Je to jen hra✔️

•57•

Niky:

O 2 týdny později:

Nevím, co bych řekla. Snad samé dobré zprávy. Briana propustili z nemocnice a je na tom už dobře. Dost si ho hlídám, aby zase nezačal brát drogy, ale myslím, že to zvládá. Mamka je pořád stejná, akorát teď zkouší trochu schůzky a dokonce jsem ji jednou načapala ráno v posteli s nějakým chlapem, ale o tom raději pomlčím. Lora...ta je u nás pečená vařená, takže se dá říct, že už to je moje sestra. Má dokonce i obsazenou čtvrtinu mého šatníku...Chloe, pořád stejná, akorát teď hodně času tráví s Brian. Když říká, že nic není, že jsou kamarádi ,tak se všichni smějí. Už jsme se i v partě vsadili, kdy do toho spolu spadnou....a nakonec ten nejdůležitější bod. Dylan... Je to nejúžasnější kluk na světě. Ano, mluvím jako zamilovaná malá holka, ale divíte se mi? Já vážně zamilovaná jsem. Docela změnil v poslední době svoji image. Vlasy si trošku zkrátil, protože je měl už delší, modré melírky si nechal obnovit a vypadá sakra žhavě. Jeho tělo? Naprosto božské svaly. A jeho tetování. Celou školu to určitě překvapilo, ale nikomu to nevadí. Spíše naopak, sápe se po něm teď čím dál víc holek a nemůžu říct, že mě to neštve...
A co teď? Teď jsem s Lorou v obchoďáku a dokupujeme dárky na Vánoce. Ještě, že jsou jednou do roka, to bych se nejspíš nedoplatila...

„Tak já mám všechno, nevím, jak ty." řekla Lora a já ji za ta slova děkovala v duchu, protože mě už vážně bolely nohy a byly jsme tu snad 4 hodiny... No jo, s Lorou je těžké nakupovat. Jely jsme domů, zabalily dárky a pak Lora odešla a já si tak mohla na chvíli lehnout. „Ségra? Mám ti vzkázat od mamky, že máš jít do obchodu, večer přijde návštěva." přišel Brian asi deset sekund po tom, co jsem se svalila na postel. „To si děláš prdel, ne? Jaká návštěva, a proč nejdeš ty?" řekla jsem otráveně a slyšela, jak se uchechtnul. „Nevím, kdo to je, prý je to překvapení nebo co a jdeš ty, protože všichni ví, že já potraviny nakupovat neumím." což byla pravda. Naposledy, jak šel do obchodu, tak místo cukru koupil mouku...Prostě chlap, co čekat, že ano? „Fajn." zabručela jsem a neochotně vstala z postele a šla dolů. Vzala jsem si peníze, klíče, oblékla se a šla. Venku bylo celkem dost sněhu a já se toho stále nenabažila. Fascinovalo mě to jako malé dítě.

