Blaise ztracen ve svých myšlenkách odcházel z práce směr Dracova předsvatební večeře. Bylo to tady. Zítra se žení a on tomu nedokázal zabránit. Dneska si s ním ještě jednou promluví a bude se modlit k Merlinovi, aby jej poslechl, ale vzhledem k tomu, že věděl, jaký je Draco paličák, moc s tím nepočítal. Chystal se přemístit, aby si s ním mohl promluvit, co nejdřív, když jej někdo vtáhl do temné uličky.
,,Grangerová?" zeptal se překvapeně, když ji viděl. Vypadala hrozně a on nevěděl, co se děje. Tahle celá situace už začínala být pěkně divná.
,,Vezmi mě tam," zamumlala a on jí věnoval zmatený pohled.
,,Co prosím?" zeptal se zmateně.
,,Nehraj si se mnou, Blaisei, a vezmi mě tam!" křikla a jemu se vybavilo, když tenkrát vtrhla do jeho pokoje a hledala Draca.
,,Hermiono?"
,,Co?!"
,,Jsi to ty? Jako doopravdy ty... Merlin, víš co myslím."
,,Blaisei! Vezmi mě za Dracem - brzy budu mrtvý muž -Malfoyem, sakra!" ušklíbla se a Blaise taky, když mu došlo, že řekla to samé, jako když byli na škole a ona se dozvěděla, že Daphné políbila Draca.
,,S radostí, ale nejdřív..." řekl a sevřel ji u sebe v objetí. Hermiona jej objala nazpátek, a tak tam jen tak stáli a objímali se.
„Ne, že bys mi nechyběl, ale na tohle budeme mít času dost, teď si musím pár věcí vyříkat s Dracem," řekla a odtáhla se od něj.
„Nešetři jej," ušklíbl se a oba je přemístil.
Mezitím se Draco nacházel na toaletách velmi luxusního hotelu a sledoval svůj odraz v zrcadle. Bylo to tady. Dneska má poslední možnost se z toho vykroutit. Mohl by prostě odejít a nezabývat se tím, co by tím udělal. Nějaká smlouva mu je fuk, ale přesto tu zůstal. Nevěděl proč, ale zůstal. Opláchnul si obličej ledovou vodou a naposledy se podíval do zrcadla a chystal se odejít, když uslyšel cvaknutí zámku, což znamenalo, že jej tu někdo zamknul.
,,Čemu si nerozumněl na tom, že už se k ní nikdy nepřiblížíš?!" ozval se hlas za ním a pak ji uviděl v zrcadle. Vypadala strašně, ale i přesto si myslel, že byla krásná. Otázka ovšem zněla, co ta tu sakra dělá?
,,Grangerová!" zavrčel a otočil se k ní čelem, což se ukázalo jako chyba, protože dostal pěstí přesně jako ve třeťáku. Dobře, to si nejspíš zasloužil.
,,Zabiju tě!" křikla a pak si ho za kravatu přitáhla k sobě a pořádně ho políbila. Draco byl překvapený, ale skoro ihned začal spolupracovat. Vždyť po ničem jiném ani netoužil od momentu, kdy použil to blbé kouzlo.
,,Jestli je tohle tvoje představa vraždy, tak nejsem proti," řekl, když se od sebe pro nedostatek kyslíku museli odtrhnout. Byla zpět, nebo byl tohle jen nějaký sen? Protože pokud snil, tak se nechtěl nikdy probudit.
,,Zmlkni! Budeš si to muset odčinit, jak si mi to mohl udělat? Jak jsi to mohl udělat nám?" zeptala se zraněně a jeho bolestivě píchlo u srdce. Jediné co chtěl, bylo to, aby byla v bezpečí.
,,Přidal jsem se na stranu Pottera, kdyby se kdokoliv dozvěděl, že to bylo kvůli tobě, tak bys byla ve vteřině mrtvá!" řekl skoro až zoufale. Tolik si přál, aby to pochopila! Aby se vcítila do jeho situace a věděla, že to myslel dobře.
,,Řekla jsem, abys sklapnul!" vykřikla a Draco se ušklíbl. Byla přesně taková jak si ji pamatoval. Byly to sotva dva roky a on ji stále miloval. Byl si jst, že ji bude milovat navždy. Přestal se zaobírat tím, co bylo. K vyřešení dostanou ještě spoustu prostoru, jediné na čem teď záleželo, bylo to, že byli zase spolu.
,,Zmizme odsud, ať to můžu odčinit," zašeptal jí do ucha a ona se na něho víc natiskla.
„Nějaký nedočkavý, ne?" ušklíbla se a znovu jej políbila. Tolik jí chyběl, a to si na jejich minulost vzpomněla teprve před pár dny! Jak se teprve musel cítit Draco nebo Blaise?
Draco je okamžitě přemístil, nevydržel by to už ani sekundu. Moc dobře si pamatoval, že noci po hádce byly ty nejlepší. A navíc, měli si co vynahrazovat.
***
Věnováno AnetAnetka13 <3
ČTEŠ
Animae fidelium
Fanfiction,,Budeš s tím něco dělat?" ,,A co bych jako měla? Mám za ním přijít a říct - hej, nechodili jsme spolu náhodou?" ,,Hermiono, příští týden si bere Daphne," řekla opatrně Ginny a Hermiona vztekem zlomila brko, když si vzpomněla na svůj sen. ,,Ta mrcha...
