo. Oddychla jsem si a otočila se na bráchu. Vypadal naštvaně a ten kluk radši odešel po tom, co viděl výraz mého bráchy. Ani se nedivím... Vypadal, jako by ho chtěl zabít. ,,Díky." řekla jsem a objala ho. ,,Kdyby něco, křič." mrkl na mě a odešel. Potřebovala jsem se napít, tak jsem si zašla pro vodu a napila se.
Promnula jsem si obličej a sedla si na židli. Hrála jsem si se skleničkou a poslouchala písničky, co tam hráli.

Šla jsem nahoru po schodech na záchody, když jsem potkala Loru. ,,Kde jsi byla?" zeptala jsem se jí a usmála se.
,,Aaaale, jen jsem si odskočila." řekla a zasmála se. ,,Začínáš mě překvapovat." odpověděla jsem jí a obě jsme se rozesmály. ,,Budu dole." řekla a sešla dolů. Zašla jsem si na záchod a poté jsem si studenou vodou trochu zchladila krk. Když jsem vyšla ze záchodu, měla jsem chuť se podívat, jak to vypadá v jednom pokoji. Tak jsem se vydala ke dveřím, kde bylo ticho. Otevřela jsem je a viděla nádherný pokoj. Byl černo-bílý, veliká postel, krásná skříň a komoda. Wow, tu si někdo žije. Tuhle kombinaci barev miluju. Taky bych chtěla takový pokoj.
I když....

Zatočila jsem se dokola, dokud mi pohled nezůstal na tmavookém klukovi, který stál přede mnou. Celá jsem kompletně ztuhla a pořád se dívala do jeho očí. Tak strašně mě fascinoval. Až potom jsem si všimla, že je zavřeno. Zamrazilo mě a trochu jsem se vystrašila.
,,Co..co potřebuješ?" vykoktala jsem ze sebe, když se pomalu přibližoval. Neodpověděl, on se jen usmál. A že ten úsměv měl sakra přitažlivý. Lekla jsem se, když jsem si uvědomila, že jsem za sebou měla skříň a on byl asi 10 centimetrů ode mě.
,,Dy...Dylane." řekla jsem neslyšně. Ve chvíli, kdy mě skenoval pohledem, jsem měla srdce až někde v krku.

,,Jsi překrásná." až po nějaké době mi ta slova došla až do mozku a já si to uvědomila. Pohladil mě po tváři a usmál se. Díval se mi do očí, než mu sklouzly trochu níž a on se kousl do rtu. Přiblížil se. Jeho rty byly kousek od těch mých. Pokaždé, když jsem ucítila jeho dech, jsem se zachvěla.
No tak to udělej!!
A nebo ne ...ještě toho budeš litovat.
Chtěla jsem něco říct, ale než jsem stačila, tak mě políbil. Nevím, jestli to bylo dobře nebo špatně, ale v tu chvíli jsem to neřešila.

Nebyl jako Ben, jemný a opatrný. Dylan byl pravý opak. Prostě po mně vyjel, začal mě hladově líbat. Nechápala jsem naprosto nic. Více mě udivovalo, že jsem spolupracovala...
Rukou mi zajel do vlasů a nepřestával mě líbat.
V tu chvíli jsem měla totálně vygumovaný mozek. Ruku jsem mu dala na rameno a druhou mu jezdila po jeho vypracované hrudi. Poté mě přirazil ke skříni. Nečekala jsem to a pootevřela jsem pusu. Samozřejmě, že toho využil. Musím říct, že to vážně uměl. Užívala jsem si to do doby, než nám došel vzduch a oba jsme se museli nadechnout.
Dívala jsem se mu přímo do těch temných černých očí a uviděla ty jiskřičky. A pak přišlo uvědomění...
Pustila jsem se ho, když jsem viděla ten jeho úsměv. Zatlačila jsem na jeho hruď a tím ho od sebe odstrčila.
,,Já.. já, no pane bože, co jsem to udělala.." potřebovala jsem být co nejdál. Rychle jsem se dala k odchodu. No, téměř, kdyby mě nezastavil...
,,Vždy utečeš, proč?" řekl s nechápavým výrazem. Dívala jsem se na něho a přemýšlela, co říct. Protože kdybych to neudělala, neskončí to moc dobře....
,,Já...nevím..." řekla jsem zmateně a vyběhla z pokoje. Když jsem sešla schody, šla jsem Loře a Brianovi říct, že jdu domů a utekla pryč.

Když jsem seděla na posteli, dala jsem si hlavu do dlaní.
,,Sakra." řekla jsem si pro sebe. Oblékla jsem si kraťasy a tričko. Ano...I když začínala zima, já měla kraťasy a nevadilo mi to. Radši jsem si lehla a chtěla na vše zapomenout. Ani jsem nedoufala, že tak rychle usnu, ale byla jsem ráda. Teda do té doby, než jsem měla opět ten sen.....