3.3

5.1K 290 62
                                    

Hermiona se vracela ze snídaně a nemohla se dočkat až uvidí svého zmijozela. Včera měl trénink s famfrpálovým družstvem, takže se neviděli příliš dlouho, ale dnes mají oba celý den volno. Páteční rozhovor s Blaisem jí velmi pomohl a ona si udělala v pár věcech jasno, a nakonec byla ráda, že si o tom mohla promluvit právě s ním, protože on zná Draca nejlépe.

„Merlin!" uslyšela náhle dívčí jekot, který ji vytrhl z přemýšlení o Dracovi.

„Nekřič!" promluvil další hlas, také holčičí. Hermiona to nebrala nějak na vědomí a pokračovala ve své cestě, ale když chtěla zahnout za roh, odkud se hlasy ozývaly, něco ji zarazilo.

„Já jen nemůžu uvěřit, že se to konečně děje, Daphné," vykřikla opět radostí dívka a Hermiona sázela na to, že to byla Astorie. Nechtěla poslouchat, ale i přes to se zastavila a čekala, co se bude dít dál.

„Nechci, aby to někdo věděl, pro všechny to bude velké překvapení, až uvidí s kým přijdu na ples," řekla povýšeně Daphné a Hermiona měla takové neblahé tušení, že ví s kým se na plese Daphné objeví.

„Merlin, je to prostě úžasné," vypískla Astorie a Hermiona měla pocit, že je z toho dokonce nadšenější než Daphné.

„A to jsem ti ještě neřekla všechno! Když jsem souhlasila, tak mě políbil. Říkám ti, že na plese se mě zeptá, jestli s ním nechci chodit," řekla a Hermioně se náhle zatmělo před očima. Jen klid, Miono, stále neřekli jméno, může to být kdokoliv, snažila se uklidnit sama sebe, ale moc jí to nešlo.

„Je to tady! Jednoho dne z tebe bude Lady Malfoyová!"

Sakra, řekla to. Hermiona se potřebovala, co nejrychleji dostat do svého pokoje, ale bohužel pro ní, jediná cesta vedla přes sestry Greengrassovy. Proto se znovu dala pohybu, ale tentokrát skoro běžela, a připadalo jí, že Astorie s Daphné jsou tak zabrané do rozhovoru o tom, jak Draco líbá, že si jí ani nevšimli, za což byla vlastně ráda.

„Kde je?" vykřikla naštvaně, když vtrhla k Blaiseovi do pokoje.

„Kde je kdo?" zeptal se zmateně a přemýšlel, jestli si nemá začít hledat nějaký ukrýt. Takovou Hermionu ještě neviděl a asi po sekundě, co vtrhla do jeho pokoje, usoudil že ani vidět nechce.

„Kde je Draco – brzy budu mrtvý muž – Malfoy?!" vykřikla znovu a Blaise si oddechl, že svůj vztek nesměřuje na něj, ale na jeho kamaráda.

„No, ehm-" začal, ale nevěděl, jak dál. Netušil, kde Draco je a bál se jí tuhle odpověď poskytnout. Co to do ní do Merlina vjelo? Byla děsivá.

„Nech to být!" křikla a otočila se, že odejde, ale místo toho vrazila do Draca.

„Radši bych tu teď nebyl," řekl a těžce polkl.

„Je to pravda?! Pozval si Daphné – jsem tak úžasná – Greengrassovou na ples?"

„Ano, ale-"

„Překousla bych to! Vím, že nemůžeme jít spolu, ale proč si tu proklatou zlatokopku políbil?!"

„Takhle to nebylo, to ona se vrhla na mě," bránil se Draco, který si stále zachovával určitou vzdálenost od Hermiony, protože nevěděl, čeho je schopná. Oprava, on to věděl, byla schopná úplně všeho.

„Jasně! Tak si to užij, protože pak už se k ní nepřiblížíš. Rozumíš mi?"

„Ale ty jsi řekla, že někoho musím pozvat."

„Rozumíš mi?" zeptala se znovu, ale tentokrát vůbec nekřičela. Měla naprosto ledový hlas, stejný jako používá on, nebo Blaise. Ten hlas, který ji tolik děsil, jak se mu nedávno svěřila.

„Ano."

„Dobře. Vím, co jsem řekla, jen jsem nečekala, že když někoho pozveš, bude si hned plánovat vaši svatbu," řekla už naprosto klidně a Blaise se na ni šokovaně podíval. Možná, že s nimi tráví příliš mnoho času, podle toho, jak rychle dokáže měnit nálady.

„Takové už dívky ze Zmijozelu jsou. Většina z nich se nevezme toho, koho chce, a obzvlášť v době, která nastává. Pokud jsi najdou vhodné ženicha, jsou šťastné," vysvětlil a Hermiona se na něj zamračila.

„Chápu to, ale nezapomeň na to, že jsi zadaný."

„Hermiono, jen jsem ji pozval na ples, neřekl jsem jí ať si mě vezme."

„Já vím, ale stejně se mi to nelíbí," řekla nafoukle a Draco se usmál nad tím, jak roztomile vypadala.

„Pojď sem," řekl s úsměvem a přitáhl si ji do objetí.

„Merlin, vy dva jste tak sladcí," rozplýval se Blaise, na kterého dvojice očividně zapomněla, „ale teď vypadněte z mého pokoje!" vyštěkl a hodil po nich polštářem.

„S radostí," ušklíbl se Draco a společně s Hermionou odešli do jejího pokoje, kde měli konečně chvíli sami pro sebe.

***

Řeknu Vám to asi takhle, zasekla jsem se na 48. kapitole a začínám se stresovat z časového presu. Jestli se brzy nerozepíšu, kapitoly přestanou vycházet denně :/ Jinak názory na kapitolu? Z téhle mám vážně radost :)

Animae fideliumKde žijí příběhy. Začni objevovat