Ta z Austrálie

9. kapitola: Östersund

Cesta proběhne v poklidu, což mě vzhledem k množství věcí, které s sebou máme, překvapí. Zkontroluji počet pokojů, vyzvednu karty, rozlišovací dresy pro závodníky i pro nás ostatní a pak se s bagáží přesunu do pokoje, který budu sdílet právě s Lenny. Vybalím si a vůbec nechápu, jak jsem mohla tolik věcí nacpat do tak málo zavazadel.

„Nechceš se projít po okolí?" navrhne Lenny.

„Ráda, nikdy jsem tady nebyla," přikývnu a během pár minut už jsme venku. Lenny mi líčí zážitky z rodinné návštěvy, pak se zarazí.

„Hele, to je Sebastian," řekne a šine si to k týpkovi, co právě míří do místní kavárny. Evidentně se znají, protože se obejmou a něčemu smějí. Pak se Lenny otočí ke mně a pokyne, abych přišla. Týpek není nikdo jiný než Sebastian Samuelsson, hvězda švédské reprezentace. Pozve nás ke svému stolu, který sdílí s kolegou Martinem. Strávíme celkem příjemný večer, lépe řečeno, my s Martinem spolu spíš zdvořilostně klábosíme a Lenny se Sebem si něco šeptají. 

„Takže další objev?" zeptám se jí během zpáteční cesty.

„Seb? Neblbni, známe se spíš povrchně. Zítra jdeme na večeři, tak uvidíme," pokrčí rameny. 

Následující den vládne pohodička. Se servisáky se vydám na trať omrknout podmínky na zítřejší první trénink a při té příležitosti si i potrénuju na běžkách. Jde mi to čím dál líp, nebo si to alespoň myslím. Na kondici to chce rozhodně zamakat, ale stabilita je mnohem lepší. Tým má dorazit kolem osmé večer a já se strašně těším, už během dne si všímám, jak to tady ožívá, ale ta pravá atmosféra propukne až v sobotu, kdy jsou v plánu individuály. V pět odpoledne se Lenny vydá na večeři se Sebem a já jen tak lenoším v posteli u seriálu. Napínavý děj však záhy přeruší zvonění telefonu, přes FaceTime se ozve Hedda. Po úvodním vítání a obvyklých dotazech typu jak se máš a co děláš přejdeme k tomu podstatnějšímu.

„Hlavní důvod proč ti volám je, že jsem vymyslela, jak se brzy vidět. Napadlo mě, že bys mohla přijet k nám domů po Vánocích. Strávit tady pár dní a Silvestr." Zní tak nadšeně, že je to skoro nakažlivé.

„A nebude to trochu divný? Ty, já a Johannes v jednom baráku?" Už jen ta představa.

Hedda se zasměje: „Křena dělat nebudeš, neboj. Bude tu Gustav a taky Tarjei."

„To si mě moc neuklidnila, nemyslím to zle, ale nějak si to neumím představit, promiň."

„Jossi s tím bude v pohodě, nestihla jsem mu to ještě říct, ale bude."

„A Tarjei?"

„Vadit mu to nebude. Je to pohodář, vyjde s každým, čímž nechci říct, že bys byla nějak problematická," zasměje se.

„Asi by to měl vědět, já bych teda rozhodně chtěla. Heddo, budu upřímná, kdyby šlo jen o tebe, tak jsem pro. Nebyl by to náš první Silvestr, ale..."

Hedda mi skočí do řeči: „Tak přijedeš hned po Vánocích, kluci budou stejně pryč, respektive budou trénovat a strávíš tu se mnou dva dny, jen my dvě a Gustav, pak se buď vrátíš do Osla, nebo tu budeme všichni," navrhne Hedda.

„Tohle řešení se mi líbí," řeknu jí. S příslibem povánoční návštěvy se rozloučíme, blíží se osmá a Siegfried psal, že tu budou do půl hodiny.

Všichni vypadají unaveně, ale vzrušení ze začátku sezóny je silnější. Rozeberou si karty od pokojů, překvapí mě, že Tarjei a Jossi nebydlí spolu, ale zřejmě to tak mají nastavené. Pokoj vedle nás sdílí Ingrid a Tiril, takže bude o zábavu postaráno. Přepošlu jim ještě kalendář s rozpisem tréninků a na nástěnku dole připíchnu harmonogram stravování a jídelníček. Náš kuchař je v pohodě týpek a jídla, která jsou v plánu jsou samé dobroty a to jsem docela mlsoun.