7.6

3.3K 225 43
                                    

Hermiona objala svého přítele a pomalu usínala, když se prudce otevřeli dveře.

,,Hej, nemohl jsem kvůli vám spát celou noc, takže teď nebudete spát vy kvůli mně!" vykřikl jejich kamrád a současný hlavní prefekt a skočil k nim do postele.

,,Zab ho!" zavrčel její přítel zatím co ona si přitáhla přikrývku, co nejblíž k tělu.

,,Merlin, vážně jste stále nazí? To je nechutné lidi. Měli byste se krotit," řekl a hned jak rychle se u nich objevil, tak i zmizel.

,,Tolik k našemu soukromí," řekla a znovu se k němu přitulila.

,,Kdyby nebyl jediný přítel, kterého mám, už dávno bych ho zaavadoval."

,,Pojďme spát, v noci jsi mi to moc nedopřál."

,,Jistě, ale nejdřív...Obliviate."

,,Ginny, to už je třetí noc po sobě! Nejsou to náhodné sny, připadá mi to spíš jako vzpomínky

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,Ginny, to už je třetí noc po sobě! Nejsou to náhodné sny, připadá mi to spíš jako vzpomínky. Vzpomínky na dobu, kdy jsem byla šťastná, ale nic z toho se nikdy nestalo."

Ginny pozorovala svoji nejlepší kamarádku, jak projevuje nějaké emoce poprvé od války. Byla to příjemná změna, a hlavně to bylo dost zajímavé.

,,Takže jediné, co víš, že jsi tam ty a dva kluci. Jeden je tvůj přítel a druhý váš kamarád."

,,Ano. Ale jejich tváře jsou jako v mlze."

,,Nemůže to být Ron a Harry?"

,,Nemyslím si to, navíc ten kamarád byl prefekt spolu se mnou."

,,Blaise."

,,Co?"

,,Blaise byl prefekt spolu s tebou."

,,No jistě, ale my se spolu skoro nebavili. Jen když se jednalo o nějaké povinnosti, které jsme měli," řekla Hermiona a Ginny se napila kafe, aby zamaskovala svůj zmatený výraz. Vždyť ti dva byli skoro nerozluční!

,,Je to jediná věc, které se můžeš chytit."

,,Nevím, jsou to jen sny. Co jiného by to bylo? Brzy to přejde."

,,Jak myslíš," řekla a stejně jako Hermiona se ponořila do svých myšlenek, ze kterých je o chvíli později vyrušilo cinknutí toustovače, což znamenalo, že chleby už jsou dokřupava opečené. Hermiona přešla ke kuchyňské lince, vyndala ze skříňky nad sebou dva talíře, na které nandala míchaná vajíčka a přidala jeden toust. Pak jeden talíř položila před sebe a druhý před Ginny, a v ten moment to její zrzavé kamarádce došlo.

„Co je?" zeptala se Hermiona, když Ginny zírala na vajíčka, jako by je viděla poprvé v životě.

„To jsou vajíčka," řekla a ukázala na talíř.

„Ano, Ginny, jsi velmi šikovná."

„Ne, nechápeš to, ty si nikdy neděláš ke snídani vajíčka, vždycky jen cereálie," vysvětlila a Hermiona ledabyle pokrčila rameny.

„Změna je život."

„A jsi oblečená! Nikdy nesnídáš oblečená!" vyjekla a strčila hlavu pod stůl, aby se podívala, co má za sukni, „A máš tu červenou sukni!" křikla a prudce se zvedla, ale nedošlo jí, že má hlavu pod stolem, takže se pořádně bouchla.

„Ginny! Dávej pozor," řekla s obavami Hermiona, ale když Ginny vykoukla zpod stolu, zdála se být v pořádku.

„Vítej zpět," zazubila se na ni a pustila se do snídaně.

(...)

„Dobré ráno," pozdravila Lyra osazenstvo v jídelně a zívla si.

„Blaise, zlatíčko, pusť sem Lyru," promluvila Charlotte a Blaise se na ni zmateně podíval.

„Cože? Tohle bylo vždycky moje místo!"

„Ano, ale já si chci s Lyrou povídat a nechceš snad, abych se bavili přes tebe," řekla a Blaise se rychle postavil. To opravdu nechtěl. Políbil Lyru na pozdrav a sedl si o místo vedlo.

„Obdivuji, jak jej máš vycvičeného," zavtipkovala Lyra a nalila si kávu.

„Léta praxe, drahá. Ráda tě to naučím. Ale zpět k tomu, co jsem chtěla. Co říkáš tomu, kdybychom si dnes vyšly na nákupy a konečně se trochu více poznaly?"

„To zní dobře, ale nejdřív musím zajít na ministertvo. Mám tam pohovor na práci."

„Tak brzy?" podivila se Charlotte.

„To je skvělé, a kde?" zeptala se Lacerta, která právě dopila čaj.

„V Odboru záhad."

„Určitě mi pak povíš víc, teď musím jít," řekla s úsměvem a než se stihla Lyra rozloučit, byla pryč.

„Je skvělé, že jsi ji přihlásila na střední školu, a dokonce mudlovskou!"

„Byl to její nápad."

„No, dámy, taktéž musím jít," řekl Blaise, políbil Lyru, matce věnoval letmou pusu na tvář a byl fuč.

„Konečně samy," pronesla ďábelským hlasem Charlotte a Lyra se ušklíbla. Tuhle ženskou měla čím dál tím radši.

Animae fideliumKde žijí příběhy. Začni objevovat