Je to jen hra✔️

•58•

Sotva jsem začala vnímat, tak jsem ucítila vůní cukroví a pod sebou něco měkkého. Byla jsem v posteli, ale na tu moji byla až moc měkká. Pomalu jsem otevřela oči a porozhlédla se po místnosti. Toto není můj pokoj. Sakra.
Co tu dělám?

Flashback

Chtělo se mi strašně spát a už jsem se nedokázala tomu bránit. „Loro?!" slyším známý hlas, ale postupně se mi vzdaluje. Z posledních sil jsem se ještě zaposlouchala. „Tady jsme rychle!" křikne Lora a během chvilky mě někdo trochu zvedl. „Panebože Nik co se do hajzlu stalo? Co to má znamenat?" slyším zoufalý hlas a už vím, komu patří. „Dylane?" řeknu tiše a zcela mě pohltí temnota.

End flashback

Chtěla jsem se posadit, ale sykla jsem bolestí hned poté, co jsem se pokusila pohnout. Celé tělo mě najednou pálilo a bolelo. Zůstala jsem nakonec jen ležet a nemyslet na nic. No, to bych nebyla však já, kdybych se o to nepokusila znovu a sedla si, i přes všechnu tu bolest. Slzy se mi nahromadily v očích, ale ani jedné jsem nedovolila utéct. Párkrát jsem zamrkala a konečně opět viděla dobře.
„Dobré ráno, princezno. Jak se cítíš? Bolí tě něco? Neměla by ses hýbat." řekl ustaraně ode dveří Dylan a šel pak pomalu ke mně.
„Proč jsem u tebe a ne u sebe?" Zeptala jsem se a úplně ignorovala jeho otázky.
„Chci tě mít pod dozorem a myslím, že bys nechtěla, aby tvoje mamka dostala infarkt hned po tom, co by tě viděla, takže další důvod, proč jsem tě vzal k sobě a navíc nemůžeš popřít, že tady nejsi ráda." uchechtl se a já protočila očima.
„Jo a taky jsem se zapomněl zmínit, že jsem poslal včera SMS tvoji mámě, že jsi u mě na nějaké dva dny minimálně." sladce se usmál. „Pochybuju, že by dovolila víc, jak den." zasmála jsem se. „Řekněme, že umím být dost přesvědčivý." mrkla na mě a hned na to mě políbil.
„Cítím cukroví." řekla jsem a on se začal smát.
„Pojď, dole je snídaně." natáhl ke mně ruku a já ji přijala. No, moje tělo mělo jiné plány. Hned jsem se zpátky posadila, cítíc tu bolest po těle. „V pořádku, princezno? Donesu ti něco na bolest, počkej chvilku." Řekl, a než jsem stačila něco říct, tak už byl pryč.
Rozhlížela jsem se po pokoji a všimla jsem si fotek na komodě. Pomalu jsem vstala a přes bolest došla ke komodě.
Na fotkách byl malý Dylan s nějakým chlapcem. Byli si dost podobní, ale pochybuju, že by byli sourozenci. O tom bych snad věděla, ne? Možná...
„Copak děláš, princezno?" Zeptal se mě Dylan po příchodu. „S kým jsi to na fotkách?" Zeptala jsem se ho a on ztuhl. „Jen někdo, koho jsem měl rád." odpověděl nepřítomně, ale potom se nuceně usmál. Nechce asi o tom mluvit a já ho nechci nutit.
„Dej si ten prášek." podal mi růžovou tabletku a já ji neváhala přijmout. Zapila jsem ji a šla s Dylanovou pomocí na snídani dolů.
„Páni, neřekla bych do tebe, že umíš vařit." rýpla jsem si do něj, když jsem uviděla prostřený stůl.
„Náhodou, jsem výborný kuchař." pochválil se a já se začala smát a on se ke mně hned přidal.
„Dobrou chuť." řekl mi a pustil se do jídla. „Tobě taky." řekla jsem i já a začala jsem jist.

