Animae fidelium

2.8

Draco se potuloval chodbami hradu a přemýšlel nad slovy svého nejlepšího kamaráda. Blaise měl pravdu, tohle muselo skončit, ale on se tolik bál toho, že to skončí špatně, že to nechtěl udělat, ale věděl, že musí. Musí jí to říct a pak už záleží na ní.

Zahnul za roh, kde se mu naskytl pohled na dvě hádající se postavy. Zastavil se, aby mohl nepozorovatelně zjistit, o co tady šlo.

„Už mi dej pokoj!" vykřikla dívka, kterou okamžitě poznal. Jeho milovaná Hermiona.

„Zaplatíš za to, co jsi mi udělala!" odsekl kluk, ve kterém poznal McLaggena a krev se v něm začal vařit. Když pak McLaggen odněkud vytáhl hůlku, ani chvíli neváhal a vytáhl ji taky. Musel jej zneškodnit, ale bylo to pekelně nebezpečné, vzhledem k tomu, že držel svoji hůlku pod Hermioniným krkem, takže existovalo riziko, že se Hermiona zraní, když na něj sešle kletbu, ale něco dělat musel, ne?

„Confundus!" zašeptal a mávl hůlkou. Trefil Cormaca, který najednou nechápal, co se děje a zmateně odkráčel pryč. Draco vystoupil ze stínu, a když jej Hermiona zpozorovala, tak se plácla do čela.

„Draco! Tohle už jsme probrali, nesmíš napadat studenty!" vykřikla a došla k němu.

„Bylo to jen neškodné confundus, řekl bych, že si zasloužil mnohem více," řekl a schoval hůlku.

„Víš, že ti budu muset strhnout body, že?"

„Do toho, nějak mě to netíží," odpověděl ledabyle a ona si povzdechla.

„Dobře," řekla a zhluboka se nadechla, nepřišlo jí to správné, ale nemohla napadení studenta nechat jen tak, „odebírám Zmijozelu jeden bod."

„Jeden bod? To je směšné."

„Mlč, nebo si to rozmyslím," zamumlala.

„Je mi to úplně fuk, zachránil bych tě, i kdybys mi strhla třeba všechny body," řekl a ona se na něj překvapeně podívala.

„Proč?"

„Protože si primuska."

„Jo, to bude určitě ten důvod," odrfkla si.

„Atakyprotožesemilíbíš," zamumlal a Hermiona mu věnovala nevěřícný pohled.

„Cože jsi říkal?"

„A taky proto, že jsi kamarádka Pottera. Zabil by mě kdyby zjistil, že jsem byl svědkem toho, jak tě McLaggen ohrožoval a nic s tím neudělal."

„Jasně."

„Atakyprotožesemilíbíš," zamumlal si něco znovu a Hermioně docházela trpělivost.

„Merlin, nerozumím ti!" vykřikla nevrle.

„A taky proto, že jsi kamarádka Blaise. Ten by mě taky zabil," řekl a Hermiona se na něj zamračila. Co jí sakra tají?

„Jsem si jistá, že ani jedno si neříkal."

„Neříkal," přiznal.

„Tak co jsi říkal? Pokud jsi mi to nechtěl říct, neměl jsi to říkat vůbec!"

„A taky proto, žesemilíbíš," vyhrkl a ona na něj koukala s otevřenou pusou.

„Říkáš, že mě máš rád, nebo ne?" zeptala se šokovaně.

„Říkáš ty, že mě máš ráda nebo ne?" odpověděl jí stejnou otázkou.

„Já říkám, že tě mám ráda," odpověděla k jeho i jejímu překvapení.

„Pak říkám, že tě mám taky rád," řekl s lehkým usměvem.

„Fajn!"

„Fajn!"

„Pak hádám, že spolu chodíme," zamumlala.

„Fajn."

„Fajn."

Na tohle se oba otočili zády k sobě a rozešli se svými cestami.

„Takže hádám, že spolu chodíme. Co to jako bylo, Miono? Vážně úžasný, doopravdy jsi tak pitomá?" mrmlala si pro sebe, a okamžitě se otočila a rozběhla se k místu, kde se celá tahle podivná situace odehrála.

„Jsme idioti," vyhrkl Draco, který se na místo taky vrátil.

„Smažme to," navrhla a Draco souhlasil.

„Jako by se to nestalo," řekl a na nic víc už nečekal. Lehce se sklonil a políbil ji. Rozhodně to nebylo nic takového, jako minule, tedy zatím ne. Šlo o jemný dotek jejich rtů, ale Hermionino srdce se stejně rozbušilo očekáváním. Položila mu ruce kolem krku a postavila se na špičky, aby k němu měla blíž. Úplně zapomněla na ten skvělý pocit jeho rtů na těch jejích. Merlin, bylo to k zbláznění.

„Pojďme někam, kde nás nemůže někdo vidět," řekla, když se na pár chvilek oddálili, aby nabrali nějaký ten vzduch do plic.

Draco byl pro. Draco byl náramně pro. Ještě jednou ji krátce políbil, než se oba rozeběhli do jejího pokoje.

***

Tadá!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Famfáry!!!!!!!! Co se nám to tady právě stalo? Snažím se předběhnout čas, tak píšu, co jen můžu <33 Názory? <33