Japan [Riren]

17.

,,Jo... Všechno je v pořádku. J-jen jsem trochu nervózní, heh..." Slabě se usměju na Hanji, která byla otočená přes sedačku, na mě. Myslím, že tohle mi jen tak nesežere... ,,Vážně? Vážně ti nic není?"

Ona něco ví. Určitě! I když jsem ji viděl jen jednou, ale pořád něco ví, nebo to tuší. Jednou za čas, se Levi koukne do zpětného zrcátka na mě, jinak pořád kouká před  sebe na silnici.

Po několika dlouhých minutách a vyptávání Hanji, začne Levi zastavovat. To už jsme u Leviho ateliéru? Jako vážně? Levi zastaví úplně, vytáhne klíčky ze zapalovače a vystoupí. Já i Hanji jsme ho napodobili a vystoupili jsme. Koukal jsem všude okolo, jen abych se vyhnul Hanjiným otázkám, jestli mi je dobře. Asi to pochopila, usmála se na mě a nechala mě na pokoji- i když její výraz říkal, úplně něco jiného. Radši se podívám před sebe, kam šel Levi.

Obrovská bílá, jedno patrová, budova s dřevěnými vchodovými dveřmi. Z jedné strany byl dům obrůstán břečťanem a z druhé strany zas fíkovníkem (ano.. význam se v kytkách, máme je milovala...). Okna věděl vchodových dveří byli truhlíky s kytkami, které neznám. Asi japonská květina. A patro nad dveřmi byli obrůstán napůl břečťanem a na půl fíkovníkem. Dům vypadal tak...

Pohádkově...

,,Tsk.. jde nebo tam budete stát jak solný sloupy?!" Zavrčí na nás Levi. Já na něj úplně zapomněl! Hanji se i hned rozeběhla k Levimu. Mezitím se Levi otočil a já měl krásný pohled na jeho zadek.. do té doby, než mi tam vlezla Hanji. Ale má to taky pozitivum. Nekoukal jsem na něj moc dlouho. Jinak bych asi nežil. Zakroutím hlavou a vydám se za nima.

Mezi dveřma mě Hanji varuje, ať si vyzuju boty, jinak by mě Levi zabil. Mlčky přikývnu a vyzuji se. Poté nasleduji Hanji. Přízemí se skládal jenom z jedné velikánské místnosti. Všude na stěnách jsou pověsené fotografie. Na některých jsem viděl Hanji s Erwinem a dalšími lidmi, asi přátelé a na dalších byla příroda.

Místnost se skládala z menší kuchyně, která byla v levém rohu místnosti. Vedle kuchyňe, byl menší obývák. Menší gauč, jedno křeslo a dva pytle a stoleček. Zbytek místnosti se skládal z věcí na fotografování. Takže nějaké plátna, světla, foťáky a z několika kabelů. A abych nezapomněl jedna menší šatna. Všechny věci jsou zařízené do černo červené nebo do černo bílé. Jinou barvu jsem tu snad neviděl. Není to hnusné ani kýčovité, spíše naopak, nádherné.

,,Je to tu nádherné.." ani jsem nepřemýšlel nad slovama. Prostě jsem řekl to, co jsem měl na mysli. Hanji s kuchni se zasmála. Podívám se na ni. ,,Dáš si něco k pití?" ,,Zelený čaj..?" Řeknu opatrně. Posmutní. ,,Promiň, zelených čaj nemám... Ale mám černý, jestli chceš," ze smutnýho hlasu se stal veselí hlas. Zakroutím hlavou. ,,Černý čaj zas nepiju..." Řeknu a vydám se k ní. Nechám za sebou Leviho, který se snažil najít nějaký kabel, a pěkně u toho zuřil. ,,Máš aspoň kafe?" Na to se Hanji usměje od ucha k uchu a kývne.