Asi po půlhodině jsme oba skončili rozvalení na sedačce a já měla pocit, že prasknu. „Poslyš, co se vůbec stalo s Joshem po včerejšku?" zeptala jsem se a viděla, jak se mu napjaly svaly. „Tayler ho pořádně zmlátil a já se pak přidal. Nechali jsme ho tam ležet dobitého od krve." řekl nepřítomně a já se nad tím zamyslela. „Nechci ho už vidět." řekla jsem potichu a sklopila oči.
Ihned na to zareagoval a prsty mi zvedl bradu. „Neboj se, princezno. Nedovolím nikomu, aby ti ublížili. Nikdo se na tebe ani špatně nepodívá, ano?" řekl a já ho ihned pevně objala. „Miluju tě." řekla jsem a on mi stisk oplatil. „Já tebe taky, princezno, ani nevíš jak." řekl, když jsme se odtáhli, tak mě políbil.
„Co budeme dělat?" zeptala jsem se ho, když jsme se odtáhli. Všimla jsem si, jak se kousl do rtu: „Jedna věc tu je." zazubil se a až pak mi došlo, co jsem řekla a na co myslí. „Kromě téhle, ty prase." zasmála jsem se, ale pak jsem ucítila ostrou bolest v břiše, tak jsem sebou cukla. „Vše v pořádku?" zeptal se starostlivě Dylan.
„Jo, jen mě to trochu ještě bolí." usmála jsem se. Moc se mu to nelíbilo a mračil se. Něco si i potichu zabrblal.
Něco ve významu, že Joshe zabije.
Chtěla jsem, aby se usmál, tak jsem se k němu naklonila a políbila ho. Ten zmetek toho využil a ihned to prohloubil, ale byl opatrný. „Ty vždy víš, co udělat." usmál se po tom, co se odtáhl. Mykla jsem rameny a hlavu si opřela o něj. „Takže to dneska vidím na ležení v posteli a filmy." uchechtl se. „Hmm...jop." zazubila jsem se, v tu chvíli jsem byla ve vzduchu. „Dylane..co to děláš?" ptala jsem se ho mezi smíchem. Dylan mě nesl v náručí nahoru a já mu dala ruce kolem krku. „Nesu princeznu do postele." podíval se na mě s úsměvem a já jsem si hlavu položila na jeho rameno.
„Chodit ještě můžu." řekla jsem mu do krku a on se zasmál. Položil mě na postel a šel pro notebook. Po chvilce se vrátil i s notebookem a lehl si vedle mě.
„Co pustíme?" zeptala jsem se ho.
Kývl hlavou, ať něco vyberu, tak jsem se podívala, co má, a pustila jsem Plán útěku. Hlavu jsem si položila na jeho hruď a on si ji opřel o tu moji. Takhle jsme vydrželi celý film, i když někdy ho to nebavilo, tak mi dal pusu. Vždy jsem se začala potichu smát.

Po filmu se z ničeho nic zvedl. Nechápavě jsem se na něj podívala a zvedla jsem obočí. Sledovala jsem, co dělá. Přešel k oknu a otevřel ho. Teď jsem se na něj dívala způsobem jako: děláš si ze mě srandu?! 

 ,,Konečně, nedá se tu dýchat." uchechtl se a zalezl si zpátky. Zamračila jsem se na něj, protože mně byla i přes to zima. Tentokrát to byl on, co zvedl obočí a podíval se na mě. „Však tu je zima." zaprotestovala jsem a rozhodila rukama. Na to okamžitě zareagoval a sundal ze sebe mikinu a začal mi ji oblíkat. Jako, nebyla jsem proti, protože úžasně voněla, ale kdybych věděla, že pod ní nic jiného nemá.
„Tak to ne, měl sis ji nechat." řekla jsem a chtěla si ji zase svléct. „To je dobrý, mně je teplo." řekl s úsměvem a lehl si. Chtěla jsem ještě něco říct, ale nakonec jsem se na to vykašlala a lehla si zpátky na jeho hruď, nahou hruď. 

Další film vybíral Dylan. Pustil ani nevím, co, protože jsem se nedokázala na to soustředit. Prosto jsem neodolala, a stejně mě ten film nějak nezaujal, tak jsem mu přejela přes to jeho tetování. Slyšela jsem, jak na chvíli přestal dýchat a tak jsem si hrála tím, že jsem ho po té hrudi prosto hladila. Tohle bylo zajímavější a zábavnější než ten film. Slyšela jsem, jak vzdychl. „Princezničko..." ostře se nadechl. „Ano, princi?" zeptala jsem se a usmála se. Zvedla jsem ruku, abych ho mohla dal takhle 'provokovat', ale zastavil mě.