Ta z Austrálie

24. kapitola: Kdo je nejlepší?

Sobotní závody dopadnou vcelku dobře, máme kluky na podiu ačkoliv závod vyhraje Doll z Německa. V dámských štafetách se nám daří o dost líp. Strašně líto mi je holek z České republiky, mají fakt smůlu.

„Alex? Honem pojď se mnou," překvapí mě Vetle v pokoji a táhne mě k nim. Mají tu teda se Sturlou pěkný binec. Chápu, jsou to chlapi, ale i tak by si to mohli trochu porovnat, přes hromadu oblečení není ani vidět podlaha.

„Co se děje? Trochu mě děsíš."

„Sturla se nám málem porval s Jacquelinem, ale ať se ti pochlubí sám," štěkne do koupelny, kde bude hádám Sturla.

„Cože?" vykulím oči. Proboha, co to Sturlu napadlo?

„Vyzval jsem ho na souboj," zahuhlá Sturla z koupelny. Já asi špatně slyším.

„Cože si udělal?" vyprsknu smíchy.

„Přestaň. Tohle je moc vážný..." řekne Sturla ukřivděně. Souboj je vážná věc, chápu.

„Alex?! Můžeš mu vysvětlit, že je to blbost?" naléhá Vetle.

„A jak si to vlastně představuješ?" zeptám se Sturly.

„Bude to souboj týmů, jako ve štafetě. Norsko proti Francii a pozval jsem taky ostatní, aby to nebylo divný - respektive Itálii a Českou republiku. Bude to mužský souboj v několika disciplínách." Fajn, to vůbec nezní divně.

„Cítíš se v pořádku? Proč? Jak?" vrtím hlavou a snažím se to pochopit.

„Protože mu někdo musí srazit ten hřebínek, co mu narostl. Ani nevíš, jak mi dělá dobře ho porážet. Frantík jeden nafoukanej." Podle mě je Em v pohodě, ale to mu teď říct nemůžu.

„Má to co dělat s Markétou?" zeptám se ho. Sturla zavrtí hlavou, Vetle za jeho zády protočí oči a přikývne. Jasně, že jo - naznačí.

„A o co přesně teda půjde?" zeptám se - nevím jestli se mám smát nebo se bát, jak tohle dopadne.

„Půjde o test mužnosti." Možná by měl přestat koukat na Vikingy.

„Jako kdo je nejlepší?" nechápu.

„Půjde o schopnosti. Na detailech ještě pracuju, ale potřebuju abys obstarala, že tam dorazí nějaký holky. Přijde Ingrid a Tiril, taky Doro a Federica. Ty - a dotáhneš Markétu, Evu, Lucku a Jess." Hlavně Markétu, co...

„A my tam budeme dělat co?"

„Publikum." Tak to je na mě opravdu moc. Sturla se zbláznil.

...

„Jo, slyšel jsem. Em byl celkem naštvaný, ale zúčastní se. Prý mu někdo musí srazit hřebínek, myslím Sturlovi," řekne mi Quentin. To je zajímavé, zdá se, že to bude velké srážení hřebínků. Kvůli Markétě jsem ho vytáhla na procházku a kávu. Netroufám si pozvat ho k sobě.

„Já nevím, co se mu stalo. Ty se budeš účastnit?" zeptám se.

„To je přeci jasný. V týmu jsme já, Em, Simon a Antonin. Co váš tým?"

„Sturla, Vetle, Johannes a Tarjei, pokud vím."

„A ty tam budeš?"

„Samozřejmě, někdo musí fandit, ne?"

„A komu budeš fandit?" mrkne na mě.

„To zatím nevím. Tomu, kdo bude vyhrávat," zasměju se. Taky jsem nad tím přemýšlela, bude to těžký.

„Zdá se, že tě budu muset přesvědčit o svých kvalitách," zasměje se. Když se vracíme k hotelu, vymluvím se na dámské dny a jdeme si každý svou cestou. Jsem srab.