Japan [Riren]

62.

Probudil jsem se v posteli. Nevím, kolik je hodin (a je mi to celkem jedno..), ale za okny se už začínalo smrákat. Tím pádem v místnosti je šero a já nevím skoro na krok.

Předhodím nohy přes okraj postele, hned jsem s nima cuknul a přitáhl si je k sobě. Dotkl jsme se něčeho.. divného. Bylo to.. ani nevím jak to popsat, ale znám to. Tu látku znám. To vím, že jí znám, jen si jí nevybavím. Znovu položím nohy na zem a tentokrát s nima necuknu. Je to snad po celé podlaze... Kleknu si. Mezi ukazováček a prostředníček vemu tu divnou látku. Pořád to nepoznávám. Přejdu k oknu a podívám se co to je. Zarazí se mi dech.

To nemůže být po celé podlaze. Nemůže... Otočím se. Není to pořádně vidět, ale když už vím, co to je, tak to poznám. Roztáhnu pořádně žaluzie. I ten kousek světla mi pomohl, abych mohl aspoň chvilku vidět do místnosti. Vážně to je po celé podlaze...

Okvětní lístky růží.

Nebylo to na té podlaze moc, ale pořád to tam bylo. I na nočních stolcích, u postele, byli vázy s pugetem růží. Zaujala mě růže, která byla pověšená na klice u dveří. Přejdu k ní. Byla tam jenom růže, ale i obálka s mým jménem. Psal to Levi. Jeho písmo poznat...

Otevřu obálku a začnu číst - i když to za tmy skoro nešlo... Psal tam o tom, že mě chápe, proč jsem ukončil náš vztah. Taky do toho vysypal celé své srdce. Hlavně mě pobavilo, ale také rozbrečelo to, že když mě fotit v agentuře, tak neměl rád, jak na mě všichni koukali. Jednou jsem si toho všiml, jak všechny zabíjí pohledem. Hlavně mě rozbrečel prostředek dopisu.

,Dostal ses mi do srdce, jako nikdo předtím. Otevřel jsem se ti. To jsem nikdy nikomu neudělal, dokud si u mě nezískal pořádný kus důvěry. Všem to trvalo léta a tobě? Tobě pár dní. A to jen díky tvým očím. Vždy byli tak čitelné. A proto tě miluji, Erene. A není to jen kvůli tvým očím, ale kvůli tobě samému.

Tělo.
Úsměv.
Tvůj vlastní názor.
Tvrdohlavost.
Oči.
Jemné kaštanové vlasy.

Erene.

Miluji tě, jako nikoho jiného....'

Dál jsem to ani nedočetl. Přes slzy jsem nic neviděl. Vezmu si růži, která byla pověšená na provázku u kliky a otevřel. Ovanul mě studený vzduch a já se zachvěl. Vyjdu z místnosti a zavřu za sebou dveře. I tady byli okvětní lístky růží na zemi. Rozbrečím se ještě víc.

Rozejdu se po okvětních listách, které vedli od dveří po schody, které byli úplně na druhé straně chodby, než kde jsem vylezl.  Z nervozity si začnu hrát se stonkem růže a občas si píchnu trn do prstu. Nechci, aby to byl jen sen. Vážně ne. Sejdu schody a podívám se okolo sebe. Chodba a několik dveří. A z toho byli otevřený jen jedny. I k těm dveří vedou okvětní lístky. Rychlím krokem k nim přejdu a s nadějí, že tam bude Levi, se podívám do místnosti.

Nic.

Nevím proč jsem byl tak naivní, že by zde byl. Podívám se po místnosti. Jediné světlo v místnosti byli svíčky. Podívám se po místnosti a začnu chodit sem a tam. Vyruší mě otevírání dveří. Rozeběhnu se ke dveřím a podívám se do chodby, které dveře se otevřely. Tak jestli tam teď Levi není, tak to vzdám...

Rozeběhnu se ke dveřím na druhé straně chodby. Zarázím se mezi dveřma. Je to menší kuchyňka s jídelnou dohromady. Na stole je připravené slavnostní jídlo. Ale to není to, co mě zarazilo. Je to Levi, který ke mě stál zády a tak trošku se střásl. Usmál jsem se. Rozejdu se k němu. Když si mě všimne, tak se otočí. Chtěl začít mluvit, ale nezačal. Já ho objal a hnedka se začal omlouvat jaký jsem kretén a že jsem si měl zjistit něco víc a to nejhorší. Že jsem ho obvinil za něco, co neudělal. Levi mě od něj odtáhl. Podíval se mi do uslzených očích. Usmál se a začal mi to vyvracet.

,,Levi... Ne..." Zakroutím hlavou ,,... Jsem strašný... Obvinil jsem tě za něco co jsi neudělal. Už to pochop..." Nadechnu se a zaženu slzy. ,,Asi vážně nejsem vhodný do vztahu s tebou... Já.. já ti zmizím..-" umlčel mě svými rty na těch mých. Obmotám mu ruce okolo krku a on zas okolo mého pasu. Přitáhne si mě blíž k sobě. Když se odtáhne, tak nespokojeně zabručím. Levi se jen zasmál.

,,Erene.. tak to není. Vím, že jsi četl ten dopis.. ale já ti to řeknu ještě jednou... Miluji tě, ani nevíš jak moc." Přiblížil se obličejem k tomu mému, ale nepolíbil mě. Když jsem se bahnu, že ho políbil tak se odtáhl úplně. Ač nerad, ho pustím. Udělá dva kroky dozadu. Podívá se na mě dost nervózně. Nechápavě se na něj podívám. Sáhne do saka, který měl na sobě a pak si klekl na koleno. Otevřu oči překvapením. ,,L-lev--"

Začne mluvit a já radši zmlknu. Mluvil o prvním setkání u nás doma. Pak o našem prvním focení a poté začal mluvit o svých citech, které začínal cítit. Rozbrečel jsem se znovu. Mluvil o celém půl roku, co jsme byli spolu. Pak rozevře ruku, kterou sahal do saka. Překryju si rukou pusu a zakloním hlavu dozadu.

,,..tak se tě ptám, Erene Jaegere," Nadechne se ,,vezmeš si mě?" Kleknu si k němu, ale přes slzy jsem neviděl na Leviho, který předemnou klečel a čekal na moji odpověď. Hřbetem ruky si setřu slzy, hluboce se nadechnu a podívám se na něj. Začnu kývat hlavou a otevírat a zavírat pusu. ,,A-ano.."

Rozšíří oči překvapením a přisune se blíž. Vezme můj obličej do jeho dlaní a já se mu zakoukám do jeho světle modrých očí s nádechem šedé barvy. ,,Co?" Usměju se a zopakuji svojí odpověď.

,,Ano... Jistě že ano!"

The End!

❤ !!VŠECHNO NEJLEPŠÍ ERENE!! ❤