50.

2K 175 1
                                    

Celou noc mi vrtalo hlavou, jedno jediné téma. Levi a sukničkář. To nejde dohromady. Prostě ne! Nevěřím tomu. Ale pravda je v tom, že přitahuje velkou pozornost kvůli jeho vzhledu. I když je malý, tak jde z něj cítit velká autorita. Nikdo neodolá. Převaloval jsem se z boku na bok a objímal polštář nebo peřinu. Mobil a notebook jsem za celou noc nezapnul.

Máma tu zůstane dva týdny a potom zase odletí zpátky do Německa. Aspoň mi slíbili, že se vydáme na nějaký výlet, jako normální rodina. Moc tomu nevěřím, ale dobře. Chtějí si udělat rodinný výlet, tak ho mají mít...

V sedum hodin ráno, se dům začal probouzet. Nejdřív někdo chodil po chodbě sem a tam. Máma. Ta vždy ráno chodí po domě sem a tam, dokud se pořádně neprobudí. Pak vylezl táta. Ten si to zamířil rovnou do koupelny, kde strávil pěknou půl hodinu. A já? Já jsem za celou noc oči nezavřel. Nešlo mi usnout. Tak jsem vstal a šel rovnou do kuchyně.

Když jsem tam přišel, tak to táta nějak neřešil, ale máma na mě tak divně koukala. Ani se nedivím. Já v sedum hodin ráno nevstávám. A dvakrát tak divněji se na mě dívala, když jsem si vzal jogurt a k tomu si udělal ovocný čaj.

Za prvé, nesnídám a nikdy nepiju ovocný čaj.
Za druhé, v tuhle nekřesťanskou ranní hodinu, nejsem nikdy vzhůru.
A za třetí, musím vypadat hrozně (noc bez spánku také, něco stojí...).

,,Erene, jsi v pořádku?" Zvednu pohled od čaje k mámě. Kývnu a napiju se čaje. ,,Nepřipadá mi to tak..." Nechápavě se na ni podívám. Jsem mimo. ,,Nesnídáš minimálně dvě hodiny, když vstaneš a když jo, tak si k tomu rozhodně nedáváš čaj. Ke všemu ovocný." Táta se na mě také podívá. Pak položí otázku, kterou jsem čekal i nečekal.

,,Spal jsi?" Zakroutím hlavou na nesouhlas. Nechci to řešit. Teď si chci vypít jenom čaj a sníst jogurt. Pak si půjdu lehnout a pokusim se o to, abych usl.

,,Po snídani jsi půjdu lehnout a zkusím usnout. Slibuji."

Jak jsem řekl, tak jsem i udělal. Znovu jsem si lehl do, ještě, vyhřáté postele a zamuchlal se do peřiny. Zavřu oči a přetočím se na bok, na kterém se mi spí líp. Když se usnu, tak se mi zdá o Levim. Ale ne tak, jako vždycky...

Japan [Riren]Waar verhalen tot leven komen. Ontdek het nu