Je to jen hra✔️

•38•

Zasraný sen, jak já ho nenávidím...
Opět jsem křičela, brečela a klepala se.
Jen jsem seděla v posteli, měla stáhnuté kolena k sobě a kolébala se. ,,Ne, ne, ne, ne...proč už to neskončí." říkala jsem si mezi vzlyky.
Slyšela jsem, jak se otevřely dveře a někdo na mě mluví, jenže já ignorovala vše kolem. Hlavu jsem si schovala mezi kolena a pořád se kolébala. ,,Ne, prosím, už ne...já nechci, je to ten chlap," Šeptala jsem pořád dokola. ,,Nik, to je v pořádku, jsem tady Ano? Nemusíš se bát." sedl si ke mně na postel a objal mě. Hladil mě po vlasech a utěšoval. ,,Briane, já tu s ní budu. Běž si lehnout, potřebuješ to víc než já." řekl druhý hlas v pokoji.
Brian s tím zřejmě souhlasil. Dal mi pusu do vlasů a zvedl se. ,,Ne, ne.." říkala jsem, když odcházel.
...nenechávej mě tu...

Pořád jsem popotahovala a tekly mi slzy. Kdybych chtěla zaplnit bazén, tak myslím, že už je plný. Hladil mě, on mě hladil a byl opatrný. Uvolnila jsem se a obtočila jsem si ruce kolem něj. Cítila jsem se v bezpečí.
,,Promiň za tu párty. Já nevím, co to do mě vjelo."
Dylan se mi právě omluvil.

,,Co.. proč?" dostala jsem ze sebe přes ty vzlyky. ,,Princezno, já to nechtěl udělat, teda jo, ale ne takto," Byl hodně nesvůj. Je to vážně Dylan? Dylan Barnes? ,,já se neovládl," řekl to s takovou něhou. ,,princezničko nechtěl jsem ti ublížit. Jenže když jsem viděl tvůj výraz potom...omlouvám se."

,,Já-" chtěl to udělat opět.
,,Do háje, Dylane... Opovaž se mi ještě jednou omluvit." řekla jsem to potichu a nasála jeho vůni trička, když jsem si hlavu opět položila na něj. Bože, ta vůně mě jednou zabije...
Cítila jsem to, cítila jsem, jak ve vteřině kompletně celý ztuhl. Když jsem mu rukou přejela přes celou hruď. Nevím, co to do mě vjelo, ale teď mi to bylo jedno. A na ten sen jsem ve chvíli, co se mi začal omlouvat, zapomněla. Protože, když tu byl on, absolutně nic mě nezajímalo. Já byla ze sebe tak zmatená... Nik, co od něj vlastně chceš? Zlomit srdce? Tohle byla první část mého mozku a ta druhá říkala "dělej si, co chceš". Teď jsem vážně nevěděla, co dělat...

Zasténal. On pod mými doteky opravdu zasténal. Musela jsem trochu nad tím zvednout koutky úst. Zvedla jsem k němu hlavu a udělala tu největší chybu v životě. Podívala jsem se mu do očí. Uvěznil mě do svého pohledu a já zapomněla na vše kolem, i na to, že se vsadil. Bylo mi to jedno. Já jsem vlastně chtěla, aby to znovu udělal... Přejel mě pohledem, až mu oči skončily na mých rtech. Přiblížil se a já opravdu myslela, že to udělá. No a on ne....On se prosto musel zastavit. Když jsem se mu podívala do očí, viděla jsem, že nespíš potřebuje svolení dřív, než cokoliv udělá. Zhluboka jsem se nadechla a oči se mi zaměřily na milisekundu na jeho rty. On to zaznamenal a stačilo mu to jako svolení.

