Je to jen hra✔️

•47•

Ze skříňky jsem si vytáhla věci, když v tom se u mě objevily holky. „Čau, Nik, těšíš se?" zeptala se mě Lora s úsměvem. „Co?" opět jsem byla mimo.
„Bože, holka, dneska jdeme na Imagine Dragons." vypískla Chloe a já si vzpomněla. „Jasně, že jo." řekla jsem a zahubila se. Holky jen protočily očima a pak jsme se začaly smát.

Chloe se s námi rozloučila a my jsme šly do třídy. Vcházela jsem do třídy a okamžitě jsem vyhledala Dylana.
Nevím, proč, jen jsem ho potřebovala vidět „Ale viděla jsem ho s Tamarou."
O něčem se tam bavili a já radši rychle sedla do lavice. A zaposlouchala se do jejich rozhovoru.
Jo, vím, nemá se to dělat, ale to je jedno, jsem zvědavý člověk.

„Dylane, proč už nechceš trávit čas se mnou?!" zněla naštvaně, opravdu naštvaně. „Už jsem ti to říkal. Prostě nemám zájem, tak mě nech a-," nedokončil.
„Je v tom někdo jiný. Je to ona, je to kvůli ní." supěla Tamara. „To jsem ti taky říkal, tobě to může být jedno. Už mě nech a neotravuj." odbyl ji a já pak slyšela ránu.
No sakra, ona mu dala facku.
„Idiote, není pro tebe dost dobrá." řekla a odešla.
Poté už zazvonilo na hodinu a já se snažila poslouchat učitele.

***

„Nik, děje se něco? Dneska jsi nějak potichu." zeptala se mě Lora na obědě. „Ne, nic, jen přemýšlím." usmála jsem se a podívala se na všechny u stolu. Všichni se na mě dívali, jako bych byla úplně mimo. „Nik -" začal Brian.
„Jsem v pořádku, tak se na mě tak nedívejte." uchechtla jsem se.
Náš stůl byl potichu a mě to začalo deptat. Bože můj, to jsou blbci.
Pomalu jsem přejížděla očima každého zvlášť a nenápadně jsem skončila u Dylana. Všichni jedli, ale on, jako by věděl, že ho sleduju, trochu zvedl hlavu a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila a rozhodla se jít projít. „Lidi, musím vás opustit, ale na večer se těším." mrkla jsem na ně a zvedala se k odchodu. „Nik, nejdeš domů?" zeptal se mě Brian a já zakroutila hlavou. „Ne, chci se ještě projít." odpověděla jsem a usmála se.
„Ahoj." řekli sborově, teda kromě Dylana, který mě pořád s úsměvem sledoval.

Hned ze školy jsem zamířila pomalým krokem do parku. Sedla jsem si na lavičku a dala si sluchátka do uší, pustila si písničky a zavřela oči. Snažila jsem se jen relaxovat.

Asi po 15 minutách jsem cítila, jak se něco vedle mě pohlo. Okamžitě jsem otevřela oči a lekla se. „Co..co tady děláš?" zeptala jsem se ho.
„Jen jsem se šel projít." usmál se Dylan a já se na něho nevěřícně podívala.
„Ty mě snad sleduješ?" zarazila jsem se, ale nad tím jsem se musela uchechtnout.
„I kdyby, tak co." zvedl obočí a koutek úst se mu zvedl do úsměvu.
„Ach jo." potichu jsem si povzdechla a zvedla se z lavičky. „Proč utíkáš?" zeptal se mě a sklopil zrak.

„Ne, já." chtěla jsem se připravit, za hodinu jedeme." řekla jsem a zvedla ruku, abych ho pohladila po tváři.
Nevím, co to do mě vjelo, ale taky jsem ho objala. On mi zabořil hlavu do vlasů a pevně objal.
„Už musím, zřejmě se uvidíme potom." řekla jsem a odtáhla se.
„Dobře." a já to brala, jakože už půjdu a vydala se směrem z parku. „Počkej." zastavil mě a já se na něho ještě otočila. Chtěla jsem se zeptat, co potřebuje, ale než jsem to stačila udělat, políbil mě. Tentokrát to bylo něžné a krátké. Opřel si čelo o to moje a zhluboka se nadechl. „Měj se, princezno." řekl a odešel. Já tam stála jako přikována k zemi, ale pak jsem se otočila a rychle běžela domů.

