7.7

3.3K 215 33
                                    

„Harry! Je to pravda, měla jsem pravdu! Merlin, to není dobré," spustila Ginny, když se přemístila od Hermiony domů.

„Co se děje?" zeptal se Harry a objevil se u ní v kuchyni, kde si Ginny napouštěla sklenku ledové vody, aby se uklidnila.

„Někdo na ni použil Obliviate, měla jsem pravdu! Vůbec si nepamatuje, že by byli se Zabinim přátelé! Merlin, proč by jí někdo něco takového dělal?! Jak se to mohlo stát, já to-"

„Ginny, musíš se uklidnit. Zhluboka se nadechni," přerušil její drmolení Harry a chytil ji za ramena.

„Jak můžeš být tak klidný?" zeptala se potom, co konečně znovu nabrala dech.

„To proto, že jsem to věděl," hlesl a odvážně jí hleděl do očí.

„Cože? Ty jsi to celou dobu věděl a nic jsi neřekl?! Jak je tohle vůbec možný?" vykřikla a setřásla ze sebe jeho ruce.

„Bylo lepší, když to vědělo jen minimum lidí," vysvětlil.

„Kdo to byl? Proč to udělal?!" zeptala se na dvě otázky, které ji zajímaly ze všeho nejvíce.

„Víš, vždycky jsi se zajímala, proč jsem Malfoyovi tak bezmezně věřil. Proč jsem mu říkal všechny informace, proč jsem jej do Řádu vlastně přibral. Ze začátku to nebylo tím, že bych věřil jemu, ale věřil jsem jejímu úsudku," řekl ale Ginny na něj jen zmateně hleděla, tak se musel pustit do vypravování.

„Všechno to byly jen domněnky, ale byly to dost dobré domněnky, a v ten kdy za mnou přišel Malfoy se domněnky staly skutečností..."

„... a proč bych ti měl věřit?" zeptal se Harry a nespouštěl z něho oči.

„Řekl jsem ti všechno, co vím. Nabízím se ti jako špeh, nevím co víc udělat. Klidně si na mě použij Veritaserum, ale chci to, Harry. Chci ti pomoc to jednou pro vždy ukončit," odpověděl a Harry si jej přeměřit pohledem, když vyslovil jeho jméno.

„Dobře, v nejbližší době, ti řeknu, co a jak."

„Děkuji," řekl Malfoy, což byla další divná věc, co se dnes stala. Nejdřív přijde žádat o odpuštění, nabídne se jako špeh a ještě mu děkuje. Merlin, svět byl opravdu divný v těchto dnech.

A jak tak Harry sledoval vzdalující se záda Draca Malfoye, napadl jej způsob, jak by mu mohl začít věřit a zároveň získat odpovědi.

„Vím, že jdeš za ní, Draco," řekl, čímž jej donutil zastavit. Draco se otočil a popošel pár kroků zpět k němu.

„Za kým?" zeptal se nechápavě.

„Nehraj si se mnou, za Hermionou."

„Řekla ti to?" zeptal se šokovaně.

„Ne, mám své způsoby," odpověděl a vytáhl z kapsy Pobertův plánek.

„Oh."

„Miluješ ji?"

„Miluju ji, jak jen člověk jako já milovat dokáže."

„Dobře. Neubliž jí."

„Nemusíš mít strach. Brzo to její problém nebude," řekl a Harry se na něj zamračeně podíval.

„Co tím myslíš?"

„Se mnou by neměla šťastný život."

„Ať uděláš cokoliv, dobře si to promysli..."

„... no, a pár dní na to, byl konec. Když jsem ty dva viděl na plánku skoro pořád spolu, nevěděl jsem, co dělat. Začal jsem ji bedlivě pozorovat a začal si všímat maličkostí, které by pro běžného pozorovatele nic neznamenaly, ale když víš co hledat, najdeš to. Pár dní po našem rozhovoru tyhle maličkosti zmizely, stejně jako oni dva z mapy a Blaise od sebe všechny odřízl. Dovtípil jsem se, co udělal a dokonce jsem s ním o tom několikrát mluvil. Byl, stále je, zničený. On naši Hermionu skutečně miloval a troufám si říct, že i ona jeho."

„Hermiona a Malfoy? Proč jsi nikdy nic neřekl?!"

„Nebylo to na mě. Hermiona to tak zřejmě nechtěla a teď už nám to neřekne."

„Myslím, že si začíná vzpomínat," řekla Ginny, když si vybavila Hermioniny sny.

„To je nemožné. Je to Obliviate!"

„Děje se to, Harry."

„Jestli je to skutečně tak, musíš ji nechat být! Víš, že by se mohla zbláznit, kdybys jí cokoliv řekla," promluvil vážným hlasem a náhle jí tolik připomněl Harryho na škole, který nesl na svých bedrech všechnu tíhu světa.

„Nic jí neřeknu, ale pokud si vzpomene, musí to být brzo. Hermiona možná těžce nese život bez lásky, ale pomysli na to, kdyby si vzpomněla po jeho svatbě! Zlomené srdce by nezvládla."

„Teď bohužel nemůžeme nic dělat," řekl Harry, který nebyl na takové situace vůbec zvyklý. Vždycky se dalo něco dělat, ale teď se museli držet stranou.

***

Věnováno Second_Story <3

Tákže, náš přítel-nepřítel je hápéčko, byl to i ten neznámý s kým Draco mluvil, potom co použil Obliviate, jestli si vzpomínáte. Vodítka jsem Vám zanechávala (Harry častěji hleděl do plánku, párkrát sledoval Hermionin pohled ke zmijozelskému stolu..), a hodně z Vás poznalo, že je to Harry. Názory?

Animae fideliumKde žijí příběhy. Začni objevovat