Ta z Austrálie

31. kapitola: Co bude dál?

Poslední dny na olympiádě utekly jako mávnutím proutku a my jsme zpět v Norsku. Stavím se v bytě, abych si mohla vybalit a zase zabalit, protože mě čeká volno. A to důležitější je, že ho budu trávit s Tarjeiem. Po naší první společné noci mám pocit, že je náš vztah ještě lepší. Až mě to děsí, jak moc si rozumíme. Jak se skvěle doplňujeme, pořád čekám, kdy se něco stane. Něco, co nám to všechno podělá. Máme v plánu být pár dní u něj doma a před přesunem do Finska mě čeká oficiální večeře u jeho rodičů. Dorazí tam i Johannes s Heddou, aby mi dodali trochu morální podpory. Jsem z toho dost nervózní, nikdy jsem rodiče svého partnera nepoznala, tohle je poprvé a i když se s nimi už znám, tohle bude jiný.

„Vítám tě ve svém skromném příbytku," políbí mě na uvítanou, když dorazím k němu.

„Tomuhle ty říkáš skromný příbytek? Je to nádherný a to okolí. Páni." Už chápu proč mě na to rande zval sem. Uvnitř to vypadá parádně. Dokázala bych si představit tu žít. Trochu předčasné, ne?

„Pokoj pro hosty máš připravený, ale tak nějak počítám, že mi budeš občas dělat společnost i přes noc," mrkne na mě. Chvíli přemýšlím, jestli to myslí vážně, ale když mu začnou cukat koutky a hlasitě se rozesměje, tak se k němu přidám.

„Co bys dělal, kdybych tam fakt chtěla bydlet?" otočím se k němu zády a kochám se výhledem z okna.

„Musel bych ti to rozmluvit..." přistoupí ke mě, odhrne mi vlasy a začne mě líbat na krk. Zavřu oči a nechám se odvést do jeho ložnice.

....

„Nechtěli jsme jít na procházku?" připomenu mu.

„Chtěli, ale tohle bylo mnohem lepší. Navíc, venku už je tma," mrkne na mě.

„Hm, tak snad zítra," zasměju se.

Tarjei mi uvaří večeři. Pozorovat ho v kuchyni je zážitek sám o sobě. Je tak sexy. Popíjím víno a pozoruji ho jak krájí zeleninu a vůbec všechny ty přípravy. Nemůžu se zbavit označení dokonalý chlap....Tohle začíná být nebezpečný.

Další den ráno mu udělám snídani - naše oblíbené vafle. Vypiju asi dva hrnky kafe a pak mě Tarjei vytáhne ven. Vyjdu před dům a o zeď jsou opřené dva páry lyží.

„Říkal jsem si, že bychom mohli na takovou menší vyjížďku," oznámí mi.

„Snažíš se mě odrovnat?" mrknu na něj. Okamžitě ke mně přistoupí a políbí mě.

„V žádným případě, ale nechci aby sis myslela, že jsem nějaký sexuální terminátor, tak proto i jiný druh fyzické aktivity."

„Doufám, že si vzal ohled na moje běžecké schopnosti," směju se.

Naše vyjížďka má pouhých 10 kilometrů. Podle Tarjeie pouhých, podle mě je to až až. Po obědě nás čeká vířivka. Je to fakt vtipný, kolem nás sníh a my dva se plácáme venku ve vířivce. Večeře je opět v režii Tarjeie a následuje film.

Další den se Tarjei vydá trénovat, tentokrát sám, a já se mezitím snažím probrat hromadou emailů, které se mi tu nahromadily. Před přesunem do Finska musím ještě zařídit pár věcí a měla bych se zastavit i u našich. Zrovna odpovídám na email od Lenny, která mě zve na večeři, když mi zazvoní telefon. Jméno volajícího mi způsobí menší šok. Chvilku váhám, jestli ten hovor vůbec přijmout, ale jak ho znám, bude volat, dokud to nezvednu a navíc, když je Tarjei pryč...

„Dominiku, překvapuje mě, že voláš.." řeknu do telefonu.

„Ahoj, krásko. Jak se ti vede?" zahlaholí Dominik Olsen.