Japan [Riren]

55.

I po několika špatně zahnutých odpočkách, jsem došel domů. Když jsem vcházel do domu, tak jsem si nemohl odpustit netřísknout dveřmi. Pro moje štěstí, táta nebyl doma. Nemohl jsem si pomalu ani sundat boty, jak jsem byl vystresovaný. Kouzlem jsem si boty sundal a vyběhl schody. Vběhl jsem k sobě do pokoje, do pokoje, kde před půl rokem nebylo nic.

Skočím do manželské postele a zamuchlám se do peřiny. To, že jsem v nepohodlném oblečení, mi teďka vůbec nevadí. Teďka jediné co chci, je kyblík jahodové zmrzliny a nějaký horor nebo romantický film - hodně velký rozdíl žánrů, ale to mi je teďka jedno.

Začne mi zvonit mobil, ale to s klidem ignoruji. Vážně nechci s Levim mluvit.. ale co když to není Levi? Ač nerad, se zvednu a dojdu k batohu, který jsem hodil na druhou stranu pokoje. Mobil na chvíli přestal vibrovat, ale hned nato začal znovu. Gott von mir... Zavrčím. Sáhnu do batohu pro mobil a podívám se na displej.

Levi.

To jsem kvůli němu, vstával z postele? Vážně? S mobilem v ruce se rozejdu k posteli. Sundám si džíny i tričko a jenom v boxerskách si lehnu do postele. Mobil položím na noční stolek vedle postele a vezmu notebook. Levi to už, radši, vzdal, asi pochopil, že jsem s ním skočil. Začnu se v něm přehtabovat a vybírám si film. Zastavil jsem se u hororu 'The orphanage' a nebo romantický i dramatem 'Titanic'. Když jsem si nemohl vybrat, tak jsem si, mezitím, šel pro zmrzlinu.

Když jsem se vrátil, tak jsem byl rozhodnutý pro Titanic. Tak jsem strávil tři hodiny u notebooku, se zmrzlinou a koukal na Titanic. Ať to vidím po kolikátý chci, tak se vždy rozbrečím. Hlavně v té části, kdy Rose vymaní Jackovu ruku z té své a začne volat o pomoc. Já už brečím od té doby, kdy se Titan zlomí, ale tahle část je nejhorší. A poté, jak Rose dovypráví svůj příběh na lodi a poté tam i zemře. To vždy brečím jak želva a nejde mě zastavit. U titulek to radši vypnu a pustím si horor. To se začnu třást strachy...