Ta z Austrálie

32. kapitola: Zůstaň v klidu

Tak jo, po Dominikově návštěvě jsem lehce rozhozená. Znám ho celý život a pokud se k něčemu odhodlá, tak udělá všechno, aby dosáhl svého cíle. Do Finska se těším, uvidím známé tváře a přijdu na jiné myšlenky. V bytě bych akorát přemýšlela o tom, co mě čeká.

„Tak ráda tě vidím, Maku," obejmu svoji kamarádku. Přijde mi, že je to věčnost, co jsme se viděly naposledy. Září jako sluníčko.

„Ahojky, taky tě ráda vidím. Nemohla jsem se dočkat, mám toho tolik k vyprávění...ajaj, co se děje?" zarazí se hned, jak mi pohlédne do očí.

„Proč by se mělo něco dít?" pokrčím rameny.

„Vypadáš nějak rozhozeně, s Tarjeiem všechno v pohodě?"

„S Tarjeiem jo, ale abych byla upřímná, tak jsem neměla úplně klidný konec volna." Vytáhnu Markétu do kavárny a po cestě i během popíjení kávy a zajídání dortíkem, jí povyprávím události posledních dní. Markéta trpělivě poslouchá. Aby pochopila celou Dominikovu osobnost, začnu pěkně od začátku. Jak jsme spolu vyrůstali, jezdili na jazykové pobyty do zahraničí. Dominik, já, Nick, Kristjan, Lenny a Henrik se svojí sestrou - to byla naše parta. Povídání o Paříži mě vrátí spoustu let zpátky. Ostatní tenkrát vyrazili do víru velkoměsta - koneckonců bráchové slavili už několikátý den svoje narozeniny a já zůstala v našem bytě sama. Dominik dorazil o hodně dřív - prý se jim vymluvil, že mu není dobře. Už dlouho to mezi náma bylo jiný, cítila jsem, že už ho beru jinak. Tenkrát večer to byl můj první kluk se vším všudy, to se těžko zapomíná. Myslela jsem, že ho miluju, ale v porovnání s tím, co cítím teď k Tarjeiovi to bylo spíš pobláznění. Pak jsme se dlouho neviděli - on studoval stejně jako Nick práva, já literaturu a ekonomii. Literaturu jsem si prosadila já, ekonomku prarodiče. Vídali jsme se spíš neplánovaně na různých akcích, které pořádal Nick, já si pak našla Mika a on Lisu, se kterou se za ty roky neustále scházel a rozcházel. Když jsem odjela do Austrálie, párkrát za mnou přijel na návštěvu společně s Nickem nebo Henrikem. Jiné to bylo až před 2 roky. Zjistila jsem, že se Mike oženil a byla jsem na tom dost blbě a podlehla jsem Domovi. Byly to 2 měsíce vášnivého vztahu - ačkoliv vztahem bych to úplně nenazývala. Pak se opět ozvala Lisa a Dom se vrátil do Londýna, aby to spolu zase zkusili. Já byla moc ráda, protože jsem nás dva nikdy nebrala vážně. A zbytek už Markéta zná.

„Tak to je hustý, co myslíš, že plánuje?"

„U něj nevíš nikdy. Tak nějak pořád doufám, že se mu ozve Lisa a on odjede zpátky do Londýna. Vezme si jí a já budu mít klid."

„Řekneš Tarjeiovi, že u tebe byl? Že jste se líbali?" zeptá se Markéta.

„Ne, protože o nic nešlo. To je moje minulost. A já Doma nelíbala, odstrčila jsem ho hned, jak to zkusil."

„Co když mu to řekne on?" napadne Markétu. Popravdě jsem nad touhle možností neuvažovala.

„Blbost. Nevěřil by mu. A teď povídej, co Sturla?" zamrkám na ní. Potřebuju se nutně rozptýlit. Markéta se začervená a dá se do vyprávění jejich volna na chatě. Společné lyžování, společné večery u krbu. Jak málem vyhořeli - když Sturla vařil.

„Ten kastrol jsem musela vyhodit, to by neumyl ani sebelepší čistič," brečí Markéta smíchy.

„Ale jsi šťastná, ne?"

„Strašně moc, je to nejlepší kluk. Em byl taky fajn, teda až na ten konec," poznamená. Ještě chvilku klábosíme a pak se vydáme zpátky.

„Ahoj," usměju se do telefonu. Tarjei vypadá mnohem líp.