Japan [Riren]

Epilog

,,Ano... Jistě že ano!"

Levimu klesnou trochu ramena a usměje se na mě. Nastaví náruč a já do ní s velikánskou radostí skočím. Taktéž ho obejmu, jako on mne. Musí být směšný pohled na nás dva. Jakože, nemám nic proti našemu vztahu, to vážně ne. Ale když si to vezmu. Tak Levi je ve společenském oblečení a já zas v džínech a obyčejném tričku.

Chytne mě za ramena a trochu si mě oddálí. Nespokojeně zabručím a udělám spí oči. Levi se na mě jenom usmál a podíval se na krabičku, která ležela ležela vedle nás. Nevěnoval jsem tomu pozornost. Jediný co jsem chtěl, bylo to, že chci být zase namáčklí na jeho svalnaté hrudi.

,,Ukaž mi ruku." Nechápavě se odkloním a dám mu svoji ruku. Z krabičky vytáhne prstýnek se smaragdovým kamínkem veprostřed a dá mi ho na prsteníček. Znovu se usměje. ,,Padne ti..." Zašeptá a znovu si mě přitáhne do jeho objetí. Začnu mu drtit střeva a ke všemu fetovat jeho vůni. Miluji jeho vůni. Třešeň.

,,Nemáš hlad?" Zvednu hlavu a podívám se na Leviho. Jenom kývnu. Oba dva si začneme stoupat. Když si chci oprášit kotníky, kde jsem měl vážně nějakou šmouhu, tak mě Levi plácl přes zadek. Vyjeknu, chutnu si zadek a vražedně se podívám na Leviho. Ten jen pokrčil rameny a nevinně se usmál. ,,Říkal sis o to."

****

,,Le-levi!" Vykřiknu a prohnu se v zádech jako luk. Svoje rychlé tempo změní na pomalé. Zakňučím a začnu v pěstích drtit prostěradlo. Zmáhám se jenom na sténání, vzdychání a kňučení. Levi si to nademnou velmi užívá. Pomalu začne své tempo zrychlovat.

Už po několikáté narazí na uzlíček nervů a já se prohnu v páteři tak moc, že se divím, že mi páteř nepraskla. Tentokrát se mu nezačne vyhýbat, ale přiráží na něj. Pomalu začínám nestíhat vdechovat vzduch do plic, tím pádem začnu sténat velmi vysoko - pomalu to hraničí s pískotem.

Levi se ke mě nahne a začne mi dávat motýli polibky na krk. Z krku se přesune k ušnímu lalůčku - který mi čas od času skousne. Nepřestává přirážet. Změní tempo. Celkově. Začne do mne přirážet tvrději, rychleji a celkem dost hluboko. Už je na pokraji. Udělám se. Už ani nevím po kolikáté. Nepočítám to.

Jak přiráží pořád na můj uzlíček, tak se znovu vzruším. Levi se do mně udělá. Chce vystoupit, ale já mu to nedovolím. Prohodím naše pozice. Tentokrát to bude Levi, který bude ležet. A já si na něm trošku zájezdním. Levimu to nejspíš došlo. V jeho očích se cosi mihlo.

Jen se na něj usměju a začnu dosedat. Položí si ruce na moje boky a začne mi trošku vypomáhat. Začne mi je škrábat. Dost hlasitě zasténám. Nejen, že jsem dosedl na uzlíček nervů, ale také to, jak mě začal škrábat. Opřu se rukama za zády o jeho stehna. Už mi dochází síly. Ale nevzdávám to. Musím ho uspokojit jak on mě!

Vycítil to. Vyhoupl se do sedu, čím zajede hloubš do mého nitra. ,,L-levii..." Obejmu ho okolo krku a přisaju se mu na krk. ,,Neměl by ses tak moc vyčerpat, protože dneska nás čekají minimálně další tři kola." Jako mojí kladnout odpověď dost tím, že jsem ho kousl do obou dvou klíčních kostí. Zaryje si nehty do mojí kůže na bocích. Odlepím se od něj a se zakloněnou hlavou zasténám.

Takhle jsme blbli do tří do rána. Vystřídali jsme snad všechny polohy, které mě nebo Leviho napadli. Možná by jsme blbli do blízkého rána, ale oba dva jsme usnuli vyčerpáním.

Ráno se probudím jen díky telefonu, který mi začne vyzvánět vedle hlavy. S velkou námahou otevřu oči a podívám se, kdo volá. Hanji. Pff. Zvednu ruku a típnu jí to. Otočím hlavu od telefonu a chci znovu usnout, ale nejde to. Bolí mě celí člověk a to jsem jen učedník ruku! Nechci vědět, jak to bude bolet, až se pokusím si sednout. A už vůbec vědět, jak to bude bolet až budu chodit. Otevřou se dveře a hnedka se zase zaklapnou.

,,Erene, měl bys stávat.." zašeptá Levi, sedne si vedle mě na postel a začne mě hladit po zádech. Otočím k němu hlavu. ,,A co když stávat nechci?" Jen se uchechtne. Odkryje mi záda a začne je líbat. Spokojeně začnu vrnět. Natáhnu ruku s plánem takovým, že ho podrbu ve vlasech, jak to má rád. Ale něco mě zarazí. A to něco je prsten na mém prsteníčku.

Levi ke mně zvedne pohled a když si mě pořádně prohlídne a pohlédne na ruku, tak se usměje. Přitáhne si moji ruku k jeho rtům a začne jí líbat. ,,Není to sen, že ne?" Zašeptám. Levi se jen zasměje a políbí prsten. ,,Není." Vyleze blíž k mému obličeji a políbí mě. Polibek mu oplatím.

Něco mezi námi začne zvonit. Podívám se, co to je. Mobil. A znovu mi volá Hanji. Levi si ten mobil vezme, zvedne jí to a dá ho nahlas.

,,Erene, proboha! Díky Bohu! Já už myslela že tě někdo unesl..."

Řekne vážně Hanji. Jen se zasměju.

,,Tohle není směšné, Jaegere-!"

,,Ackermane,"

Přeruší jí Levi. Zmlkne. Nic neříká. Vstřebává novou informaci.

,,Levi..?"

,,Hanji?"

,,Tak kdo je za tím telefonem?!"

Usměju se na Leviho a pak se podívám na mobil.

,,Ackermanovi."

Zase zarytě mlčí.

,,Počkej! Teďka to byl Eren!"

Já i Levi jí to odsouhlasíme. Zhluboka se nadechne a pak začne pištět. Já i Levi se od telefonu trošku oddálíme.

,,Bože můj! Tak to gratuluji! To bude potřebovat oslavu! Hodně velkou oslavu!-"

,,Nespěchej, táta to neví. A rád bych mu to řekl s Levi sám."

,,Jasně! Můžeš se spolehnout!"

Než stačí říct cokoliv dalšího, tak to Levi típne se slovy, že tu čtyřokou krávu poslouchat nebude. Usměju se a natáhnu se pro další polibek. ,,Miluji tě, Rivaille Ackermane," ,,To já tebe taky Erene Jaegere..." Odtáhne se. ,,..promiň.." nechápavě se na něj podívám. Proč se omlouvá? Usměju se.

,,Taky tě miluji, Erene Ackermane."