Hermiona se probudila do příjemného březnového rána. Otočila se tak, aby viděla na svého přítele, který vypadal velmi nevinně, když spal. Jeho rysy byly měkčí a celkově vypadal naprosto uvolněně - bezstarostně.
„Nespím," zamumlal, když na sobě už delší dobu cítil její pohled.
„Když už jsi vzhůru, sdělím ti plán na dnešní den," řekla s úsměvem a objala jej.
„Poslouchám," pobídl ji a začal ji hladit po zádech.
„Budeme jen tak lenošit v posteli. Vykašleme se na všechny povinnosti a lidi, co po nás neustále něco chtějí," řekla a uvelebila se na jeho hrudi.
„Hmm, to zní dobře. Kdo jsi a co jsi udělala s mojí Hermionou?" zeptal se a Hermiona zvedla hlavu, aby mu mohla věnovat pobavený pohled.
„Velmi vtipné," odsekla a praštila jej do ramene.
„Takže myslíš to lenošení vážně? Víš, že je neděle?" zeptal se a bedlivě si ji prohlížel, zatím co Hermiona mu věnovala nechápavý pohled.
„Ano, je neděle. A od čeho je odvozené slovo neděle? Od slova nic nedělat," odpověděla a přemýšlela, proč se jí na to ptal.
„Jsem rád, že to říkáš, a velmi rád bych tu s tebou strávil celý den, ale jsem si jist, že bys mě později zabila, kdybych ti nepřipomněl jednu důležitou věc. Je neděle, můj mudlovský cukříčku, a za deset minut začíná famfrpálový trénink nebelvírského týmu, na který jsi slíbila dorazit," řekl a Hermiona se na něj šokovaně podívala.
„Ještě jednou mi řekneš mudlovský cukříčku a zabiju tě," řekla naprosto vážně. Ve skutečnosti jí to přišlo roztomilé a vtipné, ale nesnášela jakékoliv přezdívky.
„Beru na vědomí."
„Nechápu, jak jsem mohla opět zapomenout!" vykřikla a rychle se vyhrabala z peřin.
„Kam jdeš?"
„Není to jasné? Na ten trénink," odpověděla mu mezitím, co hledala nějaké teplejší oblečení.
„Ale slíbila jsi mi lenošení," protestoval Draco.
„Já vím, ale musím tam jít. Lenošit můžeme potom," odbyla jej a odešla do koupelny. Draco si povzdechl a sám se oblékl, načež vyšel z pokoje do společenské místnosti, kde čekal na Hermionu, než vyjde z koupelny.
„Pusu na rozloučenou nedostanu?" zeptal se, když už to vypadalo, že si jej ani nevšimne a on už chápal, jak se minule stalo, že je nevzbudila, když zaspali. Když Hermiona spěchala, neměla ani páru o tom, co se děje kolem ní.
„Samozřejmě," odpověděla s úsměvem a přešla k němu, aby mu mohla věnovat rychlý polibek, ale Draco ji prokoukl a jejich polibek prohloubil. Hermiona se ve jeho náruči rozpouštěla, až málem zapomněla, že spěchá.
„Vážně, musím jít," řekla, když se pro nedostatku vzduchu odtrhli.
„Opravdu musíš?" zeptal se Draco, zatím co ji na krk kladl malé polibky. Hermiona věděla, o co mu šlo, ale musela být silná a nepoddat se jeho nátlaku.
„Víš, že ano," vysoukala ze sebe a podařilo se jí přitáhnout si jeho hlavu zpět k ní a překazit jeho plány jedním rychlým polibkem.
„Ou, tohle je trapné," ozval se místností další hlas a Draco i Hermiona na místě ztuhli, protože jim hned došlo, že nepatří Blaiseovi. Pomalu se od sebe odtrhli a podívali se ke dveřím od Blaisova pokoje, kde přešlapovala Lyra. Draco otevřel pusu, že něco řekne, ale hned ji zase zavřel, protože nějak nenacházel slova.
„Ly-ro?" vykoktala šokovaně Hermiona, která si dala dvě a dvě dohromady.
„Co na to říct? Bylo to víc, než jeden panák," řekla nervózně a přešla k nim. Hermiona pohledem těkala mezi Lyrou a Dracem a došlo jí, co se právě stalo.
„Lyro, já-" začala ale byla přerušena.
„Jestli Vás to uklidní, tak trochu jsem to tušila a je mi jasné, že to nikdy jiný kromě Blaise neví, takže se nemusíte bát, že bych to někde roznášela," řekla s menším úsměvem a Hermioně spadl kámen ze srdce.
„Děkuji, a promluvíme si později, ano?" pronesla významně Hermiona, kterou velmi zajímalo to, co se včera dělo, „My se uvidíme před obědem," řekla směrem k Dracovi a políbila jej na tvář, než i s Lyrou zmizela pryč. Draco tam tak zůstal sám a snažil se zpracovat to, co se právě stalo.
„Že by to Blaise konečně dokázal?" zeptal se sám sebe a vydal se na snídani, protože měl hrozný hlad, a Merlin ví, za jak dlouho se Blaise probudí.
***
Názory? ❤️
Věnováno @SarahJadrnkov
YOU ARE READING
Animae fidelium
Fanfiction,,Budeš s tím něco dělat?" ,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?" ,,Hermiono, příští týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen. ,,Ta mrcha...
