Ta z Austrálie

36. kapitola: Tarjei & Alex

Seběhnu ze schodů a vydávám se na plochu. Tradičně tady bude probíhat předávání křišťálových glóbů a čeká nás týmové focení. Rozhlížím se a očima hledám Tarjeie. 

„Dneska to bylo dost divoký, co?" ozve se za mnou Johannes.

„To jo. Mrzí mě, že mu to nevyšlo. Tak trochu za to asi můžu já," pokrčím rameny.

„Vážně si řekla, že král zná slovo sex - navíc před králem?" směje se Jossi.

„Cože?" vykulím oči.

„Říkali jsme si, jestli se nám to nezdálo," šklebí se Hedda.

„Nezdálo. Musela jsem tam vyřešit pár osobních věcí," potvrdím.

„No, docela jste to rozjeli," směje se Jossi. Aspoň někdo se dobře pobavil.

„Seděli jsme kousek od lóže a vy jste se hádali dost hlasitě," přidá se Hedda.

„Skvělý. Hodně lidí mělo dneska biatlonovou show s přídavkem. Říkala jsem, že naše rodina není úplně normální."

„Lepší než televizní vysílání," mrkne Jossi. Společně se zadíváme na Tarjeie, který si mezitím přebírá glóbus za individuální závody. Usmívá se, ale v pohodě není. To už na něm poznám.

„Musím si s ním promluvit, slyšel o mně dost nepěkný věci, který nejsou pravda. Chci mu to vysvětlit," řeknu jim a vykročím směrem k němu.

Jossi mě chytí za ruku: „Chvíli bych s tím počkal, jestli je naštvaný, tak by měl trochu vychladnout. Nebude tě chtít teď poslouchat, věř mi."

„Ale já mu to přeci musím vysvětlit," namítnu.

„Alex, vy dva to vyřešíte, ale netlač na pilu. Akorát se pohádáte ještě víc a myslím, že pro dnešek už bylo křiku dost," řekne Jossi. Je to jeho bratr a určitě ho zná líp než já, tak ho poslechnu. Na týmové focení si schválně stoupnu dozadu a Tarjeiovi se vyhnu. Nezdá se, že by mu to nějak moc vadilo.

Pak mě čeká spoustu zařizování, papírování a prostě to, co dělám vždycky po závodech, ale dneska se na to nemůžu vůbec soustředit. Je jediné štěstí, že to má po celé sezóně nacvičené. Tarjei na mě měl počkat, ale pochybuju, že bych ho tady zrovna teď našla. Než stihnu všechno vyřídit, už jsou tady pouze zaměstnanci občerstvení, úklidu a údržby trati.

V kapse mi pípne zpráva od Makuly: Doufám, že se večer uvidíme. Omluvenky nepřijímám. :D

Zdá se, že hlavní události dne ji minuly a nemá páru o tom, co se dneska stalo. A já popravdě nemám náladu něco vysvětlovat, jsem si jistá, že to za mě udělá Sturla.

V seznamu najedu na Tarjeiovo jméno: Můžeme si promluvit, prosím?

Zpráva je stručná, ale není potřeba to víc okecávat. Buď bude chtít slyšet moji verzi a nebo...ne, na to teď myslet nebudu. Když dorazím domů, pustím se do úklidu bytu. Má to jednu výhodu - za chvíli se dostanu do stavu, kdy přestávám přemýšlet a jen automaticky plním úkoly. Tarjei si zprávu nezobrazil, takže tak. Dám si sprchu a napíšu Markétě, ať se mnou večer nepočítá. Jako důvod pošlu odkaz na záznam hádky z královské lóže - myslím, že tolik zhlédnutí neměl ani rozhovor vítězné štafety z olympiády. Sturla jí to jistě přeloží.

Vím, co se stalo. Alex, přijď. Přijdeš na jiné myšlenky... píše Makula.

Alex, koukej dorazit. Mluvil jsem s Makulou a neopovažuj se zůstat doma. Nebo si pro tebe přijdu... píše Sturla.