Ta z Austrálie

29. kapitola: Nejlepší řešení

Následující ráno je pro mnohé z realizačního týmu dost kritické. Je až s podivem, jak to rozjeli. Závodníci se dost drželi - přeci jenom je dneska čekají stíhací závody a pořád jedeme o medaile. My s Tarjeiem jsem si zalezli k němu do pokoje a slavili společně, takže i my dva jsme v pohodě, možná jen trochu unavení. Nicméně trenéři dopadli dost špatně - například trenér Mazet, kterému musíme doručit snídani na pokoj. Aby toho nebylo málo, většinu realizačního týmu k té kocovině sklátí nějaký virus, takže na závod nás zbyde polovina.

„Je mi to moc líto, Alex. Dneska to bude na tobě," oznámí mi pobledlý Siegfried. Bohužel ani Patrick na tom není moc dobře a protože jsem se údajně v Ruhpoldingu osvědčila, budu dneska hlavní trenér. Přesun na stadion se podaří na jedničku. Přijedeme včas a se všemi věcmi. Mám velký štěstí, že z hlediska práce jsme všichni profíci. Jen ten servisní tým, který se v momentálním počtu 3 lidí snaží připravit vhodné lyže, celkem lituju. Na trať dáme zástupce jakž takž dohromady a na střelnici povolám Mika, který bude obsluhovat druhý dalekohled. Celkem se těším až bude dnešní den za mnou. Nemůžu se zbavit nepříjemného pocitu, že se něco stane. V rychlosti projdu s holkama nástřel, naštěstí ony samy moc dobře vědí, co dělat a vyšlu tichou prosbu, aby to dneska proběhlo dobře. Kdybych jen tušila...

Až do posledního kola probíhá stíhačka parádně. Marte si i s jednou chybou na střelnici jede suverénně pro další zlato. Za ní na bronzu vyjíždí Ingrid. Začínám být trochu nervózní, protože po závodě mě čeká premiérový rozhovor pro NRK. Sice to bude dneska úspěch, ale očekávám i otázky, na které se mi nechce úplně odpovídat.

„Panebože..." vytrhne mě z úvah Mikův hlas. Při pohledu na výsledkovou tabuli se zděsím, sice na první místě je pořád Marte, ale na třetím dojíždí Tiril! Kde je sakra Ingrid? Přes vysílačku dostávám zprávu, že je s Ingrid něco špatně. Vyměním si pohled s Mikem. Okamžitě upaluje pro věci a alarmuje našeho týmového doktora, který se naštěstí dnes dostavil. Při pohledu na Ingrid, jak se plahočí cílovou rovinkou, mě zamrazí. Přejede cílovou čáru a okamžitě se kácí k zemi. Všichni, co jsme k dispozici, k ní míříme. Ingrid totálně zkolabovala. Musíme jí odnést a předat do péče odborníků. Tiril brečí a i Marte má v očích slzy. Všichni se o ní bojíme.

„Alex?! Musíš jít za novináři," zatřese se mnou Marte.

„Co?"

„Ten rozhovor, už na tebe čekají," odpoví mi. Já na to zapomněla. Teď se mi tam chce ještě míň.

....

Stojím u dalekohledu a nohou kopu do zmrazků, co se válí u mojí tašky. V hlavně mi pořád rezonuje dnešní rozhovor. Začalo to přesně tak, jak jsem čekala. Dotazem na Ingrid a její stav. Jelikož to bylo pár minut po jejím kolapsu, nikdo jsme moc nevěděl, ale povedlo se mi snad uspokojivě odpovědět. Další otázka - kde je zbytek realizačního týmu. Kocovinu jsem zamlčela a svedla to na virózu, což je v podstatě taky pravda. Na závěr rozhovoru padl dotaz na můj vztah s Tarjeiem. Na můj vkus dost osobní dotaz. Nicméně jsem potvrdila, že vztah máme, ale víc to nebudu komentovat. Reportér se jen pousmál a popřál nám hodně štěstí do pánské stíhačky. Se slovy: „Brzy na viděnou" odkráčel pryč. Koneckonců mě celé to kolečko bude čekat ještě jednou.

„Tak pánové, je čas," nakouknu do buňky. Všichni už jsou připraveni.

„Vypadáš dneska nějak nešťastně," řekne mi Tarjei a pohladí mě po tváři.

„Jsem v pohodě, jen se těším až to bude dneska za námi..." odpovím mu.

Sturla něco zahučí, ale vůbec mu nerozumím. Tváří se dost nešťastně.