V obchodu jsem koupila vše potřebné a vracela se domů. Byla už tma, takže se mi šlo celkem špatně. V jedné uličce doleva, pak doprava, pak chvilku rovně, pak zase do leva a pak na zem. Počkat na zem? Uvědomila jsem si to, až když se nade mnou objevila postava a já hned věděla, kdo to je. Josh. Chytil mi ruce, abych se nemohla bránit, ale to bych nebyla já, abych se o to alespoň nepokusila, že ano. „Joshi, okamžitě mě pusť." zakřičela jsem na něj, ale tím jsem si jen vysloužila hodně silnou facku. „Pšššššt, kočičko. Teď budeš pěkně potichu." řekl mi u ucha a mě zamrazilo. Cítila jsem se nepříjemně. „Řekla jsem ti, ať mě pustíš, sakra!" křičela jsem dál a tentokrát jsem dostala pěstí. Au. „A já ti kurva řekl, že máš držet hubu!" zakřičel a mě se spustily slzy. „Nevím, proč to Dylanovi, tak dlouho trvá. Sotva tě vidím, už se mi postaví, kočičko. No jo, Dylan je vlastně moc velký srab na to, aby tu debilní sázku dokončil, ale to nevadí, protože když ji nedokončí on, tak já si to s chutí převezmu za něj, co říkáš?" nechutně říkal a poslední slova mi zašeptal u pusy a pak se mě snažil políbit. No já odvrátila obličej a on se zasmál. Měla jsem nehorázný strach a cítila se bezmocná. Začala jsem křičet jako o život, bránila se a nevěděla absolutně, co dělat. Najednou mi vrazil pěst do břicha a já všeho nechala a začala se svíjet. Chytil mi jednou rukou ty mé a dal mi je nad hlavu, zatímco tou druhou mi zakryl pusu, abych nemohla opět křičet. „Vzpurná. Ty mám nejradši. Snad se Dylan nebude zlobit, když mu přefiknu holku dřív, než on." řekl nechutně a skenoval mě pohledem. „Vždyť je to tvůj kamarád, tak proč to děláš?" vzlykla jsem, když mi pustil ústa. „To je sice pravda, ale přiznejme si. Já nejsem na vztahy a Dylan taky nebyl, ale pak jsi přišla ty a všechno jsi posrala, takže mi tato situace teď náramně vyhovuje. Získám zpátky svého kámoše, a dokonce si užiju." zasmál se a já začala panikařit ještě víc. „Pomoc! Pomoc!" křičela jsem a asi jsem to neměla dělat, protože mi přilétla další pěst a mně se zatočila hlava.

Cítila jsem, jak mi rozepíná bundu a sundává ji. Chtěla jsem protestovat, ale neměla jsem sílu a vše mě bolelo. Během pár vteřin byla moje bunda pryč a začal mi vyhrnovat tričko. Z posledních sil jsem mu dala největší facku, co jsem mohla a jeho to trošku vykolejilo a já toho využila a vykopla koleno, čímž se svalil vedle mě, ale rychle zase převzal kontrolu a já se zase svíjela v bolestech z jeho ran. „Okamžitě z ní slez, ty parchante!" slyším známý hlas, který se však vzdaluje. „Bože, Nik, co je ti? Otevři oči, řekni něco!" slyším pro změnu holčičí hlas. Lora.

„Všechno mě bolí." odpovím tiše a snažím se ještě zaostřit, co se děje. Tayler se mlátí s Joshem a vyhrává, Lora sedí nade mnou a je vystrašená. Paráda...Po chvilce se mi chce opět spát a já po tom spánku nehorázně toužím. „Ne, ne, to ať tě ani nenapadne, zůstaň při smyslech, prosím." řekne Lora a já se ji snažím poslechnout, i když se mi moc nechce. Jsem unavená. „Dylane? Ahoj, prosím, potřebuju pomoc....ne ne, já jsem v pohodě, ale jde o Nik...počkej...Dylane, uklidni se a poslouchej mě!...díky...přijď do té uličky za cukrárnou, něco se tu stalo... všechno ti vysvětlím pak, jen přijď co nejrychleji, prosím." ukončí hovor a dále se věnuje mně. Už je mi vše jedno, chci jen zavřít oči a odpočinout si. „Ona si chtěla užít a já jsem jen kluk, tak co." křikl Josh a Tayler mu dal pěstí.

Chtělo se mi strašně spát a už jsem se nedokázala tomu bránit. „Loro?!" slyším známý hlas, ale postupně se mi vzdaluje. Z posledních sil jsem se ještě zaposlouchala. „Tady jsme, rychle!" křikne Lora a během chvilky mě někdo trochu zvedl. „Panebože, Nik, co se do hajzlu stalo? Co to má znamenat?" slyším zoufalý hlas a už vím, komu patří. „Dylane?" řeknu tiše a zcela mě pohltí temnota.