Ta z Austrálie

34. kapitola: Takhle nemůžeš odejít!

Večer se naše kvarteto přesune do mé nejoblíbenější restaurace v italském stylu. Markéta nadšeně souhlasila, protože se jí tu posledně moc líbilo a kluci alespoň poznají nové místo. Tenhle podnik se mi líbí, není úplně frekventovaný, takže nehrozí, že bychom tu potkali nějaké otravné známé. Usadíme se ke stolu a studujeme jídelní lístek.

„No ne, v Oslu je tolik skvělých restaurací a najdu tě zrovna tady," zaslechnu za sebou pobavený hlas.

„Henriku! Co tady děláš?" objímám nadšeně svého bratrance.

„Obhlížím bojiště. Ne, teď vážně. S Louisem jsme dorazili o něco dřív, nikdy v Oslu nebyl a chci ho před závody nechat nasát norskou kulturu, ale bylo to dost narychlo, tak nemáme rezervaci." Rozhlédneme se po lokálu, který je narvaný.

„Proto ho bereš do italské restaurace?" zamrkám na něj pobaveně a objímám Louise.

„Nechal jsem se přesvědčit, že je to nejlepší místo na večeři," pokrčí rameny Louis.

„Vážení, tohle je můj bratranec Henrik a jeho snoubenec - už to můžu říkat? Louis," představím oba naší skupince. Markéta je napřed trochu v šoku - koneckonců nečekala, že se dneska seznámí s jedním z nejlepších návrhářů. Kluci to berou víc v pohodě.

„Moc rád vás poznávám, norské hvězdy samozřejmě znám. Markétě jsem moc fandil na olympiádě. Mimochodem to je skvělá šála," ukáže na Makulinu šálu (jeho práce), kterou má hozenou přes bundu.

„Tak pěkný večeř," popřeje nám Henrik.

„Počkej a nechcete povečeřet s námi? Ke stolu se vejdete a aspoň si vyslechnu plán bitvy," zašklebím se na něj.

„Nechci vám narušovat večeři, ale padám hlady a do dalšího oblíbenýho podniku je to minimálně půl hodiny," zamyslí se Henrik.

„Jen si sedněte, alespoň bude možnost se trochu seznámit," přikývne Tarjei a už jim přisouvá židle. Než nám přinesou objednané jídlo, sdílíme s Henrikem zábavné historky naší rodiny. Snažíme se trochu krotit, protože Louis se do téhle rodiny brzy přidá a Tarjei jako můj přítel má taky velký potenciál.

„A teď vážně, jak se cítíš před nedělním setkáním?" otočí se na mě Henrik.

„Já tam na závody nebudu, jsem na střelnici, takže leda po závodě. Hele prarodiče zvládneš a naši budou milí. Možná dorazí i Kristjan - podle toho jak Elena a Nick přijde určitě. Myslím, že budeš v pohodě."

„Koukám, že nevíš poslední novinky," šklebí se Henrik.

„Jaký novinky?" optám se nechápavě. Podívám se na Louise a z jeho výrazu usoudím, že to asi nebudou zrovna pozitivní zprávy.

„Prarodiče rozšířili seznam hostů," řekne Henrik.

„O Olsenových vím."

„Nemluvím o Olsenových. Ti tam přeci chodí každý rok. Babi s dědou pozvali celou rodinu."

„Jak celou rodinu?"

„Kompletní klan Løvskøg..."

„Děláš si srandu?" vykřiknu možná až moc hlasitě, pár lidí se po nás otočí.

„Já vím, dost zvláštní co?" zamyslí se Henrik.

„Takže přijedou i vaši?"

„Bydlí v hotelu, do sídla pozvánku nedostali. Krom toho dorazí i strýc Eric s rodinou," přikývne Henrik.

„Proč? 20 let spolu nemluvili. Navíc vaši tu nebyli minimálně 8 let. Tušíš, co se děje?" střídavě koukám na Henrika a Louise. Že by zásnuby jejich vnuka donutili prarodiče přehodnotit rodinné vztahy?