Je to jen hra✔️

•39•

Byla jsem hrozně ráda, že už jsem ve škole. Bylo to snad poprvé, co jsem doslova utíkala, abych byla co nejdál od domu a hlavně...Od kluků. Nevím, co měl Brian ráno za problém, ale nechci to vědět. Spíše mě zajímalo, co se stalo večer. Proč jsem to dovolila? Zase?
Vždyť jsem to nechtěla udělat, nenávidím Dylana snad ne?

,,Ahoj Laro. Tak co ten včerejšek? Připrav se, že z tebe vyždímám duši." uchechtla jsem se a ona se nevinně usmála. ,,S tím počítám, neboj se." vybouchly jsme smíchy a společně šly do třídy. Příští hodina? Matika. Ta je v pohodě, takže to nebude tak zlé.

Bohužel...opak byl pravdou. Dostali jsme nečekanou písemku, ale tak svět se nezboří z jedné písemky. Navíc byla jednoduchá.
,,Co máme teď?" Zeptala jsem se Lory, protože jsem měla v hlavě úplně prázdno.
,,Myslím, že tělocvik. Jsi připravená na florbal?" Spiklenecky se na mě podívala a já se začala smát.
,,Samozřejmě, jen doufám, že dostaneme nějaké chrániče. Vážně nechci riskovat zranění ostatních." řekla jsem a obě opět vybouchly smíchy.
V šatně jsme se převlékly do úboru, což obsahovaly šortky a sportovní podprsenka. Byla jsem ráda, že nejsem jediná, co takto cvičí, sama bych asi nešla.

Po krátkém protažení, běhu a výběrem družstev jsme začaly konečně hrát. Při naší smůle jsme měli spojenou tělocvičnu i s klukama, kteří se nesnažili zakrýt to úchylné očumování.
Neřešila jsem to a šla na hřiště. Cestou mě však zastavila Tamara.
,,Chceš něco?" Řekla jsem s nezájmem a šla dál.
,,Vlastně ano. Chci tě varovat, vyhýbej se Dylanovi. Jestli sis nevšimla, tak já a Dylan jsme zkrátka hvězdy školy. Ano, ty to asi neuneseš, ale je to tak, což znamená, že patříme k sobě, takže dej od něj pracky pryč, rozumíš? Nebo ti to mám říct snad Španělsky? Tú hablas español?" Nasadila vítězný úsměv a já se musela zasmát. Byla vážně k smíchu.
,,Ty mi vážně chceš vyhrožovat? Nemám problém ti odlepit ty umělé drápy a zacpat ti s nimi hubu. Španělsky jsem uměla ještě dříve, než ty sis nechala udělat první plastiku a teď mě omluv, chci hrát florbal, jestli vůbec víš, co to je." falešně jsem se na ni usmála a odkráčela na rozehrání. Slyšela jsem za sebou ještě, jak nadávala, ale popravdě? Bylo mi to někde.
Dnešní zápas bude ještě zajímavý. Škoda, že si ji nemůžu vychutnat hned v tomto prvním zápasu, ale nevadí.

Učitelka pískla a my začali hrát. Ihned jsem se zmocnila míčku a směřovala k bráně. Nahrála jsem Loře, ta po chvilce přihrála zase Denise z naší třídy a ta dala bez sebemenšího problému gól.
1:0 vedeme. Adrenalin mi začal kolovat tělem a mě se zmocnila chuť soutěžit.
Zápas tedy skončil 4:3 pro nás, za což jsme začali jásat a smát se. Na řadu byl tým s Tamarou. Na to jsem vážně zvědavá. Ví vůbec, kam má míček směřovat? Uchechtla jsem se. Ano, jsem škodolibá, ale ona je vážně stupidní, takže se mi nedivte.

Zápas začal a musím říct, že mě vážně překvapila. Byla jednou z nejlepších hráček, což bych do ní vážně neřekla. Všichni jsme se dívali na ně s otevřenou pusou, zatímco ony hrály, a to dobře.
Nakonec vyhrály 2:0.
Další zápas, na který jsem se těšila. Konečně mám příležitost nakopat jí tu její umělou prdel.
Šla jsem opět na rozehrání a ona mi šla soupeřkou.
,,Připravená na porážku, zlato?" Falešně a navíc slizce se na mě usmála. ,,Snad nemyslíš tu svoji." vysmála jsem se jí do ksichtu. ,,Dávej bacha, ať nezakopneš." opět ten falešný úsměv... Byla mi nějaká Tamara Leronsová někde, ale tento zápas ne.
Opět zvuk píšťalky rozehrál hru. Ujala jsem se míčku a kličkou jsem ji obešla. Po mé levé straně byla Denisa, ale nahrát jsem jí nebyla, bylo to moc riskantní. Po pravici mi byla Gita opět z naší třídy. Moc hrát neuměla, ale musela jsem ocenit, že se snažila.
Nahrála jsem ji tedy v naději, že to alespoň pár sekund uchrání, ale přecenila jsem ji nejspíš. Míčku se ihned ujala Tamara a bez problému dala gól. Otočila se na mě a poslala mi vzdušnou pusu. Vážně jsem měla chuť vraždit. Ano, je to přece jenom hra, ale ona to dělá z pomsty a já jí to jen tak nedám.
Hrálo se dál a Lora mi přihrála, hned jsem toho využila a střelila. Zásah.
1:1

Takto to pokračovalo ještě dvě minuty a bylo to zatím 3:3, takže to dost rozhodovalo, protože zbývala už jen minuta. Míček si přivlastnila hračka z druhého týmu a šla po bráně. Hned jsem se rozeběhla k ní, abych ji překazila plán, ale v mžiku se u mě ocitla Tamara a sekla mi po nohách, takže jsem okamžitě letěla peckou k zemi. Co bylo dál? To sama nevím, protože jsem ztratila vědomí....