Japan [Riren]

33.

Když mi Levi zaplatil snídani, tak jsme ještě hodnou chvíli seděli. Levi mě propaloval pohledem a ruce měl na složené na stole, je vidět, že je naštvaný. ,,Tak... Kdo to je?" Překvapeně se na něj podívám. Nakloním hlavu na stranu. ,,Aah... Chci vědět, kdo koho jsi zamilovaný." ,,Řeknu ti to, až mi řekneš, jestli jsi žárlil na toho číšníka," usměju se na něj.

Chvíli mlčky seděl a koukal za mě. Vedl vnitřní válku. Válka o lež nebo pravdu. ,,Co když ti neřeknu?" Usměju se ještě víc. ,,Takže žárlil!" Jen přikývl a já se zarazil. On.. on mi to odsouhlasil. Levi. Zarázím se. Stoupne si a začne odcházet. Napodobím ho. Nasedneme do auta a vyrazí se. Chvílí jsme jeli v tichosti, než to Levi prolomil.

,,Kdo to je? Já ti řekl, že jsem žárlil, teďka je řada na tobě."

,,J-já..." Podívám se na něj a pak rychle z okýnka. Já mu to nechci říkat. ,,Jaegere..." Zavrčí. Cítil jsem jeho pohled na mém těle. Pořádně se nadechnu a vydechnu. Podívám se na něj. Teďka koukal na silnici. Já mu to chci říct! Ale až mi bude koukat do očí! Ale když se nad tím tak zamyslím... Dneska jsem mu dal hodně najevo, že se mi líbí! Hlavně to, že sténám jeho jméno! Halt die Klappe, Levi! Zastavil na červené a podíval se na mě. Pozvedl obočí. Nádech výdech.

,,Myslíš si, že dneska jsem ti to nedal dost na jevo?! Nebránil jsem se, když jsi mě hodil na postel. Když jsi mě líbal. Když jsem se ti přiznal, že sténám tvoje jméno! Proboha svatýho! Du bist es! Levi!"

Překvapeně se na mě podívá. Už dlouho to nevydržím! Nakloním se k němu a políbím ho. Bože můj... Jeho rty mi tak chyběli- i když jsem je ani ne, před půl hodinou, ochutnával. Levi se ihned chytnul a za tričko si mě přitáhl blíž. Normálně bych ho líbal, do té doby, kdyby nám nedocházel kyslík. Ale nee. Nějaký krypl musel začít troubit!

Levi pronesl pár sprostých slov, na jeho osobu. Poté se rozjel. Ne směrem, kde bydlím poslední týden. Ale k němu.

- ,,Halt die Klappe, Levi!" - ,,Doprdele, Levi!"
- ,,Du bist es!" ,,Jsi to ty!"