Pátý ročník měl zkoušky hotové a atmosféra u zmijozelského stolu se pomalu dávala do pořádku. No, Theo se o něčem bavil s Pansy a Lyra seděla vedle Draca, ale pokaždé když chtěla něco říct, tak jen otevřela pusu a zase ji zavřela. Blaise byl, Merlin ví, kde a Lyru to hrozně trápilo. Jako jasně, řekla mu že by se neměli do konce roku vidět, ale myslela si, že když udělá zkoušky, Blaise za ní přijde. Že to bude chtít vyřešit, ale nejspíš mu za to nestála.
„Prostě to řekni," zamumlal Draco, když už zase Lyra na prázdno otvírala pusu.
„Když já ani nevím, co chci říct," povzdechla si.
„Omlouvám se," řekl a Lyra se na něj překvapeně podívala. Draco byl sice blbec, ale i on si všiml, že mezi Lyrou a Blaisem to není v pořádku.
„Stalo se, nemá cenu to řešit. Možná je to tak lepší, možná, že mě vůbec nemiluje. Lepší zjistit to dřív než později," zamumlala a snažila se ignorovat bolest, která přišla, když to řekla. Kdyby jej tenkrát odmítala déle a tvrději, nemusela být teď zlomená.
„O čem to mluvíš? Samozřejmě, že tě Blaise miluje."
„Opravdu? Pojďme se nad tím zamyslet, jak dlouho jsme spolu? Přes tři měsíce a Blaise mi to neřekl. Kdy jsi to ty řekl Hermioně?"
„Myslím, že to bylo po měsíci, ale nebylo úplně tak vědomě. Vyklouzlo mi to," odpověděl a přemýšlel, proč sakra Blaise nevyznal lásku holce, kterou prakticky miluje od druhého ročníku.
„Já to jen nechápu. Tak dlouho se o mě snažil, a pak mi ani neřekne, že mě miluje," povzdechla si.
„Nevím, co říct," zamumlal.
„Nevadí. Jak to zvládáš? Musí ti hrozně chybět."
„Je to těžký, ale pořád si musím opakovat, že je to tak lepší."
Na tohle Lyra nic neřekla, a tak se znovu ponořili do ticha věnující se každý svým vlastním myšlenkám. U stolu vedle se Ginny radovala z toho, že má NKÚ za sebou, ale její tři kamarádi ji příliš neposlouchali.
„Dnes odjíždíme," vyhrkl z ničeho nic Harry a přerušil tak Ginnyno povídání.
„Co tím myslíš?" zeptala se nechápavě.
„Já, Ron a Hermiona dnes odjíždíme," zopakoval a narovnal se. Tohle nebylo příjemné téma pro nikoho z nich, a Ginny o tom doteď neměla ani potuchy.
„Stále to nechápu."
„Nesmíme ztrácet čas," řekla Hermiona a významně na ni pohlédla.
„Ne! Zbláznili jste se? Jak jste mi o něčem takovém mohli neříct?" začala jančit.
„Mysleli jsme, že bude lepší, když se to dozvíš až po zkouškách," vysvětlil Ron.
„Letaxová síť se pro nás otevře za hodinu. Měli bychom jít balit. Sejdeme se na pokoji, Ginny," řekl Harry a on i Hermiona s Ronem vstali od stolu a rozešli se pryč z Velké síně, ale když procházeli kolem stolu zmijozelských, Hermiona se zastavila.
„Běžte napřed, musím ještě něco vyřídit."
„Dobře, ale buď rychlá. Víš, že nás čeká dlouhé loučení s Ginny," řekl Harry a ona přikývla.
„Vím, ale ještě je tu někdo s kým se chci rozloučit," zamumlala a Harry s Ronem odešli. Přešla ke zmijozelskému stolu a poklepala na rameno dívce, kterou si tenhle školní rok velmi oblíbila.
„Hermiono?" zeptala se překvapeně Lyra a Draco sedící vedle ní, měl co dělat, aby se na svou nebelvírku neotočil a neujišťoval ji, jak moc ji miluje.
„Musíme si promluvit," řekla a hlavou kývla směrem ven z Velké síně. Lyra jí věnovala zamračený pohled, ale i tak vstala a následovala ji.
„O co jde?" zeptala se, když vyšly na chodbu.
„Chtěla jsem se rozloučit. Dneska odjíždím," řekla a Lyra se znovu zamračila.
„Jak to jako myslíš?"
„Odjíždím s Harrym a Ronem z Bradavic."
„Merlin, ne, to ne," zamumlala a Hermiona se dovtípila, že si dala dvě a dvě dohromady.
„Času není nazbyt. Příští rok se sem nevrátíme, takže mi musíš slíbit, že se uvidíme až bude po všem!" řekla rázněji a zdálo se jí, že v Lyřiných očích vidí slzy.
„Já? To ty mi to musíš slíbit. Máš vůbec ponětí do čeho jdeš?" zeptala se a nechala slzy slzami. Upřímně? Nevěděla, a to toho věděla mnohem víc než Lyra. Ta věděla jen to, že musí zabránit Voldemortovi v jeho plánu, ale už netušila, že ten magor rozdělil svoji duši.
„To neví nikdo z nás, ale všechno to leží na Harryho bedrech, a jak to má sám dokázat?"
„Opovaž se zemřít!" řekla výhružně a hned na to jí objala. To už se slzy objevily i na Hermioniných tváří.
A tak tam jen stály, objímajíc se a vystrašené z toho, že už by se nikdy nemusely vidět.
***
Důležité info!!
Tímto se uzavírá jeden celek našeho příběhu, a protože bych zde teď musela popisovat další dva roky, rozhodla jsem se udělat skok v čase... Tudíž si teď dáme menší detox a kapitola s číslem 7.1 se tu objeví za týden.
Já si mezitím dodělám seminární práci a vy tak budete více napnutí! Doufám, že se nezlobíte, a když už jsme ukončili velkou část našeho příběhu, mohli byste se trochu rozepsat o vašich názorech na dosavadní vývoj! <3
ČTEŠ
Animae fidelium
Fanfiction,,Budeš s tím něco dělat?" ,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?" ,,Hermiono, příští týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen. ,,Ta mrcha...
