Kritiky

10. Sprievodca

Dnes jsem se konečně dostala k dlouho slibované recenzi na příběh Sprievodca od crazy_maris. Tuto kritiku jsem autorce slibovala již pár měsíců, ale neměla jsem na ni náladu ani čas. Příběh je fanfikcí na Louise Tomlinsona a Harryho Stylese ze slavné popové skupiny One Direction.

Přiznávám se, že jsem tuto knihu četla již dříve, když ji autorka začala vydávat. Ovšem objevovalo se tam několik rušivých elementů, které v této recenzi také zazní, díky nimž jsem knihu přestala číst. Proto mi tak dlouho trvalo se k ní vrátit, i když z "pracovních" důvodů. Věděla jsem, že v kapitolách, které jsem měla již přečtené, opět najdu ty chyby nebo rušivé části, které mne opět budou odrazovat od čtení. No, přijala jsem tento příběh do pořadníku jako jakousi osobní výzvu, takže je čas se do toho pustit.

Jako obvykle začnu u coveru. Tento přebal se mi velmi líbí. Jsou tam dobře udělané stíny i ořezy. Působí na mne takovým snovým dojmem. Nemůžu říct, že by to bylo dobře nebo špatně. No rozhodně cover zaujme.

Jelikož se jedná o slovenštinu, tak u anotace, jakožto u celého příběhu, nemůžu hodnotit pravopis či gramatiku. Takže se zaměřím pouze na stylistickou formu.

Podívám se nejdřív na anotaci.

"Harry, sedemnásťročný študent londýnskej strednej školy, sa na vlastnej koži presvedčí, že aj jeden výlet za hranice všedných dní dokáže zmeniť váš život. Počas školského výletu do Edinburgu spozná mladého sprievodcu, ktorý obráti celý jeho doterajší život hore nohami. Louis ukáže Harrymu, že byť iný ako ostatní nie je nič, za čo by sa mal hanbiť, naučí ho prijať sám seba a dôverovať si. V Edinburgu Harry na vlastnej koži pocíti, že aj on môže byť konečne šťastný.
Vydrží však Harryho šťastie aj po návrate do londýnskej reality?"

Rozhodně mě anotace zaujala. Je velmi dobře formulovaná. Líbí se mi, jak částečně prozrazuje děj příběhu, ale zároveň nevyzradí všechno. Tento popis hodnotím kladně. I když... Kdybych na knihu s takovým popisem narazila v knihkupectví, tak si ji asi nekoupím.

A teď samotný příběh. Hodnotím ho, když má devadesát tři kapitol.

Hned na začátek je tu jedna věc, která mi vadí, ale vážně hodně vadí. A to jsou tvoje proslovy, nebo jak to nazvat, na začátku každé kapitoly. Chápu, že chceš čtenářům něco říct, ale buď to piš na konec kapitoly, nebo do komentářů. Na začátku kapitoly to působí strašně rušivě. V knize Novoročné prekvapenie tyto "předmluvy" u kapitol nemáš a příběh působí mnohem lépe, mnohem více jako opravdová kniha. Toto je naprosto příšerné a mne osobně to od příběhu už po první kapitole odrazovalo. Ale jak jsem si všimla u některých pozdějších kapitol, tak jsi to začala dávat na konec. A následně na začátek i na konec. (Jakože vážně? Nechceš dát něco ještě doprostřed kapitoly?) No doporučuji to u všech kapitol psát jen na konec. Tam, kde to máš i nebo jen na začátku, to, prosím, oprav.

Na druhou stranu, co musím velmi pochválit, je dělení do odstavců a psaní přímé řeči. Je to opravdu precizně dělené a dobře napsané.

Ovšem musím tě upozornit na další chybu. A tou jsou jména, respektive příjmení. V příjmeních učitelek či Louisovy šéfky občas píšeš některá písmena zdvojeně, občas jednoduše. Dávej si na to pozor. Ono těch překlepů a drobných chyb tam máš povícero - například zapomenutá mezera za interpunkčním znaménkem, místo velkého písmena za tečkou či trojtečkou malé písmeno atd.

Více chyb jsem tam nenašla, ale... V první řadě vymýšlíš až příliš mnoho zápletek, takže se do toho následně sama zamotáváš. Myslím, že je zbytečné mít tam desítky zápletek, když se v tom potom nevyzná čtenář ani sám autor. A v druhé řadě... V prvních kapitolách to působí jako celkem originální příběh, jenže časem to víc a víc spadává do kategorie "velké klišé". 

Přiznávám se bez mučení, že jsem zvládla jen o něco málo víc kapitol, než když jsem Sprievodcu četla poprvé. Poprvé jsem to dočetla asi do dvanácté kapitoly, nyní jsem jich zvládla dvacet čtyři, víc opravdu nedám. Někdy od patnácté kapitoly jsem měla tendenci přeskakovat celé odstavce, protože se děj nikam neposouval, stagnoval. Zkusila jsem i přeskočit pár kapitol. A klidně bych mohla číst dál i bez znalosti předchozích částí. Trochu mi to připomíná seriál Ulice. I když nevidíte třeba deset dílů, tak pořád chápete, o co tam jde a děj se prostě nevyvíjí. Tento příběh nebudu dočítat do konce ani čekat na další pokračování.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nemůžu říci, zda tento příběh doporučuji nebo ne. Každý z čtenářů si může, jako u všech příběhů, které jsem recenzovala, vybrat, jestli je bude číst či ne. Pokud se vám příběh Sprievodca líbí, tak proti tomu nic nemám. Každý člověk má jiný vkus. No mne tento příběh neoslovil.

Doporučení na závěr - Najdi si betu/korektora, prostě někoho, kdo příběh pročte a opraví překlepy, mezery atd.