„Jsem tu." křikla jsem a zavřela za sebou dveře. „Ségra, to je dobře, tak dělej, za chvilku jedeme." řekl s úsměvem Brian. „Jasně, bratříčku, za chvíli jsem hotová." odpověděla jsem s úsměvem a běžela nahoru se převléct.
Otevřela jsem svou skříň a snažila se vybrat něco na sebe. To ne, to taky ne, to taky ne. Já nevěděla, co na sebe.
Nakonec vyhrálo uplé bílé tričko s dlouhým rukávem, černá sukně a silonky. Líčení mi zůstalo ještě z rána, takže jsem to moc neřešila.
„Už jsi oblečená? Můžu vejít?" slyšela jsem hlas bráchy. „Jasně, že jo." odpověděla jsem mu a on vešel.
„Páni, sluší ti to." vydechl a usmál se.
„Díky." zahubila jsem se. Během chvilky zazvonil zvonek a my se vydali dolů.

Pozdravili jsme je a šli k autu. Jeli jsme jen jedním. Zack nakonec nejel, protože měl nějaký problém, ale to my měli taky, a to ten, že se nás do auta nevyleze šest. „Ehm, jak se tam všichni vlezeme?" uchechtla jsem se. „To je lehké, Tayler řídí, Dylan je vepředu a my čtyři vzadu." řekl Brian a všichni souhlasili. Pořád jsem nechápala, jak se máme čtyři vlézt dozadu.
No tak nakonec to skončilo tak, že jsem seděla bráchovi na klíně. Vlastně jsme za to mohli dostat pokutu.

Když jsme tam konečně dojeli, rychle jsme vystoupili z auta.
Strašně jsem se těšila. Když nás tam pustili tak jsme s holkama utekly klukům a šly někam dopředu.
„Tak tohle bude paráda." řekla Lora a rukama nás objala kolem ramen.
Jen jsme se zasmály a šly dál dopředu.
Holky mě ještě před tím, než to začalo, přemlouvaly, abych si dala pivo s nimi. Já to neměla zapotřebí, chtěla jsem si dnes vše pamatovat.

***

Konečně to začalo a my se s holkami dostaly až dopředu. Za co jsem byla moc ráda. Zrovna začali zpívat Believer. A pak na řadu přišly i další písničky Demons, It's time a další. Ale taky jsem se dočkala mojí oblíbené Thunder.
Začaly jsme všechny zpívat.

Just a young gun with a quick fuse
I was uptight, wanna let loose
I was dreaming of bigger things
And wanna leave my own life behind
Not a yes sir, not a follower
Fit the box, fit the mold
Have a seat in the foyer, take a number
I was lightning before the thunder

Thunder, thunder
Thunder, thun-, thunder
Thun-thun-thunder, thunder, thunder
Thunder, thun-, thunder
Thun-thun-thunder, thunder
Lightning and the thunder
Thunder

Po téhle písničce byla přestávka a my se šly napít. No a cestou jsme potkaly i kluky. „Tak co?" zeptal se nás Tayler.
„Úžasné." řekly jsme všechny nadšeně a usmívaly se od ucha k uchu.
„Kde jste byli vy?" zeptala jsem se jich.
Kluci se na sebe podívali a začali se smát. „Zašli jsme si pro pivo a sledovali vás." řekl Dylan a usmál se. „Umíte to pěkně rozjet." řekl Tayler a odkašlal si. „Jo, a co jste na nás sledovali?" nadhodila Lora a mě to taky zajímalo.
„No ehmm." všichni tři se zasekli a dívali se někam jinam.
„Bože, to si děláte srandu." zasmála jsem se a holky se mnou. „My radši půjdeme, ale přijďte za námi dopředu. Chceme vidět, jak to rozjedete vy." řekla Chloe a uchechtla se a šly jsme zpátky dopředu.

„Víte, co se dá zezadu pozorovat, že?" řekla jsem, když už jsme byly opět vepředu. „To jsou ale prasátka." řekla Lora a začaly jsme se smát.