Spojil naše rty v jedno, ale tentokrát byl opatrnější. Dával si pozor na to, co dělá. Spolupracovala jsem a rukou mu zajela pod tričko a přejela po jeho nahé hrudi. Trochu mi zasténal do úst a já se pousmála. No jenže on mi to oplatil a také mi zajel rukou pod tričko. Problém byl, že jsem pod tričkem neměla ani podprsenku. Když to zjistil, tak na vteřinu ztuhl a rukou přejel po mé kůži. Ani nevíte, jak to pálilo. Všechny jeho doteky mě přiváděly k šílenství. Taky jsem si to uvědomila a trochu se odtáhla. ,,Výš nepojedu, když nechceš." řekl opatrně a opět spojil naše rty.
Potřetí. To je dnes potřetí, kdy jsem šílela z jeho dechu, doteku a jeho celého. Nakonec jsme se odtáhli a snažili se nabrat nějaký ten vzduch do plic. Lehl si a já položila hlavu na jeho hruď. ,,Děkuji.. že tu jsi se mnou." řekla jsem potichu. ,,Pro tebe vše, princezno. A zkus ještě usnout, ještě je brzo." řekl a dal mi pusu do vlasů, jak to dělá Brian. Snažila jsem se vážně, jenže dřív než já, usl Dylan. Zatím jsem dělala maličké kroužky prstem na jeho těle. Nechtěla jsem už nikdy víc odejít z jeho náruče. Jeho vůně byla pro mě droga, bez které nejspíš už nemůžu žít...

Dylan:

,,Vstávat, jde se do šk-." Vpadl do pokoje Brian a zarazil se. Když jsem se chtěl pohnout, ucítil jsem, jak se někdo pohl. Sakra... že jsem usl u Nik.
,,Ty vole... Zapomněl jsem zaklepat." Vykoktal ze sebe Brian a odešel. Ten jeho výraz byl ale k nezaplacení. Zůstal jsem nehnutě ležet a sledoval Nik. Vypadala tak klidně a byla nádherná. Hned jsem si vzpomněl na večer. Vždyť ona mě večer líbala.
Lehce jsem ji pohladil po tváři a dal pusu do vlasů. Z té její vůně jednou zešílím. Znovu se pohla a zajela mi rukou pod tričko. Kdyby nespala, řekl bych, že to dělá schválně. Přiváděla mě momentálně k šílenství...
Tohle si mám nechat líbit..
Sakra....ona mě týrá..
Ještě chvíli a potřebuju sprchu...
A co se nestalo, ona tou rukou pohla a ještě si mě přitáhla. Musel jsem ruku zatnout v pěst, abych vykompenzoval to, co s mnou udělala.

Pomalu jsem se vysoukal z jejího sevření a potichu se dostal i z jejího pokoje. Otevřel jsem dveře do vedlejšího pokoje a za nimi jsem viděl jen překvapený výraz Briana. Radši jsem zvedl ruku, abych se vyhl otázkám a on se zarazil. ,,Můžu použít koupelnu?" zeptal jsem se ho a on se na mě jen nechápavě podíval. ,,Menší nehoda." povzdychl jsem si a on se jen rozesmál. ,,Jasně, že jo. Ručníky jsou pod umyvadlem." řekl mezi smíchem, ale já rychle vklouzl do koupelny. Zamkl jsem se a sundal ze sebe oblečení a jen na sebe pustil studenou sprchu. Opřel jsem se rukama o zeď a jen jsem vnímal tu vodu.

Po studené sprše jsem se osušil a nechal si ručník kolem pasu. Vylezl jsem z koupelny a chtěl si vzít nové věci, ale já měl jen rifle. Nejhorší na tom bylo, že jsem byl nucen zůstat v tom tričku a mikině, které byly nasáté její vůní, celý den. Celý blbý den v oblečení, které vonělo po ní. Jen jsem tiše zasténal a poté si vše oblékl. Vážně mě jednou přivede do hrobu, princeznička malá...

Sešel jsem schody dolů a zasekl jsem se, když jsem tam Nik viděl sedět zády ke mně. Nevěděl jsem, jak se mám po včerejšku zachovat. To je jedno, moc nad tím přemýšlíš...
Brian se jen snažil nevybouchnout smíchy, Nik si toho okamžitě všimla a hned se otočila. Ztuhla stejně jako já. Poslal jsem Brianovi vražedný pohled a pak se podíval na Nik. ,,Ahoj." řekla potichu a opět se otočila.
Udělal jsem něco špatně?
,,No... Stalo se něco?" zeptal se Brian a snažil se o vážný výraz. ,,Proč se pořád směješ? Přestaň, už mě tím sereš." řekla mu vytočeně a on ztuhl. Šel jsem si sednout ke stolu k nim. Bylo to strašné, seděli jsme tam mlčky. Nik vypadala, jako by nad něčím přemýšlela a já bych dal cokoliv za to, abych věděl, o čem přemýšlí....