Led jako čokoláda (Znovu na ledě 2)

33 - Směr Edmonton

Otevřela jsem oči, před kterými se objevila nahá mírně se zvedající a klesající hruď. Sama pro sebe jsem se usmála, když si má mysl vzpomněla na události včerejšího večera. Nestyděla jsem se, prostě se to stalo. Nelitovala jsem jediné chvíle s ním. Probouzet se v hřejivém mužském objetí je jedna z nejlepších chvil vůbec. Tedy po hokeji samozřejmě.

Nechtěla jsem, aby odešel a Wess se k opuštění mého bytu také neměl. Držel se u mě jako klíště. Tak jsme večer strávili u špatného filmu s dobrým jídlem, než se nám oběma klížila víčka a přesun ke spánku byl nevyhnutelný. V tu ránu však byla veškerá únava ta tam a následoval další milostný tanec našich nahých těl. Poté mě drtil v objetí, ve kterém jsem zůstala až do rána.

Nyní o dalších několik hodin později, jsem se odtáhla od spícího majitele mého srdce a podepřela se paží, abych si ho mohla lépe prohlédnout. Ležel tady přede mnou, můj hokejový útočník, v celé svojí kráse. Vypadal tak mladě, jemně a spokojeně. Ústa měl mírně pootevřená, jak oddechoval. Rysy mu změkly a rozcuchané kadeře tvořily účes ala výbuch bomby. Pokojně ležel na mém polštáři, zabíral většinu postele. Přikrývka mu zakrývala jen nejchoulostivější místa. Tohle byla dokonalá podívaná.

„Líbí se ti to, co vidíš?" zapředl hlasem zastřeným spánkem a mně se málem zastavilo srdce. Jak může vědět, že ho pozoruji? Ještě před vteřinou spal.

„Ujde to, ale už jsem viděla i lepší," ušklíbla jsem se a vrátila mu jeho rýpání, jen co jsem se vzpamatovala. Dobrá nálada mě měla v hrsti. Okamžitě otevřel oči, popadl mě do náruče a přitáhl k sobě.

„Ty kecko," zasmál se. Jeho rty ihned vyhledaly mé. Věnoval mi ten nejsladší a zároveň nejrajcovnější ranní polibek. „Dobré ráno," zapředl do mých úst.

„I tobě," usmála jsem se.

„Kolik je hodin?" zeptal se líně a protřel si oči, když jsem se úplně podepřela dlaní na jeho hrudi a mírně se odtáhla. Natáhla jsem se na noční stolek pro telefon, abych se podívala.

„Je teprve sedm," odpověděla jsem a mírně se mi ulevilo. Nějakým nedopatřením jsem si včera zapomněla dát budík a tak bych se ani nedivila, kdybychom zaspali. Měli jsme ještě dost čas na pořádnou snídani a přesun na dnešní trénink před odletem na road trip po východě.

„Dáš si něco dobrého ke snídani?" zeptala jsem se.

„To bych moc rád," odpověděl s úsměvem, a když jsem se začala zvedat, stáhl mě zpátky do své obří náruče. „Dal bych si tebe, hned teď a tady," zapředl mi proti ústům, až mi po celém těle naskočila husí kůže.

Hravě jsem ho plácla po rameni na znamení protestu, ale to ho jen víc rozesmálo. Stáhl mě pod sebe do ještě zahřátých přikrývek. Nalehl na mně. Na tváři šibalský úsměv. V očích temno. Tyčil se nade mnou, a i když jsem věděla, že se podpírá a neleží na mě celou svojí váhou, zadrhl se mi dech. Jeho urostlé tělo naprosto zakrývalo to mé. Možná až nyní jsem si plně uvědomila, jak malinká proti němu vlastně jsem.

Přejížděl po mě pohledem a já se pod ním nevědomky začala kroutit. Jenom se na mě díval, nemusel se mě dotýkat, a přesto jsem měla pocit, jako bych byla lapená v žáru chtíče. Když mě pak začal líbat na citlivém místě pod ušním lalůčkem, byla jsem naprosto v koncích. Přes tenkou látku jeho trička, které zdobilo moji maličkost od včerejšího večera, přejel přes vrcholek mého ňadra. Ihned mu vyšel vstříc a tyčil se na znamení důkazů, jaké se mnou dělá divy i jen nepatrnými pohyby. Nezaváhal a vsál nedočkavý vrcholek do úst. Naprosto nedbal na překážející látku.