Animae fidelium

5.9

Hermiona zamířila rovnou do pokoje, protože jí bylo jasné, že tam na ni bude Draco čekat, a taky že čekal. Seděl na gauči a četl si Denního věštce. Hermiona se k němu přiřítila, vytrhla mu noviny a švihla jej jimi po hlavě.

„Au, co děláš?" vypískl, ale místo odpovědi dostal další ránu.

„Jsi idiot," křikla a věnovala mu asi další tři rány.

„Hej, přestaň!" vykřikl a postavil se, čímž jí znemožnil mlátit jej po hlavě, protože byla o hlavu menší než on a nedosáhla tam, ale za to jej začala novinami mlátit všude, kde to jen šlo.

„Ani mě nehne!"

„Tak a dost," řekl a chytil její ruce, aby už jej nemohla znovu praštit.

„Pusť mě, zasloužíš si to!"

„Ne, dokud mi neřekneš, co se děje," řekl, ale ona na něj jen nasraně koukala, tak využil toho, že ji držel a přitáhl ji k sobě blíž. Tvrdě ji políbil a ona skoro okamžitě zasténala, ale když pustil její ruce, aby si ji mohl přitáhnout blíž k sobě, odstrčila jej.

„A to je přesně tvůj problém! Nedokáže ze mě pustit ty svoje chlípné ruce!" vyštěkla a Draco začínal být čím dál víc zmatenější.

„Víš, to je sice pravda, ale stále nechápu, o co jde, tak co kdybys mi to řekla, místo toho křičení," řekl a vzal si ty noviny zpátky, aby zase náhodou nedostal.

„Mluvím o tomhle," odfrkla si, jako by to snad nebylo jasné a odhrnula si vlasy z krku. Draco se k ní sklonil a pečlivě si prohlížel své dílo. Pak se přiblížil ještě víc a políbil ji na tom stejném místě. Hermiona měla co dělat, aby nezasténala. Ten parchant moc dobře věděl, že je tohle její slabé místo!

„Prvotřídní práce," zašeptal jí do ucha s úšklebkem na tváři a ona jej od sebe odstrčila.

„Tohle není sranda, Draco! Ginny si toho dnes všimla a chtěla všechno vědět! Dokážeš si představit to peklo? Od teď máš přísně zakázáno mi dělat cucáky na krku! Přísahám Merlin, že jestli tam příště nějaký objevím, tak tě zabiju."

„Ale to nejde!"

„Nezajímá mě to," odsekla a věnovala mu pohled, který by mohl zabíjet.

„Fajn," povzdechl si poraženě, „co jsi vlastně odpověděla zrzce?"

„No, nejdřív jsem nevěděla, co jí mám říct, ale ona si pak vlastně odpověděla sama, tak jsem jí při tom nechala. Myslí si, že já a-"

„Merlin, proč jste se zase hádali?" přerušil ji Blaise, který vylezl ze svého pokoje.

„Zakázala mi dělat cucfleky," odpověděl Draco a Blaise se zaksichtil.

„No to jsem asi úplně vědět nepotřeboval," řekl znechuceně a zkontroloval hodiny na zdi a pak se zamračil.

„Co se děje?" zeptala se Hermiona s vráskou na čele a úplně zapomněla na to, co tu s Dracem řešili.

„Nic, jen má Lyra zpoždění a to se jí nepodobá," odpověděl a Hermiona se zamračila. Ještě nikdy se nestalo, že by Lyra přišla pozdě, takže ji to lehce znepokojilo, tak jako Blaise.

(...)

Chvíli potom, co Hermiona odešla, vyhledal Ginny a Harryho Ron, který se chtěl trochu proletět, když už bylo tak pěkné počasí. Ginny se proto vzdálila a nechala ty dva, ať spolu tráví taky trochu času jako dřív. Ačkoliv už o tom nechtěla přemýšlet, stále se musela vracet k tomu, co se dnes dozvěděla. Pořád jí na tom něco nesedělo, ale dávalo to jistý smysl.

„Hermiona a Zabini, neuvěřitelné," mumlala si pro sebe, „jak k tomu došlo? Tedy jako jo, řekla, jak k tomu došlo, jen stále nechápu, jak se mohli opít a dovolit si to udělat. A jak spolu dokáží normálně fungovat? To já, kdybych se s někým takhle vyspala, tak bych s ním už asi nemohla být kamarádka," drmolila a pak se zastavila a rozhlédla se kolem sebe.

„Výborně, a teď ještě trpíš samomluvou, velmi pěkné, Ginevro," řekla a zakroutila nad tím hlavou. Co se stalo, stalo se a koneckonců to není její věc. Pokračovala proto ve své cestě, netušíc, že se tenhle její monolog neobešel bez diváka.

***

Muhaha, myslím, že příští kapitolu se máte na co těšit.