•20•

5.4K 222 0
                                    

,,Zlatíčko, vstávej, ty nemáš nachystaný budík?" mluvila na mě mamka.
,,Cože? Jasně, že mám. Ještě je brzo, kolik je?" mumlala jsem pod peřinou.
,,Je 7:25, zlato" když to řekla, tak jsem se rychle posadila a vykulila na ni oči. ,,Sakra, nestíhám, ale ty už by si tím pádem měla být v práci," zeptala jsem se. ,,Dnes mám odpolední. Přichystám ti jídlo," usmála se a šla do kuchyně.

V tu chvíli co zavřela dveře, jsem vyletěla z postele a snažila se co nejrychleji nalíčit, upravit vlasy a ještě obléct. A protože jsem usla, tak jsem si nestihla nachystat věci a to byla další věc, co jsem musela ještě zvládnout.

Domů si nosím jen sešity, a protože se mi nechtělo rozlišovat, které mám a nemám brát, tak jsem je všechny strčila do tašky, vzala mobil a běžela dolů. Bohužel už bylo 7:55, takže jsem totálně nestíhala. V kuchyni jsem měla nachystané toasty.
,,Děkuji moc, mami, jsi zlatá. Na svačinu si vezmu jablko," usmála jsem se na mamku. ,,Není zač. Jablko jenom? Není to málo?" zeptala se, ale já zakroutila hlavou. Vzala jsem si poslední toast, rozloučila jsem se a běžela k mému autu. Podívala jsem se naposledy na mobil a bylo 8:05.

Ke škole jsem přijela v 8:15. Běžela jsem si pro učebnice a pak rychle do třídy. Když jsem otevřela dveře, všichni se na mě dívali. Bylo to strašně nepříjemné.
,,Omlouvám se, zaspala jsem," omluvila jsem se učiteli a on mi pokynul, ať si jdu sednout. Dylan mě zase očumoval, tak jsem se zamračila, protože jsem si vybavila včerejšek.
Když jsem si konečně sedla, tak se mě zeptala Lora. ,,Vše je v pořádku?"
,,Ale jo, proč by nemělo?" řekla jsem potichu a usmála se. ,,Protože ses dívala na Dylana, jako by si to chtěla zabít," uchechtla se Chloe. Jen jsem protočila očima a snažila se dávat pozor.

***

,,Co že jsi byla tak potichu a dávala jsi pozor?" zeptala se mě Lora, když jsme šly pro věci na další hodinu.
,,Já nemám náladu," sklopila jsem zrak a šla dál. ,,Nik, co se stalo?" zeptala se opatrně Chloe. Podívala jsem se na ně.
,,Nic, jen nemám na nic náladu," opáčila jsem a vytahovala si věci ze skříňky.

,,Tak my tě necháme tak," usmála se Lora a s Chloe odešly do třídy. Šla jsem navštívit automat a koupila jsem si kafé. Sedla jsem si na lavičku a pomalu popíjela.
,,Ahoj, co že tu jsi tak sama. Kde máš ty svoje kamarádky?" sedl si ke mně Ben a usmál se. Jen jsem se na něho podívala a úsměv oplatila. ,,Ale měla jsem chuť na kafe," odpověděla jsem jednoduše a upila kafe.

,,Nechtěla by ses odpoledne někam projet?" zeptal se a já nevěděla, co odpovědět. Ale opět bych chtěla řídit to úžasné auto. ,,Já vím, otravuju, promiň, určitě máš něco lepšího na práci," dodal a už se zvedal. ,,Počkej..... půjdu ráda," usmála jsem se, ale úsměv mi zmizel, když jsem viděla Dylana, jak vražedně pozoruje Bena. Ben se otočil tím směrem, kde jsem se dívala a pak zpátky na mě. ,,Není moc rád, že se spolu bavíme, co?" zeptala jsem se ho.
,,Popravdě asi ho to dost štve. Ale mně to nevadí," zasmál se a já taky.
,,Tak v pět budu u tebe," mrkl a já kývla na souhlas. V tu chvíli zazvonilo a já rychle běžela do třídy na hodinu.

Hodiny ubíhaly a už stačila jen jedna, abych mohla jít domů. Jak já jsem se těšila. Holky mě začaly rozesmívat, takže mi stoupla nálada. Akorát poslední hodinu Lora bedlivě poslouchala a psala zápis, Chloe si kreslila, já měla položenou hlavu na lavici a zase poslouchala cizí rozhovory. Takže jsem se zaměřila jen na jeden a to Joshe a Dylana.

