Je to jen hra✔️

•56•

Dylan:

Včera naši opět odjeli pryč, tentokrát říkali, že jedou do Egypta a budou tam tak 3 týdny a mě nechali tady. Bylo mi to vcelku jedno. Co bych tam dělal? Využil jsem toho a nechal si udělat tetování. (média) Ani to moc nebolelo. Vím, že by mi to rodiče nesvolili, ale mně je to stejně jedno.

Právě teď jsem na cestě do obchodu, abych si něco mohl ukuchtit. Nevím, jestli to bude k jídlu, ale pokusím se o to. Dneska jsem měl v plánu udělat něco lehkého, takže palačinky, protože jsem byl strašně líný udělat něco těžšího. Nakoupil jsem pečivo a potřebné věci pro palačinky a taky potřebné pro přežití. Jo, a nějaký ten alkohol na večer.

***

Po obědě, který se mi výjimečně povedl, jsem se natáhl na gauč, abych si odpočinul.

Vzbudil jsem se kolem 5 hodin odpoledne. Právě v čas, protože mi začal zvonit mobil.

No? (zeptal jsem se docela nepříjemně)

- co je, brácho? Nějaký nevrlý

Taylere, potřebuješ něco?

-Jop, dneska mám menší párty, nechtěl bys přijít?

Popravdě se mi moc nechtělo, ale potřeboval bych se nějak odreagovat.

Jasně, u tebe?

- jop, v sedm, můžeš někoho i přibrat, myslím, že by někdo potřeboval vypadnout z baráku

Kdo, prosím tě

- Nik

Tak tohle mě překvapilo a myslím, že jsem zapomněl i dýchat.

-hej, jsi tam? Žiješ ještě? (Zasmál se)

Jo, jo, pokusím se, tak čest večer

-ok, čest

Bezva, teď přemluvit jen princeznu.
„Času mám dost, ale i tak bych za ní měl zajít." řekl jsem si pro sebe a šel se převléct do něčeho jiného. To znamená, rifle s dírami na kolenou, bílé tričko a černou mikinu Nike. Rychle jsem si vzal mobil, šel ke dveřím, kde jsem si nazul černé Nike boty a zamkl dveře. Ihned jsem zamířil k autu a jel za mojí princeznou.

Zaklepal jsem na dveře a čekal, až mi někdo otevře. Po chvíli se otevřely dveře a v nich stála paní Lorrenz.
„Dobrý, je prin...teda Nik doma?" vykoktal jsem ze sebe a ona se jen usmála. „Samozřejmě, že je. Pojď dovnitř." vešel jsem dovnitř a ona zavřela. „Je nahoře v pokoji, klidně za ní jdi." mrkla na mě. Počkat proč, cože? „Ehm..jo." řekl jsem a šel po schodech nahoru. Zaklepal jsem na dveře a čekal na pokyn. „Dále." uslyšel jsem její sladký hlas a zachvěl se.
Pomalu jsem otevřel dveře a uviděl ji, jak sedí u stolu. „Ahoj, princezno." usmál jsem se, když se na mě podívala.
„Dylane." řekla a po chvilce se usmála.
„Co..jak?" byla sranda ji pozorovat.
„Tvoje mamka mě pustila." kývl jsem směrem ke dveřím. „Chtěl jsem se zeptat, jestli se mnou nepůjdeš na menší párty u Taylera." podíval jsem se na ni a čekal. Chvíli zřejmě přemýšlela a pak se opět na mě podívala. „A mám na výběr?" zasmála se a já s ní. „Hmm...ne." odpověděl jsem a ona se usmála. Z toho jejího úsměvu jsem byl totálně v prdeli. A z těch jejích rtů...

Rychlým krokem jsem se dostal k ní a políbil ji. Ani jsem dlouho nečekal a ona spolupracovala. Po chvíli jsem ten polibek prohloubil a pak se odtáhl z nedostatku vzduchu.
„Princezno..." nedokázal jsem to doříct. Chtěl jsem, aby byla moje, jenom moje. „Nějak ti došel dech." uchechtla se. Jenže potom trochu zvážněla a odtáhla se. Nechápal jsem to a tak jsem povytáhl obočí. „Víš, já se chtěla zeptat...no, na...víš, jak to vlastně mezi námi je. Nechci být nějaká holka na noc...nebo pro-" nenechal jsem ji domluvit. „Nik, já to s tebou myslím vážně." odmlčel jsem se a dodal: „Chci být s tebou, protože tě miluju." vydechl jsem a čekala na její reakci. „Takže.." zasekla se. „Takže jestli bys chtěla být moje holka, tak bych byl nejšťastnější kluk pod sluncem." řekl jsem s vážnou tváří. Místo odpovědi mě políbila. „Mám to brát jako ano?" řekl jsem a znovu spojil naše rty. „Ano." řekla a opět je spojila.
Tentokrát to byla ona, co si mě přitáhla blíž.