Animae fidelium

9.8

„Blaisi, prosím!" zakňourala Hermiona.

„Pro Merlina, ne, Hermino! Moje odpověď je ne."

„Ale no tak, chci to vidět," zaprosila znovu.

„Tak se zeptej jeho, nemám právo to udělat," trval si na svém Blaise a Hermiona se zamračila.

„A on neměl právo vymazat sebe i tebe z mého život, takže trvám na to, abys mi to ukázal," řekla Hermiona a Blaise si povzdechl. Ukázal by jí to, ale věděl, že si to nenechá pro sebe, a pak by jej čekala návštěva Draca, kde by mu vyčetl, proč jí to ukázal, ale na druhou stranu měla Hermiona pravdu, a aspoň se pobaví puberťáckým chováním svého snoubence.

„Fajn, přemluvila jsi mě," zamumlal a přešel k Myslánce, kterou měl shodou okolností ve své pracovně, a hůlkou si z hlavy vytáhl ty vzpomínky, které chtěla Hermiona vidět. „Bav se," uchechtl se a odstoupil od Myslánky dál. Hermiona si nadšeně zatleskala a rychlými kroky překonala vzdálenost, která ji dělila od Myslánky. Na nic nečekala a ponořila hlavu dovnitř.

„A nemám nějaké ohyby na mém hábitu?" zeptal se Draco, když spolu s ním vešel do pokoje primusů. Blaise potichu zaúpěl a otočil se na svého přítele, aby jej mohl ujistit, že jeho hábit je perfektně rovný.

„Ne," odpověděl prostě.

„Jsou mé oči dostatečně zářivé?" zeptal se, když se posadili na gauč.

„Ano," odpověděl.

„Dobrotivý Merline!" vykřikl najednou Draco a Blaise sebou polekaně cukl.

„Co? Co se děje?" zeptal se vyplašeně.

„Jsou moje vlasy dostatečně blond?" zeptal se a věnoval mu zničený pohled.

„Ano!" zafuněl a už se natahoval, že jej praští, ale nakonec si to rozmyslel.

„Myslíš, že se Grangerová bude zajímat o to, jak dobře vypadám?" položil poslední otázku a Blaise se na něj šokovaně podíval.

„Ne! A laskavě mi vysvětli, o co tady jde!" vyštěkl netrpělivě.

„No, jak bych to řekl," zamumlal a Blaisovi začala docházet trpělivost.

„Prostě to vyklop."

„Víš, jak si se bál, že mi Hermiona podlehne?"

„Merlin! Já věděl, že se to stane, ale to ne! Oba jste tvrdili, že o nic nejde a teď je to tady. Já Vás zabiju! Proč mě prostě nikdy nikdo neposlouchá!" začal vyšilovat Blaise, a tak mu Draco jednu vrazil, aby se uklidnil.

„Ticho! Nech mě to domluvit, už takhle je to trapné."

„Fajn, mluv," pobídl jej a třel si místo na tváři, kam jej uhodil.

„Nejde o Grangerovou. Jde o mě!"

„Co tím jako myslíš? Nechceš mi říct, že jsi se do ní zamiloval, že ne?"

„Já nevím! Není to tak, že bych ji miloval, jen na ní pořád myslím, ale ne tak, jak jsem říkal, když jsme podobný rozhovor vedli minule. Ona je prostě dokonalá, vtipná, chytrá, já nevím. Mám ji rád, Blaise, nevím, jestli jsem do ní zamilovaný, protože v tomhle vážně neumím moc chodit, ale záleží mi na ní," vysvětlil a Blaise jej celou tu dobu bedlivě sledoval.

„Páni, já nemám slov. Jak se tohle vůbec stalo?"

„Ty moc dobře víš, jak se to stalo," odsekl Draco, který už byl zoufalý.