,,Hej, tak co, jak ti to jde s Nik?" zeptal se Josh Dylana. ,,No, nic moc, plete se mi do toho ten idiot Ben. Nesnáším ho, dělá ze sebe debila a ona mu to sežere. A ještě se na něho usmívá," odpověděl naštvaně Dylan a Josh se potichu zasmál. ,,Já ti říkal, že to bude těžké, a ty jen, že to zvládneš, tak si s tím poraď," uchechtl se Josh.

,,Ale kdopak si chce povídat, pane Barnesi? Pojďte k tabuli," řekla učitelka a ostatní se začali potichu smát.
Byla to biologie, takže to bylo strašně primitivní a víte co? On dostal za 4, twl, myslela jsem, že je chytřejší. No co, mýlila jsem se, mělo mi dojít, že je to blb.

***

,,Holky, co budete dnes dělat?" zeptala jsem se jich, když jsme vycházely ze školy. ,,Já jdu ven s Leonardem," řekla Lora. Obě dvě s Chloe jsme se na ni podívaly tázavým pohledem. ,,Je to jeden kamarád," mávla rukou, jako že to nic není. ,,To ti tak věřím. Já budu mít rande s mojí postelí," uchechtla se Chloe. ,,A co máš v plánu ty?" Zeptaly se mě obě dvě.
,,Jdu ven," řekla jsem jednoduše. ,,S kým? Jak to, že to nevíme?" zahrnula mě otázkami Lora a Chloe jen přikyvovala. ,,S..... Benem a nevíte to, protože jsme se dneska domluvili," odpověděla jsem potichu.
Obě vyvalily oči. ,,Zase? No wow, ty jedeš, holka," zasmála se Chloe jen jsem protočila očima a šla k autu. ,,Takže zítra ve škole," křikla jsem na ně. ,,Jasně, a všechny podrobnosti chceme vědět," mrkly na mě a šly si po svých.

Přijela jsem domů a hned se svalila na postel. Ležela jsem v nepřirozené poloze, takže mě to lezení hned přešlo a šla jsem se převléct do obyčejných tepláků a volného trička. Vlasy jsem si stáhla do vysokého culíku a pak se odlíčila.
Zamířila jsem do obýváku, zapla si televizi a následně šla do kuchyně pro něco „drobného" k snědku. Vzala jsem si tedy nakonec chipsy, popcorn, limonádu, kuličky do mléka (bez mléka) a čokoládu. Vrátila jsem se do obýváku a sedla si před televizor, na který jsem už nachystala PlayStation. Vložila jsem disk a rozjela závody v autech. Naprosto to miluju a musím říct, že jsem v tom vážně dobrá i Briana jsem porazila vždycky, a to je co říct...
Po asi třech zápasech jsem měla polovinu jídla v sobě a rozhodla jsem se, si stěžit úroveň.

,,Čau, kočko, copak děláš?" Slyším ode dveří, ale dál sleduju hru.
,,Snad vidíš, ne?" Protočím očima a jedu dál. Blíží se konec závodu.... A jsem v cíli!!!

,,Yesss, výhra," řeknu si sama pro sebe a začnu si v sedě tančit.
,,Odkdy holky jezdí závody u televize?" Uchechtne se, ale tentokrát ne Brian.
Otočím se a spatřím opět toho, koho nemusím zrovna dvakrát vidět, vlastně vůbec a hned se mi zkazí nálada.
,,A co jako, aspoň něco umím," řeknu otráveně a vybírám další závod.
,,Já hrát umím," uchechtne se.
,,Jo, a pak se probudíš," řeknu potichu, ale dost nahlas na to, aby mě slyšel.
,,Tak si pojď dát závod jeden," navrhl a mně se vykouzlil lišácký úsměv, protože vidět ho, jak prohraje, by bylo nezapomenutelné.
,,Být tebou, nezahrával bych si," zasmál se Brian opřený o dveře.
,,Chci si dát s tebou závod," řekl odhodlaně Dylan a postoupil blíže.
,,Sázka?" Navrhnu s vítězným úsměvem a už vymýšlím trest za prohru.
,,Fajn, o co?" Řekne se spikleneckým úsměvem a já hned viděla na jeho výrazu, že si nemůžu dovolit prohrát.
,,Pokud prohraješ, zítra si vezmeš do školy oblečení, co ti vyberu a nalíčím tě," uchechtla jsem se a slyšela Briana, jak zadržuje smích. Ví moc dobře, že jsem se takto vsázela v minulém městě a vyhrála jsem...

Šlo vidět, že dost váha...
,,Okay, beru, ale když ty prohraješ, půjdeš se mnou na rande a ve škole pro změnu půjdeš jen ve spodním prádle," dořekl a já myslela, že zůstanu bez dechu. Doslova jsem zůstala nehybně, dokud jsem si neuvědomila, o co jde.
,,Beru," řekla jsem a pustila závod... 

Je to jen hra✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat