Ta z Austrálie

14. kapitola: Plány velké i malé...

Když dorazí Makula, div se ve dveřích neotočí a nepádí pryč. Naštěstí zachová klid.

„Ahoj marode, neptám se jak ti je, ale vypadáš líp než včera," zamrká na mě.

„Tos neviděla záda, vypadají děsivě. Než půjdeš, budu potřebovat asistenci."

„Jakou?" ptá se hned Jossi.

„S mazáním a převlékáním, ty zvědavče," odpovím.

„Klidně tu zůstanu, už máme praxi," utrousí Tarjei. Překvapeně se na něj podívám. Koutkem oka zahlédnu Sturlu, jak významně zamrká.

„Díky, ale dneska to nechám na Makule," zamumlám. Můj obličej dostane barvu jahodového džusu, který mi stojí na stolku.

Počáteční rozpaky za chvíli překonáme a během následujících 3 hodin se výborně bavíme. Makula se baví se všemi, kromě Sturly. Sturla se baví se všemi, kromě Makuly. Buď jen krčí rameny nebo používají jednoslovné odpovědi. Ach jo.

„Co vlastně děláte během přestávky?" nadhodí Tarjei.

„Budu se nudit doma, co ty?" pokrčí rameny Sturla.

„My budeme u Jossiho a Heddy," odpoví.

„My?" nechápe Sturla.

„Já a Alex," dodá Tarjei. Pohled, který mi Sturla věnuje je no..mám chuť ho praštit.

„Hedda mě pozvala, známe se roky. Dlouho jsme se neviděly, já a Tarjei budeme v oddělených ložnicích," zakoktám. Sturla dostane záchvat smíchu, Makule cukají koutky, Jossi zamrká na bratra a Tarjei se na mě nechápavě zadívá. Alex, Alex - už ty prášky nejez!

„A co ty, Makulo?" pokusím se vybruslit z této situace odvedením pozornosti.

„O Vánocích budu doma s rodinou a pak sama, možná pojedu někam trénovat. Jak se vlastně přesouváte do Francie?" zeptá se Makula.

„Jedeme auty. Alex naštěstí řídit nebude," řekne Jossi.

„Teď bych se měla nejspíš urazit," zašklebím se.

„Když vidím, jak tu ležíš, neumím si tě představit za volantem," žehlí situaci.

„Jen jestli."

„No jo, Alex možná pořád jezdí vlevo," přisadí si Sturla.

„A kdo z vás mě někdy viděl řídit, no?"

„No právě," řehtá se Sturla.

„Teda vy jste tak zlí. Jestli tě tihle šašci budou urážet, klidně můžeš jet s námi." řekne Makula a významně na mě pohlédne.

Přikývnu a usměju se: „Tak platí."

„Nazvala si mě šaškem?" otočí se na ní Sturla.

„Jo, protože se tak chováš," odsekne mu Makula a zčervená. Alespoň přešli k víceslovné konverzaci.

„Klid, budu si ho dobírat zítra kvůli štafetě," řeknu Makule.

„Jak to myslíš?" vykulí Sturla oči.

„Pánové, jestli nevyhrajete, bude to národní ostuda."

„Ale my vyhrajeme, jsme nejlepší a nejhezčí štafeta," řekne Sturla. Nějak mu narostlo sebevědomí.

„Nejhezčí?" zeptám se pobaveně.

„Řekla jsi přeci, že jsme sexy. Aspoň teda já a Tarjei. O zbytku si nemluvila, ale hádám, že ti taky." Já ho asi zaškrtím.