Japan [Riren]

1.

,,Cože?!" vykřiknu na mámu. ,,Erene, nezvyšuj na mě hlas!" stoupnu si ze židle, div že nepadla na zem pod náporem síli kterou jsem vyvynul. ,,Mami jsem dospělý! Tak nechápu proč musím mít chůvu i v dospělosti!" povzdechne si. ,,Erene, je to tvůj otec.." řekne. Sednu si zpátky na židli. ,,Jo otec, který tě nechal samotnou a ještě ke všemu s malým dítětem," řeknu s odporem v hlase. ,,Erene--!" ,,Je to pravda, jen si to přiznej!" ublíženě se na mě podívá. ,,Erene.. je to pravda, ale měl své důvody--" ,,To je to takový sobec?! Mami, nechal tě naholičkách a ty ho ještě bráníš?!"
Viděl jsem na ni že má slzy na kraji, a jedna jí sjela po tváři.

Můj hněv, který se ve mě hromadil, zničehonic zmizel. Obešel jsem stůl a sedl si na židli vedle ní. Přišoupl jsem si jí blíže k ní a obejmul jí okolo ramen. ,,Promiň, nechtel jsem na tebe ječet..." Začala mi brečet do ramene. Hladil jsem ji po zádech. ,,Promiň..." Pořádně se nadechla. ,,Ty se nemáš za co omlouvat. To já, celou dobu jsi měl pravdu..." šeptala a po tvářích jí pořád tekly slzy.

V objetí jsme seděli další půl hodinu, než jsem se rozhodl se jít zbalit, pár věcí. Mezitím jsem napsal Christě, jestli by nemohla přijít. Odepsala do pár sekun, že příjde a ráda. Jen jsem se nad zprávou pousmál a dál se balil. Už jsem měl zabaleno, když se domem rozezněl zvonek. Doslova jsem vyběhl z pokoje a mířil jsi to k hlavním dveřím. Chtěl jsem jí otevřít a uvěznit ve velikánském objetí. Hold u dveří byla rychleji máma. Nevadí.

Pustila ji dovnitř bez jediné hlásky. Zmateně koukala z mámy na mě. Zula se a přišla ke mě. Chtěla něco říct, ale než cokoliv stihla vyslovit, tak byla uvězněná v mém obětí. Pochopila že nemá cokoli říkat, tak mi obětí oplácela. Zahákla se mi rukama o ramena. Vyskočila a obmotala si nohy, okolo mého pasu.

,,Co se děje?" zeptá se. Vzpomenu si na hádku s mámou, která proběhla před hodinu. Zakroutím hlavou na náznak že se teďka o tom nechci bavit. Chápavě kývla hlavou a bradu zabořila do prohloubeniny v krku. Usmál jsem se na mámu, otočil jsem se na patě a zamířil jsem si to do pokoje. Jednu ruku dám Christě okolo pasu a druhou na zadek. Přece jen nechci aby spadla.

Chci jí říct pravdu, ale nejspíš to nedokážu. Nedokážu se jí koukat do očí a říct jí, to, že se na dva roky stěhuju do Japonska. Hold jsem srab, když se jedná o Christu. Ale když si ji bere někdo do pusy, tak mám chuť zabíjet.

Posadil jsem se s ní na posteli. Hladil jsem ji po zlatých vlasech a nic neříkal. Jen se ke mě tulila a nechala se hladit. ,,Ale teďka vážně," odtáhne se a podívala se mu do očí. ,,Co se děje?"

Mám jí to říct, nebo ne? Ale já jí nikdy nelhal... Musím jí to říct! Nádech výdech. ,,Budu se muset odstěhovat na dva roky, do Japonska,"

-Tak jo..  u tohodle příběhu budou vycházet jedná kapitola denně. A když ne, tak další den vyjdou dvě-