Ta z Austrálie

21. kapitola: Sejdeme se v Anterselvě

Jako první se řízení ujme Makula. Eva usilovně zírá do telefonu skoro půlku cesty. Já sedím vzadu trochu zarovnaná, necestujeme zrovna nalehko a auto není nafukovací, ale nakonec jsme se pěkně porovnaly. Náš důležitý rozhovor si šetříme do Anterselvy. Jsou to dost choulostivé informace a Eva je slyšet nemusí. Hlavně teda o mně ne. Eva je fajn, ale nemám s ní takový vztah jako s Markétou.

„Alex, můžeš mi něco přeložit?" zeptá se Evka v půli cesty.

„Chceš napsat pěkný vzkaz některému z Norů?" dobírám si jí.

„Jde o italštinu."

„Aha, takže vzkaz Thomasovi? Doufám, že se nebudu červenat. Ale varuju tě, já těch vhodných výrazů zas tak moc neznám," zaculím se na ní.

Evka se však tváří vážně a podává mi mobil. Nejedná se o zprávu, ale snímek obrazovky. A ten text, inu moje italština není perfektní, ale červenám se hned u třetí věty.

„Co to je?" zeptám se jí.

„Nějaká ženská to poslala Thomasovi, co se tam píše?"

„Sejdeme se v Anterselvě," řeknu.

„To jsem přeložila taky, zajímá mě zbytek," řekne netrpělivě.

„Evi, já nejsem expert. Volně přeloženo mu píše o setkání, aby tu svojí nechal v hotelu a přijel si k ní do baru pro...následuje asi dost pokročilá erotika," řeknu opatrně.

„Já to věděla, to je teda zmetek," zavrčí Eva.

„Evi, to neznamená, že tam pojede. Mohla mu psát jako fanynka, nebo tak," snaží se jí uklidnit Markéta - vždycky se snaží myslet pozitivně. Eva jí vůbec neposlouchá.

Zastavíme dotankovat a dáme si kafe.

„Holky, vadila by vám malá zajížďka?" zeptá se zničehonic Eva.

„Evi, to není dobrý nápad," řekneme s Makulou současně.

„Tak vadila nebo ne?" dotazuje se dál Eva. Vyměníme si s Markétou pohled. Stejně na nás nezáleží, teď řídí Eva - pojede si kam chce.

„Snad je to jen odbočka na nákupy," zašeptá mi Makula. Ani ona sama tomu nevěří.

Kousek od našeho oficiálního cíle zastaví Eva před barem - ani se nemusím ptát, co to je za místo. Tváří se odhodlaně.

„Nemusíte tam se mnou chodit," řekne.

„Nemůžeš tam jít sama," řekne Makula a já přikývnu.

Vůbec z toho nemám dobrý pocit. Když vejdeme dovnitř je to jako scéna vystřižená z westernu. Už nám chybí jen ty kolty proklatě nízko u pasu. Chytneme s Markétou Evu za ruce a snažíme se jí zadržet od nějakého neuváženého činu.

„Pusťte mě," zavrčí.

„Evi, nedělej blbosti. Ty ženský jsou v přesile. Nechceme přeci problémy," prosí jí Makula.

„Prosím, Evi. Měj rozum. Jestli s ní chceš jen mluvit hlavně se jí nenavážej do rodiny, to v Itálii znamená rvačku," přidám se já.

Eva se nám vysmekne a vydá se k barmance, což je i autorka oné zprávy, jak pochopíme záhy a začne jí lámanou italštinou v kombinaci s angličtinou vysvětlovat, proč to, co dělá je špatně. My s Makulou se rozhlížíme po okolí, kromě barmanky jsou tu tři další ženský. Máme štěstí v tom, že je běžný den a většina lidí je ještě v práci.

„Měly jsme nechat běžet motor," zamumlá Makula. Přikývnu. Eva je pěkně v ráži, začínají lítat silná slova. V duchu se modlím, aby nevytáhla nejtěžší kalibr a to sice těch pár slov, která jsou tady braná jako největší urážka. Otočím se k Makule, abych se jí zeptala, kolik toho už Eva italsky umí, a pak se rozhostí ticho. Je slyšet pouze hudba z rádia. A sakra. Než mi stihne odpovědět, schytá Eva od barmanky ránu. Okamžitě se jí vydáme na pomoc, ale kolem mě se obtočí ruce a pevně mě chytí kolem pasu. Makula dopadne podobně. Zdá se, že se tomu nevyhneme. Zatnu ruku v pěst a udeřím loktem do boku oné osoby, co mě drží. Její ruce mě okamžitě pustí. Vykročím směrem k holkám, ale to už mě za vlasy drží nějaká jiná ženská. Smýkne se mnou a já přepadnu přes stůl, vezmu s sebou všechno co na něm je. To mě naštve. Rychle se zvednu a obhlédnu situaci. Evě teče krev z nosu, Makula se přetahuje s Italkou. Než se rozkoukám už mám svou sokyni proti sobě. První ráně se vyhnu a podaří se mi ji odstrčit. Italka zakopne o židli a padá k zemi. Vydám se na pomoc Markétě, která je blíž. Seberu ze stolu vázu s vodou a chrstnu jí té ženské do obličeje. Chvilka nepozornosti mě stojí ošklivou ránu do rtu od druhé Italky, která se sice drží za bok, ale jinak vypadá bojovně. V puse ucítím krev, pekelně to bolí, další ráně se mi podaří uhnout. Zatnu ruku v pěst a rozmáchnu se. Cíl zasáhnu, ale ruka mě dost bolí. Makula si mezitím poradila taky. Přes půlku tváře má dlouhý škrábanec a z nosu jí teče krev. Vyměníme si pohled - nemusíme se ani domlouvat, přiskočíme k Evě. Já vší silou strčím do té barmanky a Makula vytáhne Evu na nohy. Není na co čekat, dáme se na útěk. Eva mi hodí klíčky od auta. Ani jedna z nich není schopná řídit. Sešlápnu plyn až k podlaze a mizíme. Tři z nich vyběhnou ven a něco pokřikují, tomu sice nerozumíme, ale zuřivá gesta, která vidím ve zpětném zrcátku jsou dost vypovídající. Makula měla pravdu, cesta do Anterselvy byla epická až až.