Japan [Riren]

9.

Po hovoru s Christou a zkouknutí pár filmů, jsem si šel lehnout. První noc sám v domě, který neznám. Většina lidí by ani neusla, jak by se bála. Ale já usnul hnedka. Což je divné... Ještě před několika hodinami jsem nadával, že neusnu. Ale usnul jsem hnedka. Což mě udivilo, hnedka další ráno.

Sáhnu po mobilu, abych zjistil kolik je hodin. Pro mojí smůlu, jsem mobil nedal večer na nabíječku.
S tichým ,,super" jsem se zvedl z postele, přešel k tašce a začal hledat nabíječku. Doufám že jsem jí nezapomněl doma... Jen to ne!

Pro moje štěstí, jsem jí našel. Ale zato.. jsem vyházel všechno oblečení, z tašky, všude možně po pokoji. Další ,,super" si našlo cestu ven z mých úst. Zapojil jsem nabíječku, jak do zásuvky, tak i do mobilu. Položil jsem mobil na kraj postele a začal hledat nějaké oblečení, které bych si mohl vzít na sebe.

První věc co mi přišla pod ruku, byly černé jeans kalhoty a druhá věc co mi přišla pod ruku bylo bílé tričko těsně pod žebra,zbytek trička byly jenom 'cáry', s potiskem ruk.

Ostatní oblečení jsem naházel do tašky. Možná bych si to oblečení mohl dát do skříně, na dobu neurčitou. Ale co já neudělám? Oblečení nesrovnám do skříně. Proč? Protože jsem až moc líný člověk.

Po oblečení jsem zašel do koupelny abych si odčinil ranní hygienu a potom se vydal do přízemí. Nesnídám. Nebo.. jakože snídám, ale tak dvě hodiny potom co se vzbudím. Není to normální, ale což...

Už ze schodů jsem slyšel hlasy z obýváku. Vážně... Kolik je hodin? Nikde žádné hodiny nevisely. Povzdychnu si a zalezu do kuchyně, úmyslem si udělat aspoň ranní kávu, když už nesnídám. Ale pro mojí smůlu, jsem nikde nádobu s kafem nenašel. Takže budu bez kofeinu. Super... A hnedka po ránu. Ale já ten kofein potřebuji,(Ne nejsem na něm závislí!) já jinak bez něj nefunguju!

Bože! Čemu jsem se to upsal?

A když si nemůžu udělat kávu, tak si aspoň udělám čaj. Že? Nejsem, ten, člověk který si každé ráno udělá čaj k snídani. Vážně ne. Čaj si dávám jen výjimečně. Třeba když není kafe nebo jsem už kafe měl a už další nechci. Ale to se stává málo kdy. Fakt. Postavím vodu na čaj, připravím si hrníček. Teďka začal čas si vybrat. Ale moc jich tu nebylo. Ovocný. Ovocný. Ovocný. Černý. Ovocný. A třeba zelený čaj? Ten asi ne.

Vážně... Budu muset jít s tátou nakoupit. Prostě ho vyhnat ven do nákupního centra, kterým jsem včera projížděl. Doufám že tam budou mít nějaký ten nábytek. A když ne, tak si objednám nějaký z Německa a nechám si ho přivést. I když.. budu muset čekat dva a více měsíců, než by mi to přišlo...

Tady to má samé mínusy,.. ale nějaký to malé plus se najde...