Je to jen hra✔️

•29•

Nějak kolem páté mě to už přestalo bavit se jen válet v posteli. Vstala jsem a přešla do koupelny. Vážně se divím, koho to mamka porodila. Jsem snad ještě vůbec člověk nebo nějaká zmutovaná zombie příšera? Stáhla jsem si vlasy do drdolu a omyla si obličej, vyčistila zuby, a jelikož jsem měla docela dost času ještě, tak jsem si udělala i masku, ať nevypadám tak hrozně.

S maskou na obličeji jsem přešla do kuchyně, kde jsem si udělala lupínky s ovocem a k tomu horký ovocný čaj. Vše jsem si odnesla zpátky do pokoje a pustila si na notebooku Spotify. Trošku mě to už probralo, za což jsem byla ráda, ale unavená jsem byla stále. Opět jsem šla do koupelny, smyla si masku, udělala něco ještě s kruhy pod očima a šla se obléct. Rozhodla jsem se pro něco teplejšího, protože to nevypadalo, že by mělo být dnes nějak pěkně. Navlékla jsem si tedy černé uplé rifle, obyčejné bílé tričko, které jsem stejně skryla pod huňatou mikinou s kapucí. Drdol jsem si rozpustila a upletla si dva copy a nakonec se ještě trochu nalíčila.

Nachystala jsem si ještě věci do školy, svačinu a konečně si zase lehla do postele na chvilku. Bylo 6:58, což znamenalo, že už byli všichni vzhůru. Nechala jsem to být a dál ležela nehybně na posteli a poslouchala mix písní. Ležela jsem tak dlouho, dokud mi do pokoje nevtrhl Brian. ,,Ségra, nevíš, kde mám sluchátka?" zeptal se mě a já se rychle posadila a propalovala jsem ho pohledem. ,,A klepání ti nic neříká nebo co?" řekla jsem s pocker facem. ,,Jej soráč příště zaklepu, tak víš, kde je mám?" protočil očima. ,,Díval ses do batohu?" zeptala jsem se a chytla se za hlavu, protože vždy něco ztrácí. ,,Ne, ale tam bych je nedal," řekla já jen nadzvedla obočí. Rychle vyšel z mého pokoje a ani se nezavřel. Vzala jsem si tašku a sešla schody dolů. ,,Dobré ráno, prý jsi měla opět noční můru," řekla starostlivě máma, ,,jestli chceš, tak můžeš být dnes doma," dodala, protože si všimla, že jsem nic moc nenaspala. ,,Ne, to je dobrý, já to zvládnu," usmála jsem se. ,,Díky bohu, našel jsem je!" křikl Brian, když sbíhal schody dolů. ,,Jo, byly v batohu... měla jsi pravdu," řekl, když viděl můj výraz. Poté nastalo ticho a mně to bylo nepříjemné. ,,Pojedeme?" zeptala jsem se a šla ke dveřím.

Když jsem stála před školou, tak jsem se zhluboka nadechla a vešla do ní. Před skříňkou už stála Lora s Chloe a s úsměvem čekaly na mě. ,,Ahoj, ještě jednou se omlouváme," řekla Lora a obě mě objaly. ,,V pohodě. Půjdeme už do třídy," mrkla jsem na ně a všechny jsme se vydaly do třídy. Ve třídě ještě nebylo moc lidí a taky tam ještě nebyl ani Dylan, za což jsem byla ráda. Vzpomněla jsem si na večer, jak se bavil s Brianem o tom, co se mi stalo. Ten jeho výraz nezapomenu, díval se, jako by věděl něco, co já ne, a to se mi nelíbilo.... sedla jsem si do lavice, nachystala si věci a bavila se s holkami, co dalšího dělaly o víkendu. Vtipné bylo, že se mi nejméně 3x omluvily. ,,Hej, my vlastně píšeme z dějáku," vypískla Chloe. ,,Sakra, nic neumím... to nevadí, později si to opravím," mykla jsem rameny a otočila hlavu v ten moment, kdy přicházel Dylan do třídy. Podívala jsem se mu do očí a viděla v nich nejdřív něco jako strach, že si na něco vzpomněl, ale hned to vystřídaly jiskřičky a jeho arogantní úsměv. Rychle jsem se otočila. Snažila jsem se ho ignorovat celou dobu, i když jsem cítila na sobě jeho pohled.
Konečně zazvonilo na hodinu a učitelka vešla do třídy.

