Led jako čokoláda (Znovu na ledě 2)

31 - Takovej už život je, příšerko

Měla jsem tušit, co se stane. Předvídat předvídatelné. Vědět, že co se stane v NHL, rozhodně nezůstane v NHL. Tenhle svět fungoval líp než tamtamy vesnických drben. Spolehlivost usvědčení lepší než FBI a všechny tajné služby dohromady. Nemělo by mě to překvapovat. Měla bych být zvyklá na vše.

Jenže jsem nebyla zvyklá na vše. A příchod na trénink den po zápasu s Meaple Leafs mě totálně vykolejil. Dorazila jsem mezi ostatní na čas, ale všichni už byli nastoupení na ledě. Tělo jsem nechala spadnout na lavičku a ohnula se, abych si pořádně zašněrovala brusle. Doneslo se ke mně sborové hvízdání. Hlava mi okamžitě vystřelila vzhůru a obočí mi vyletělo do nezměrných výšin, jakoby chtělo utéct z mého čela.

„Chovejte se jako dospělí!" káral zrovna Owen pár členů medvědů, kteří se smáli nad jakými si novinami. Proč mají teď kluci u sebe noviny?

„My?" zasmál se Dirk. „To spíš někdo jinej." Ostatní se jen uchechtávali. Svraštila jsem obočí víc k sobě a zmateně přihlížela scenérii rozprostírající se přede mnou. Co to zatraceně mělo znamenat?

„Seš jako malej, Dirku," zakroutil hlavou Owen.

„Možná jsem jak malej, ale někdo tady měl rozhodně velkou noc," uchechtl se pod nos. „Proto i ten pozdní příchod a noviny mluví za vše." Roztáhl denní tisk držící v rukou a nahlas rádoby rozhlasovým hlasem začal předčítat. „Po včerejší dramatické výhře medvědů nám tým předvedl další velkolepé vystoupení, když se jeden z předních střelců Bruins přímo na ledě vrhnul na staronovou pomocnou trenérku Robyn Torresovou. Přítomní vypověděli, že jejich dostaveníčko bylo žhavou přehlídkou téměř nepřístupnou dětem. Jsou nyní Graham a Torresová spolu nebo je jejich vystoupení součástí tréninkové taktiky a motivace? Oba hlavní aktéři se odmítli k celé záležitosti vyjádřit. Více fotografií na straně dvě..."

To už jsem byla na nohou a mířila si to přímo k nim. Brusle nebrusle, bylo mi to jedno.

„Co to tady plácáš?" vyhrkla jsem ještě v průběhu cesty. Nohy se mi v nezavázaných Bauerkách mírně komíhaly. Ideální stav na zranění. Paráda! Bylo mi to však tak nějak jedno. Můj mozek momentálně fungoval na autopilota, stejně jako tělo.

„Neplácám. Je to tady černé na bílém," pověděl mi Dirk a ukazoval na novinový článek, který před pár okamžiky předčítal. Z titulní stránky na mě křičela obří fotografie mě a Wessleyho, zaklesnutých do sebe při včerejším polibku. Titulek slavnostně hlásal: „Graham a Torresová – nová tréninková taktika?!"

Vykulila jsem oči a popadla noviny do svých rukou. Nevěřícně jsem zírala na text, který vše doprovázel. Co za člověka si tohle dokáže vymyslet?

„Tak jaká byla včerejší večerní tréninková taktika, trenérko?" zasmál se Dirk, a když jsem k němu zvedla pohled od novin, zamrkal na mě a zapumpoval obočím nahoru a dolů.

„Seš idiot, víš to?" zavrčela jsem a měla sto chutí mu dát jednu pořádnou pěstí do nosu.

„Možná, ale aspoň nepíchám se svým svěřencem," zašklebil se a vrátil mi úder v plné polní.

Zavrzala jsem zuby o sebe. „Já s žádným svým svěřencem nepích..."

„Roby," přerušil můj hysterický výlev Wessleyho hlas. Jeho těžká dlaň dopadla na moje bedra a já se uprostřed slova zarazila. Pohlédla jsem na něj. V tváři se mu zračil nepřístupný výraz. Přísně hleděl na Dirka, a kdyby mohl, v tu chvíli by mu na místě nejspíš jednu vrazil. „Trenér tě chce v kanceláři."

Těkala jsem pohledem mezi ním a Dirkem. Uvnitř mě plál hněv, podráždění a frustrace. Váhala jsem. Měla jsem nutkání Dirka zaškrtit. Dostat ze sebe tu frustraci způsobenou novinovým článkem. Vím, nebo bych měla vědět, jací dovedou novináři být. Neměla bych si nad jejich žvásty lámat hlavu, ale... bylo tam to ale. Co když...