Je to jen hra✔️

•26•

'Ráno' mě probudily paprsky světla, které mi svítily do obličeje. Posadila jsem se, vzala si mobil a podívala se na hodiny 12:38. Vykulila jsem oči, vstala z postele a zamířila do koupelny. Když jsem se podívala do zrcadla, lekla jsem se. ,,Já vypadám, jako by mě něco přejelo," uchechtla jsem se a snažila se dát do kupy. Poté jsem si oblékla tepláky a tričko.

Sešla jsem po schodech dolů., kde byla máma.
,,Dobré odpoledne, zlato. Já si půjdu lehnout v lednici máte oběd, tak si vezměte, a potom si popovídáme, jak jste se měli," řekla s úsměvem a šla do ložnice. ,,Ahoj," odpověděla jsem jednoduše a sedla jsem si ke stolu opřela se lokty o stůl a přemýšlela nad tím, co říkal Andy.

Má pravdu, třeba nejsou všichni stejní, neměla bych je odsuzovat kvůli jednomu..... jenže ty sny a záchvaty mi to připomínají..... A ten včerejšek, prostě jsem se lekla, když mě Ben políbil...
A Dylan? Bože, sere se mi do života ...
Navíc se vsadil a to mu nesmí vyjít...

,,Ségra, vše v pohodě?" vyrušil mě z přemýšlení Brian.
,,Jo, proč by nebylo? Jenom se kvůli mně poprali kluci," řekla jsem ironicky a dál se dívala do blba. ,,A teď k tobě nepůjdou ani na krok. Já si je pohlídám," řekl odhodlaně, ale já se musela zasmát. Povytáhl obočí a podíval se na mě. ,,Co je?" zeptal se.
,,Niiiic. Jen bych mohla dál štvát Dylana, takže mám v plánu dál se bavit s Benem," odpověděla jsem a mykla rameny. ,,Cože?! Co ti vlastně udělal, že jsi na něho taková?" zeptal se a já se podívala na něj. ,,Kdybych ti to řekla, tak myslím, že už se s ním nebavíš a chystáme pohřeb a ty půjdeš do vězení," zazubila jsem se.

,,Víš co? Radši si to nech pro sebe," protočil očima. ,,Taky si myslím," odpověděla jsem a šla jsem si vzít moje první dnešní jídlo. Brian si vzal taky a u toho jsme byli oba dva potichu. Mně je to už nějak volný ....

Po jídle jsem měla chuť vypadnout pryč. Tak jsem se zvedla, umyla si po sobě talíř a šla se nahoru převléct.
Vzala jsem si jeany, crop top a seběhla opět schody dolů. Do kapsy jsem si dala mobil, nazula si černé Vansky, oblékla si lehkou bundu a vzala klíče. ,,Kam jdeš?" zastavil mě bráchův hlas, když jsem otevřela dveře. ,,Hmmm... no, projít se," mykla jsem rameny. ,,Sama? Nemám jít taky?" zeptal se, ale já ho nechtěla mít u sebe. Je jako bodyguard, to je strašné. ,,Nepotřebuju tě mít všude za zadkem," odpověděla jsem se smíchem a zavřela dveře.

Ve vzduchu bylo cítit, že už začíná zima. Byla zima, nebe bylo sice bez mráčku, ale vítr foukal. Ideální počasí na procházku to sice dvakrát nebylo, ale nevadilo mi to.
Vzala jsem to přes park a pomalým krokem jsem šla dál a dál. Zhluboka jsem se nadechla a užívala si čerstvého vzduchu a svobody.
Když v tom mi začal zvonit mobil.
Na displeji bylo jméno Lory, tak jsem to vzala.

Ahoj Nik.

-Ahoj Loro, jak to jde, kde jste včera byly.

Kvůli tomu volám, strašně se ti omlouvám, byla jsem opilá a zapomněla jsem...

-V pohodě.. hlavně, že jste si to obě užily.
(uchechtla jsem se. )

No jo.... Ale ty jsi tam potom nebyla.

-Jo, odešla jsem

Strašně moc mě mrzí, co se stalo.
(řekla sklesle, takže se to dozvěděla, bezva, kolik lidí to ještě ví?)

-kdo ti to řekl?

No, hledala jsem tě a potkala jsem Bena a Dylana. Dostala jsem to z nich.

-Loro, ty jsi FBI (zasmála jsem se. )

(Zasmála se) Ale jsem ráda, že jsi v pořádku. Bála jsem se.

-V pohodě, Loro, zavoláme si později, ahoj.

Položila jsem to a dala si zpátky mobil do kapsy.
Stihla jsem projít celý park, tak jsem se vydala někam trochu dál.
Procházela jsem se kolem lesa po menší pěšince. Byla jsem zvědavá, kam to vede a rozhlížela se po okolí. Bylo úžasné to ticho, při kterém se dobře čistila mysl. Po nějaké době jsem se ocitla na malé louce, kde bylo menší jezírko, u něho strom, a pod ním lavička. Vydala jsem se k té lavičce a sedla jsem si.

Chvíli jsem tam jen tak seděla a dívala se na tu krásu. ,,Asi to tu budu navštěvovat častěji," usmála jsem se pro sebe. ,,Jen škoda, že tu není moje parta," posmutněla jsem a na mobilu si našla naši společnou fotku.
Při pohledu na ni jsem se musela usmát.
______________________________________
Flashback

,,No tak, lidi, to se nemůžete přestat hýbat?" pokárala nás Holly, která už nervózně držela mobil. ,,Já jsem v klidu, jediný, kdo to nedokáže, je Nik a Andy," uchechtla se Katt.
,,Nik, vrať mi ten mobil ... no tak..," řekl Andy a já jsem se dál dívala se na fotky. ,,Andy, no toto ... pěkné fotky, a kdo je toto?" smála jsem se. Když jsem se ohlédla, tak mi Andy vytrhl mobil a začal mě lechtat. ,,Ne.. nech toho, promiň, promiň," smála se dál. ,,Bože, vy jste jak malí," uchechtla se Katt. ,,Pustím tě, když tak pěkně prosíš," řekl a pustil mě. ,,Bezva, a teď se všichni usmějte, ať můžeme mít tu pěknou fotku," křikla Holly a rychle nás vyfotila. ,,Teď se zase můžete provokovat, díky, pak vám ji pošlu," usmála se.

End flashback
______________________________________
No, prostě super vzpomínka. Povzdechla jsem si a nakonec jsem si dala sluchátka a pustila si písničky. Opřela jsem se, zavřela oči a snažila se přestat přemýšlet.

Po nějaké době jsem otevřela oči a podívala jsem se, kolik je hodin. ,,To už je půl páté? Měla bych se už vrátit," řekla jsem si pro sebe a zvedla se z lavičky.
Když jsem šla zpátky kolem lesu, tak mi pípal mobil.

Ségra, kde jsi?

Brian. Já to věděla, vždy má strach a po včerejšku se mu nedivím.

- Už jsem na cestě domů, neboj, do hodiny tam jsem.

Dlouho ses neohlásila, tak jsem se bál. 🙄

- Neboj, už jdu 🙂

Ok

Rychle jsem naťukala odpovědi a dál se rozhlížela po okolí. Dala jsem si ruce do kapes a trochu svižnějším krokem se vydala domů.