Ta z Austrálie

27. kapitola: Perfect

Nějakou chvilku strávíme povídáním. Myslím, že Johannes se necítí úplně komfortně. Sturla visí pohledem na Markétě a já s Tarjeim se snažíme chovat normálně, bohužel čím víc se snažíme, tím hůř nám to jde. Pokaždé, když se nějak nenápadně dotkneme nebo se na sebe podíváme, mám pocit, že to musí být všem jasný. No, všem. Johannes to ví a Markéta taky, jediný, kdo je mimo je Sturla.

„Tady jste, hledám vás celou věčnost. Pojďte, potřebuju lidi do týmu," objeví se Vetle.

„Co sis zase vymyslel?" zeptá se Jossi.

„Něco jako vodní pólo. Ale chybí mi lidi, tak co, pánové?"

„Počkej, jak pánové?! Nenapadlo tě, že třeba chceme hrát taky?" podívám se na něj.

„To by šlo, ale žádný holky tam nejsou."

„To nám nevadí, tak jdeme," zavelím a už se zvedám. Markéta se nadšeně přidá.

Než se přesuneme do bazénu, zašeptá mi Tarjei do ucha: „Proč mě jen nenapadlo pozvat tě do bazénu dřív? Teď už jen kdyby tu nebyli ostatní." Tak jo, chtěla bych s ním být sama. V těch plavkách vypadá fakt dobře, mám trochu problém koukat mu do očí a neustále si musím připomínat, že oficiálně spolu nejsme. Možná bych měla začít civět na Johannese nebo Sturlu...Odpověď na otázku s kým si vlastně jdeme pinknout dostanu vzápětí. V bazénu se pomalu rozehřívá Quentin, Em, Antonin a Simon. Podívám se na Markétu. Ačkoliv byla zpočátku nadšená, teď je na ní vidět, že by šla raději pryč. Problém je, že my dvě jsme jaksi navíc, což pánové vyřeší. Markéta se přidá k Emovi a já zůstanu u nás.

„Proč si nemohla hrát se svým přítelem ty?" zašeptá mi Sturla. Už mu skoro chci říct, že já s ním přeci hraju.

„Protože jsme se rozešli. A ještě mi poděkuješ," odseknu.

„To mi vysvětli."

„Ach jo, tobě to nedošlo, co? Když by hrála s tebou, bude ti ten míč maximálně házet. Takhle jí ho budeš muset sebrat, chápeš?" zamrkám na něj. 

Sturla se zářivě usměje: „Aha, to je mnohem lepší." Jo, taky bych řekla.

„Vy jste se rozešli?" zeptá se ještě.

„Jo, hned po štafetách. A ne, nelituju toho. A ne, nedala jsem mu kopačky."

„Kvůli panu T.?"

„Kvůli mně. A pojď, už na nás čekají."

Samotná hra je celkem zábava. Ve vodě se cítím dobře, koneckonců ty roku plavání v oceánu ze mě udělaly skvělého plavce a ve vodě prakticky nemám konkurenci. Dobře, Alex - konec chlubení. Norský tým nejen díky mně urve vítězství. Ačkoliv mám pocit, že Sturlovi je to fuk. Celou dobu se soustředil na Markétu a touhu brát jí míč. Až mám pocit, že Em něco vytušil. Sledoval je dost pozorně.

„Co večer něco podniknout?" navrhne Sturla při cestě do jídelny. Francouzi s námi nejsou, protože mají týmovou poradu.

„Proč by ne, závody jsou až v sobotu," řekne Vetle. Dneska máme středu, takže času dost.

„Přijdeš, Markéto?" zeptá se Sturla.

„No, nevím. Je to blbý," ošije se.

„To rozhodně není, Alex tam bude taky, viď?" otočí se na mě Sturla. Popravdě jsem chtěla dnešní večer trávit v úplně jiné společnosti, ale co bych pro mladou lásku neudělala.

„Jasně, přijď. Já tam budu," řeknu. Tarjei se na mě podívá trochu překvapeně, ale budu mu to muset vysvětlit. Příležitost k tomu dostanu po cestě z oběda, kdy odcházíme mezi prvními. Zcela náhodně, jak jinak.