Led jako čokoláda (Znovu na ledě 2)

25 - Jedna hozená oliva

Zbývalo nám už jen pár posledních dní na Benátské půdě a já si je hodlala naplno užít, stejně jako sladkou pomstu. Zach ještě úplně nepocítil, co je to začít si s Robyn Torresovou. Takže jsem to na dnešním tréninku hodlala pořádně napravit. Pomsta je nejlepší čerstvá.

Kluci pobíhali po náměstí před naším hotelem provizorně přeměněném na tréninkové centrum. Na nohy jsem jim navlíkla závaží, a i když nepanovalo příšerné letní horko, ale příjemné podzimní babí léto, teklo z nich, jako kdyby se právě osprchovali.

Zvlášť ze Zacha. Varovala jsem ho a myslela to naprosto vážně. Ovšem on neměl naprosto žádné tušení, že má na nohou dvakrát těžší závaží než ostatní. Tomu pomyšlení jsem se zasmála. Jsem prostě škodolibá mrcha. Za to můžu poděkovat dospívání ve společnosti mého brášky a Ramba. Oni mě tohle všechno naučili.

„Zachu," zakřičela jsem a ušklíbala se jak pominutý psychopat. „Neflákej to. Zvedej ty nohy pořádně, jako ostatní."

Hodil po mě tak vražedný pohled, že jsem se musela ušklíbnout. Nedovolil si však nic říct, protože se zrovna okolo ochomýtal i trenér. Tak jen zaťal čelist a snažil se zvedat nohy tak, jak jsem po něm chtěla. I když je to vrcholový sportovec v nejlepší formě, dalo mu to zabrat. Jedna nula pro Robyn.

Chodila jsem mezi nimi a kontrolovala jejich postoj. Občas jsem je mírně upozornila na nějaký nedostatek tak, aby měli cviky lepší efekt a pokračovala v obchůzce dál. Necvičila jsem s nimi, i když jsem moc chtěla. Koleno dostávalo zabrat a každá ušetřená námaha a relativní klid přišly vhod.

Když jsme skončili se cviky se závažím, dopřála jsem klukům pár minutek pauzu, během které se mohli vydýchat, nabít se a trochu si odpočinout a já mohla v klidu uklidit závaží, které mi nosili, zpátky do tašek.

Skládala jsem jedno závaží vedle druhého, tak aby se tam všechna vešla, když se nade mnou objevil velký stín. Vzhlédla jsem nahoru. Nade mnou se tyčila silueta Wessleyho Grahama. V tréninkovém oblečení promočeném od potu. Rukou si právě otíral zpocené čelo, ale usmíval se.

„Jsi docela zákeřná, víš o tom?" zeptal se s úšklebkem.

Postavila jsem se, tak abych mu byla aspoň výškově rovna. Já vím, rozhodně velká pitomost, protože se nade mnou tyčil, i když jsem stála vzpřímeně. Ale pro můj lepší pocit, to bylo důležité. Obočí mi vyjelo vzhůru, v rádoby nechápavém a nevinném údivu.

„Vůbec nemám tušení, o čem to mluvíš," pronesla jsem a nespouštěla z něho zrak.

Wess se uchechtnul, až se mu na tvářích udělaly dolíčky. Ty zatracené nehorázně sexy dolíčky, které mi dokázaly podlomit kolena. Zatraceně. Udělal krok ke mně a naklonil se.

„Kdyby o tom dvojnásobným závaží Zach věděl, nejspíš už by ses koupala ve vodě místního kanálu," pronesl potichu, tak abych to slyšela jen já. Cítila jsem ho příliš blízko sebe. Jeho dech ovanul můj krk až mi na něm i přes příjemné teplo, naskočila husí kůže. „Ale neboj, tvoje tajemství je u mě v bezpečí."

S těmi slovy mi vložil do rukou svoje závaží a se škodolibým úsměškem odcházel k ostatním.

Jak to zatraceně zjistil? Asi jsem nebyla tak nenápadná, jak jsem si myslela. Zakroutila jsem hlavou. Wessley mě neprozradí a pokud na to sám Zach nepřijde, nemám důvod couvnout. Jak on na mě, tak já na něj. Má smůlu, že jsem vyrůstala v klučičím kolektivu.

Dorovnala jsem veškeré pomůcky do tašek a oprášila si ruce. Poté jsem se viděla za týmem. Přišla jsem blíž k hloučku, kde se všichni povalovali. Někdo se protahoval, aby mu neztuhly svaly, jiní zase jen oddychovali a klábosili.