Kritiky

25. Víš, broučku...

Máme tu půlnoc a já nemůžu spát. Tak jsem si řekla, že udělám někomu radost a napíšu novou recenzi.

Takže tady to je, recenze na jednodílný příběh Víš, broučku... od PandyReleapse. Jedná se o fanfikci na příběhy o Harrym Potterovi, konkrétně na Augustu Longbottom, Nevillovu babičku.

A nebyla bych to já, kdybych nezačala coverem. První věcí, která mi přijde zvláštní, je ten lev. Do obrázku byl evidentně zasazen a já jsem celkem nepochopila proč. Jakou má souvislost s příběhem? Co dělá lev na zahradě domu ve Velké Británii? Vím, že lidé mají různé mazlíčky, ale tady mi smysl nedocvaknul. Proti domu na pozadí nic nemám.

Ohledně názvu a jména autora. V názvu ti chybí trojtečka (...), kterou ovšem v titulu na Wattpadu máš. A v této velikosti písma bych ho rozhodně centrovala do středu coveru, stejně jako jméno autora. Také mi lehce nesedí kombinace stylů písem. Respektive, v tomto případě by se více hodilo, kdybys styly prohodila, případně nechala pouze písmo, jímž jsi psala jméno autora. K celkovému vyznění příběho i stylu coveru by se to hodilo více.

Anotace...

"Nevillova babička i přes její nemalý nesouhlas, byla ve vážném stavu převezena ke sv. Mungovi. Vzpomíná, že i kdyby byl Neville moták, stejně by ho měla ráda.
Kdy je nejtěžší být statečný, než v době, kdy se opravdu bojíme?

Doufám, že Vás tento druh příběhu osloví. Nepodařilo se mi narazit na příběh babičky Augusty. Celá událost je smyšlená. To, co by se ve skutečnosti odehrávalo, ví jen Božská J.K.Rowlingová.

Všechna práva náleží Joanne (Kathleen) Rowlingové. Tímto příběhem nechci zbohatnout. Nepsáno za účelem osobního zisku. Děkuji za pochopení.

Snad se Vám to bude líbit❤!"

Z tohoto textu mám velmi rozporuplné pocity. V celkovém znění se mi čistá anotace, tedy první odstavec, líbí.

Ovšem chybí ti tam čárky před "i přes" a "i kdyby", ve třetí větě ti zase jedna čárka přebývá. Když už jsme u té třetí věty, tak při porovnávání nelze použít "nej" - ptáš se, zda je něco těžší než doba, kdy se bojíme. Navíc druhá věta nedává smysl. A proč nedává smysl? Je totiž neúplná. Zkusila bych třeba tohle:

"Nevillova babička byla, i přes její nemalý nesouhlas, ve vážném stavu převezena ke Sv. Mungovi. Tam vzpomíná na různé momenty ze svého života a zjišťuje, že, i kdyby byl Neville moták, stejně by ho měla ráda.
Kdy je těžší být statečný než v době, ve které se opravdu bojíme?"

V dalším odstavci se nemohu rozhodnout, zda jsi chtěla říci, že se ti v knihách nepodařilo narazit na "příběh babičky" nebo jsi ještě na Wattpadu nenarazila na "příběh o babičce". Pokud je správně druhá varianta, tak si to, prosím, oprav. A ještě ti chybí mezery v "J. K. Rowlingová".

Třetí odstavec by tam vůbec být nemusel, ale pokud ho tam chceš mít, nemám nic proti. A poslední věta "Snad se Vám to bude líbit!". Co to velké V ve slově "Vám"? Ty snad vykáš konkrétní osobě? Vykáš více lidem (všem tvým čtenářům), takže tam patří malé v. Jinak srdíčko napiš až za vykričník, takhle to vypadá strašně. (Mimochodem stejnou chybu máš i ve větě o tom, že probíhá korekce.)

K samotnému příběhu.

První věc, která praští do očí, je přímá řeč. Každá přímá řeč má být na novém řádku, aby se v tom dalo lépe vyznat, ne zahuštěná v odstavci. Také tam máš lehkou chybu v ukončování přímé řeči na následném velkém/malém písmenu.

První variantou psaní přímé řeči je ta po všech stránkách správná. V této variantě se píše malé písmeno jen při slovesech řeči. Příklad:

„Ahoj," pozdravila jsem Pavla jako každé ráno, ovšem bylo na mne vidět podráždění.

„Jak se máš?" odpověděl mi Pavel.

„Ty se ještě ptáš? Ty zrádče!" vykřikla jsem se zlobou v očích.

Při všech ostatních slovesech se přímá řeč ukončuje tečkou (otazníkem, vykřičníkem) a následně se píše velké písmeno. Příklad:

„Tak tyhle musím mít." Zastavila jsem se uprostřed pohybu před výlohou obuvnictví.

„Opravdu musíš?" Podíval se na mne se zdvihnutým obočím.

„Ano, musím!" Poslala jsem mu vzdušnou pusu a už mne nebylo. O pár chvil později jsem si v tašce nesla nové boty.

Druhá varianta je lehce špatně. Bohužel, mezi lidmi je zažitá natolik, že se objevuje i ve většině tištěných knih a dokonce se vyučuje ve školách (například v té, do které jsem kdysi dávno chodila já). Proto tuto "chybu" u příběhů neopravuji, i když bych měla.

Tato varianta se liší psaním malých a velkých písmen u tzv. "neřečových" sloves. Zde se rozlišuje, zda jsi na konci přímé řeči napsala čárku (,) nebo jiné interpunkční znaménko. Příklad:

„Ahoj," pozdravila jsem Pavla. -> sloveso řeči

„Ahoj," rozběhla jsem se k němu. -> sloveso pohybu, ale na konci přímé řeči je čárka, takže se píše malé písmeno

„Chutná ti to?" Podíval se na mne s obavou v hlase. -> sloveso pohybu, ale na konci přímé řeči je otazník, takže se píše velké písmeno

Slovesa řeči se píší stejně, jako v první variantě.   

Také máš problémy se stavbou vět. Čas od času prohazuješ ve větě slova, takže tam pak třeba i přidáš zbytečnou čárku. Ono těch zbytečných čárek máš v celém příběhu víc, chtělo by to projít a opravit.

Ale dost těch negativit. Teď k tomu pozitivnímu. Máš opravdu krásný styl psaní a bylo mi celkem líto, že je to pouze jedna krátká kapitola. Klidně bych četla dál a dál. Jako oddechovka po práci, nebo když člověk nemůže spát, je to úplně dokonalé.

Doporučení na závěr - Najdi si korektora, který příběh projde a opraví ti chyby.