Ta z Austrálie

33. kapitola: Dobrý plán je základ úspěchu

„Nemůžu uvěřit, že jsi tady zase," kroutím hlavou, zatímco Dominik se pobaveně usmívá.

„Jsem rád, že ses na moji návštěvu tak vyfikla," řekne. Zmateně se podívám na svoje flanelové kostkované pyžamo, vlněné ponožky a plyšový župan. Dom se začne smát ještě víc.

„To jsou mi vtipy..." ušklíbnu se.

„Nesu víno a nějaký vitamíny a tady máš kytku, ať tu máš něco...veselého."

„Díky, ale to víno si zase odneseš. Pít s tebou nebudu. Jdu ti uvařit to kafe."

Společně se usadíme na gauč. Dominik s kávou a já se zázvorovým čajem. Sice zázvor nesnáším, ale dost mi pomáhá, tak se musím přemoct.

„Jsem ráda, že jsi přišel...."

„Vážně?" přeruší mě Dom.

„Ano, můžeme si konečně promluvit."

„Chceš mi vyznat nehynoucí lásku?" zamrká.

„Nechci. Chci to mezi náma nějak vyřešit. Takhle fungovat nemůžeme."

„Takže, co vlastně chceš?"

„Dome, my dva jsme kamarádi, co se znají roky. Nechme to v režimu přátelství a odpusťme si trapné citové výlevy. Co bylo - bylo."

„Nemůžeš pochopit, že bych to s tebou myslel vážně?" podívá se na mě.

„Ale ty to vážně nemyslíš, my oba to víme. Vždycky chceš to, co nemůžeš mít. Čím větší překážky, tím větší výzva to pro tebe je."

„Nevím, jestli bych se neměl naštvat..."

„Vzpomínáš na tu holku - Beth? Nechtěla tě, říkala ti gigolo z Norska. Nedal si jí pokoj, dokud si jí nedostal a když se do tebe zamilovala, tak si jí nechal, protože tě to přestalo bavit."

„To přeci nic nedokazuje," ohradí se.

„A co třeba Isabella? Nebo Pilar?"

„Skoro to zní, že jsem holkař."

„Vybíráš si obtížně dosažitelné holky, dělá ti to radost. Vycházíš ze stereotypu."

„Takže myslíš, že tě nemůžu milovat?"

„Miluješ jen tu představu. Tvoje rodina mě má ráda a můj brácha je tvůj nejlepší kámoš."

„Taky mi dal kvůli tobě přes hubu, tenkrát ve Francii. A vlastně i před těma 2 lety."

„Nickovo chování je občas záhada. A k tomu, co jsme řešili - jsem si jistá, že milovat umíš. Lisa je toho důkazem."

„Proč do toho taháš Lisu?" podiví se.

„Protože to je holka, kterou miluješ doopravdy. Jste spolu s přestávkami 4 roky, vydržela to s tebou a ty se k ní vždycky vrátíš. Utíkáš od ní, protože se bojíš většího závazku a hledáš zábavu. Tak se rozejdete a pak to dáte zase dohromady. Víš, že tvoje rodina bude proti a bude tě to stát hodně energie, ale to je holka pro tebe."

Dominik zírá do kávy a nic neříká.

„Možná na tom něco bude, ale záleží mi na tobě. Víc než na obyčejný kamarádce a asi vždycky bude."

„Já vím, taky tě mám moc ráda, ale oba jsme dospělí. Hodně se změnilo od Paříže, ale i od Austrálie. Našla jsem někoho, kdo je pro mě moc důležitý. Když jsem s ním, tak všechno najednou dává smysl. Jsem s ním šťastná. Lítám na obláčku jen si na něj vzpomenu." Schválně použiju výraz, který Dominik řekl kdysi dávno - Jestli se budu chtít někdy oženit, tak to bude holka, na kterou když si vzpomenu, tak to bude, jako bych lítal na obláčku. Byla to taková dětská poznámka, ale utkvěla mi v paměti. Kluci se mu vysmáli, ale myslel to vážně.