Japan [Riren]

40.

Kuchel zůstala skoro celý den. Před večeří odešla do hotelu, prý nás nechce rušit. Levi jenom protočil oči v sloup a já reagoval úplně opačně než on. Ví jak to s námi je v sexu. Rozloučila se a odešla. Probrali jsme snad všechny typy konverzaci, co se dá mezi matkou a dítětem s jeho druhou polovičkou, rozebrat. Nebo taky Kuchel vytáhla ze své paměti Leviho dětství. Třeba to, že když dodělávala vysokou, tak už Leviho měla a musela jet na půl roku do zahraničí- samozřejmě si vybrala Německo. Tak Leviho dala Kennymu. Když se vrátila z Německa- kde potkala mojí mámu- domů, tak nevěděla co dělat. Prý Levi měl v očích napsaný, že Kennyho zabije. Doslova a dopísmene. Leviho už nikdy- nikdy- nedala na hlídání ke Kennymu. Pro moje štěstí, moje máma tady nebyla, ty dvě by si rozuměli.

Když odešla, tak se ke mně Levi naklonil- ano pořád mě měl na klíně. ,,Takže.. pane Jaegere... Jste ještě na něco alergický?" Zašeptá mi na rty a potom je ihned políbí. ,,Takže, pane Ackermane... Ano jsem ještě na něco alergický..." Oplatím mu to stejnou mincí, jenže bez polibku. ,,Ano? A na co?" Usměju se. ,,Na lidi, kteří si myslí, co jsou bůhví co..." Otřu své rty o ty jeho. Odtáhne se. ,,Například?" ,,Například? Heh... Farlan. Petra..." Ušklíbne se a podívá se na mě. V jeho šedivých očích tančí plamínek pobavení. A já si myslel, že v něm nedokážu číst.. zmýlil jsem se.

,,To se mi líbí, pane Jaegere." ,,Líbí, pane Ackermane? To je dobře, bude si muset zvykat na to, že já říkám, vždy o lidech co si o nich myslím." ,,To jsme na stejné lodi, pane Ackermane." Teplý dech ovane moje ucho. Naskočí mi husí kůže po celém těle, to nezapřu. Levi se jenom usmál. ,,Jsem jenom váš, pane Ackermane."