------------

Po skončení vyučovaní a posrané písemce z dějáku jsme s holkami šly na oběd. Opět jako vždy byl nějaký blaf, takže se to nedalo jíst. Celý den ve škole jsem se snažila vyhýbat Dylanovi, ale stejně se nemůžu skrývat věčně... Přišly dvě zprávy, jedna od Dylana, druhá od bratra.

Vyzvednu tě v pět, buď připravená. ;) Dylan

Ségra, jestli chceš vzít domů, tak si pohni

Na Dylanovou zprávu jsem nemínila odpovědět, protože se mi s ním nechtělo, ale zase večer se ke mně choval hezky... ne, ale stejně s ním nikam nechci... Bráchovi jsem rychle napsala, ať mě čeká, že za pět minut budu u auta a s holkami jsem se rozloučila a rychle běžela k autu. Když jsem zahla za roh, tak jsem se srazila... hádejte s kým? S Benem.

,,Jsi v pohodě? Omlouvám se nedíval jsem se... kam ses tak rychle řítila?" pousmál se Ben a pomáhal mi se zvednout. ,,Taky promiň, běžela jsem za bráchou," řekla jsem a podívala se na jeho obličej, kde šlo vidět, jak se porval s Dylanem. Šlo vidět, že dostal víc ran, protože Dylan to neměl tak strašné. Rychle jsem si v hlavě přehrála to, co se stalo, i tu pusu... ,,Tak já zase poběžím," řekla jsem a už jsem se chtěla rozběhnout, ale Ben se mě ještě zeptal. ,,Nik, nechceš někam zajít?... vím, tvůj brácha to zakázal, ale jestli nemáš dnes volno," řekl s nadějí v hlase. ,,Dnes nemůžu, ale zítra klidně jo ... proč ne," řekla jsem. ,,Dobře, takže zítra," řekl a usmál se, jako by vyhrál nějakou cenu. Na to jsem se otočila a rozběhla se konečně k autu. Samozřejmě mě hned okřikl. ,,Kde jsi tak dlouho, musím pryč nebo mi z toho ústavu začne hrabat, tak dělej," řekl a já se začala smát. Brian se na mě podíval a začal se smát taky. Když jsme se dosmáli, tak jsme nastoupili do auta a rychle odjeli domů.

-----------------

Bylo 16:25, když jsem se rozhodla konečně jít obléct. Mé pocity se trochu změnily. Těšila jsem se, ale i ne. Nejradši bych ho uškrtila, ale naopak bych ho objala, byla jsem zmatená. Pořád mám pocit, že ho znám, mám z něho husí kůži.

Ze skříně jsem si vytáhla černé rifle, tričko a černou mikinu přes hlavu. Přešla jsem do koupelny a odlíčila se. Vzhledem tomu, že jsem byla rychle hotová, tak jsem si vzala mobil a sešla dolů do kuchyně.

,,Cože? Ty už jsi připravená?" uchechtl se Brian. ,,Haha vtipné. Chci to mít rychle za sebou," řekla jsem a vyplázla na něho jazyk, jen se zasmál a odešel do obýváku. Vzala jsem si mobil a projížděla sociální sítě. Dokud nezazvonil zvonek.
Neochotně jsem šla ke dveřím, a když jsem je otevřela, bohužel to byl on.
,,Ach jo," řekla jsem si potichu, ale asi ne tak, jak jsem chtěla.
,,Jak 'Ach jo'? Máš říct 'už se těším' nebo 'to bude super'," řekl s úsměvem Dylan a já mu v tu chvíli chtěla dát takovou pěstí do obličeje..
,,Strašně se těším," řekla jsem s ironií a s umělým úsměvem. ,,To je lepší, ale příště bez ironie. Tak pojď," řekl a strašně si to užíval. ,,Dylane, jestli se jí něco stane, tak tě zabiju," křikl Brian a já zavřela dveře.