Ta z Austrálie

8. kapitola: Nečekané setkání

„Páni, 5 z 5, jak je to sakra možný?" vykřikne obdivně Tiril.

„Internátní škola," řeknu s úsměvem a podám jí malorážku.

„Vás tam učili biatlon?" zamrká překvapeně Ingrid.

„To ne, ale učili nás střílet," odpovím. Tak nějak jsem tušila, že i když jsem na biatlonové střelnici poprvé, oproti lyžování to takový propadák nebude. Kdo by to byl řekl, že mi moje muška bude platná i tady v Norsku. Trénink s holkami je celkově mnohem zábavnější než ten včerejší, kromě toho, že trénují střelbu se i bavíme. Házíme různé vtípky a probíráme nadcházející přesun do Švédska. Kromě toho je to i exkurze do jejich soukromých životů, což se vždycky hodí.

„A co ty?" zeptá se Marte.

„Volná jako pták," zašklebím se.

„Dlouho nebudeš," usměje se Ingrid.

„Proč?" zeptám se.

„Ve svěťáku je hodně svobodných kluků, nejen u nás v týmu. Navíc mám pocit, že si tě Sturla dost oblíbil," zamrká Ingrid.

„To je prima."

„To neznělo nadšeně," zašklebí se Marte.

„Upřímně, já na vztahy moc nejsem. Nejdou mi, nebaví mě. Láska je zbytečná komplikace, nemiluju, nežárlím a vyhovuje mi to tak, zatím," dodám váhavě, když vidím, jak na mě kulí oči. Asi jsem je svojí upřímností zaskočila. Kdyby jen věděly...

„Ty nám tady chyběli," zabručí Tiril a hledí za mě. Otočím se a spatřím Sturlu, Daleho a Vetleho, jak si to šinou k nám.

„Nemáte tu být až za 3 hodiny?" nadhodí Ingrid otráveně.

„Dneska se trénink ruší, ale když už jsme tady, chtěli jsme vidět Alex, kolik si toho trefila?" obrátí se na mě Dale.

„Střílí jí to líp než tobě," zašklebí se Tiril a mávne k terčům.

„Ale střílím v klidu, ne po několika kilometrech jízdy, takže buď v klidu," snažím se zmírnit dopad jejích slov. Holky říkaly, že Dalemu prý poslední dobou tréninky moc nejdou a vypadá to, že bude v A-týmu nahrazen. Do Švédska by však odjet měl.

„Tak se tu mějte, musím ještě k trenérovi s papírama, uvidíme se ve Švédsku," zamávám jim. Do Oestersundu jedu o dva dny dříve, abych pomohla s organizací naší výpravy a všechno připravila. Jede se mnou ještě část realizačního týmu a taky Lenny, co že fajn.

„Tak tady jsou ty papíry," podám trenérovi desky.

„Výborně, už jsem se bál, že jsi zapomněla," usměje se.

„Důležité věci většinou fixuju v paměti, ale asi bych ti měla něco říct dřív, než začneš číst," dodám opatrně. Zarazí se, ale pokyne mi rukou ať pokračuju.

„To jméno, které tam uvidíš je jiné. Ale ta změna má své důvody, pochopíš až si to přečteš."

„Tak teď jsem dost zvědavý," řekne a pustí se do prohlížení. Vzápětí vykulí oči a dívá se střídavě na mě a do desek.

„Alex Løvskøg? Z té rodiny Løvskøg?" zeptá se.

„Ano a právě kvůli tomu, jak se teď tváříš používám jméno Nielsen, je to příjmení mojí mamky a nemusím tak nikomu nic vysvětlovat. Protože ty dokumenty potřebuješ, musela jsem ti říct pravdu, ale byla bych ráda, kdyby to zůstalo jen mezi námi," odpovím.

„To docela chápu. Sice nejsem rodilý Nor, ale vím, jakou pověst tvoje rodina má. Navíc jsem musel absolvovat několik setkání se zástupci sponzorů a jinými osobnostmi, včetně členů tvé rodiny. Jde z vás docela strach," řekne.