Ta z Austrálie

25. kapitola: Vzlety a pády

Když vylezeme z letadla, mám v hlavě jediné slovo - zima. Přesně to tady je, neskutečná kosa. Sice jsme se navlíkli do spousty vrstev oblečení, ale i tak mám pocit, že mi brzy upadne obličej. V tento moment se mi zasteskne po Austrálii ještě víc. Vyzvedneme si průkazky a dopravíme se do našeho domu. Tým má pro sebe celé patro a každý má svůj pokoj. Uvítací balíček je rozkošný, pokoje jsou moc pěkné a postele pohodlné. Pořád tomu nemůžu uvěřit, jak moc se můj život během těch pár měsíců změnil. Vybalím si věci, koneckonců tu nějakou dobu budeme a nechce se mi pořád hrabat v kufrech. Ano, v kufrech. Pak vyrazíme s holkama na obhlídku areálu a do jídelny. Uděláme si pár fotek pod olympijskými kruhy a pošleme je týmu, to abychom je trochu namotivovaly. Já se ještě vyfotím s kelímkem kávy Costa Coffee a pošlu to Markétě s poznámkou - Už se čeká jen na tebe.

S blížícím se zahájením napětí roste, tým sice dorazí v dobré náladě, ale po prvním tréninku panuje trochu ponurá atmosféra. Silné mrazy jsou velkou pihou na kráse olympiády. Na zahájení se nechystáme, budeme ho sledovat online. Další den nás čeká smíšená štafeta, tak musíme být v kondici. Dlouho s Mazetem nominaci neřešíme - Marte, Tiril, Tarjei a Johannes. Snad to vyjde, nic lepšího stejnak nemáme.

...

V den štafety nikomu není do řeči. Ti, co nezávodí si dneska přispali a my ostatní sedíme u snídaně mlčky. Koneckonců je to první ostrý test našich schopností a vzhledem k výsledkům ve svěťáku od nás všichni čekají zlato. Mám trochu strach o Tiril, místní podmínky ji při tréninku nesvědčily a vzhledem k její současné formě by mohla být naším nejslabším článkem. Při přesunu na stadion přemýšlím nejen nad dnešním výsledkem, ale i na nad tím, jestli jsem si vzala dostatek vrstev oblečení. V tašce nesu termosku s horkým čajem, který je moje poslední záchrana. Moje funkce po výpadku některých členů týmu bude během olympiády na střelnici, ale pro dnešek jsem ještě na trati, respektive na posledním stanovišti. Popřeju týmu štěstí a stavím se ještě k Čechům. Na Francouze pouze kývnu, před zahájením olympiády jsme měli s Quentinem dost nepříjemný rozhovor - nějak se dozvěděl o Tarjeiovi - polibku v buňce, přespání u mě v pokoji a to jeho pozvání na rande si vzal až moc osobně. Zajímalo by mě, jak se to dozvěděl. A protože jsem nedokázala uspokojivě odpovědět na jeho otázky a navíc jsem mu vmetla do tváře jeho setkání s bývalou přítelkyní Lydií, které se uskutečnilo před odletem do Pekingu, je mezi námi dost dusno a teď spolu nemluvíme.

Při postávání na stanovišti někdo nadhodí, že bychom si mohli ve volných chvílích zatančit. Většina lidí se mu vysměje, ale vzhledem k venkovní teplotě a faktu, že tu nějakou chvilku pobudeme, je možné, že si rádi zatančíme. Přes vysílačku dostanu informaci, že závod byl zahájen.

První úsek štafety jede Marte - rozjíždí z důvodu, že jsme chtěli jistotu a navíc, pokud by to Tiril pokazila, aby měli pánové ještě šanci to dohnat. Marte svůj úsek zvládne jako pravá šampionka a předává Tiril. Když mě míjí, snažím se jí povzbudit před příjezdem na střelnici. Bohužel se stane přesně to, čeho jsme se báli - trestné okolo a okamžitý propad v pořadí. Ve vysílačce slýchám časy, ale nevypadá to dobře. Předáváme na 5. místě s půlminutovou ztrátou. Na svůj úsek se vydává Tarjei a ačkoliv do toho dá všechno, ostatně jako vždycky, prostě se nevede. Sice na trestné kolo nejde a ztrátu se mu podaří udržet, nicméně i Tarjei předává na 5. místě, čekala jsem zlepšení, ale dneska je to všechno proti nám. Ta hromada dobíjení, které máme je nervy drásající. Naše naděje se nyní upínají k Johannesovi. Vůbec nevnímám, že je mi šílená zima, adrenalin jede na plné obrátky a já se soustředím jen na povzbuzování. Johannes dneska jede jako drak. Z poslední položky odjíždí na 3. místě s poměrnou malou ztrátou. Celý realizační tým si div nevyřve hlasivky. Včetně mě, když mě míjí do cíle zbývá už strašně málo a já křičím z plných plic. Na cílovou rovinku nevidím, ale slyším přes vysílačku, že je to drama až do konce a my jsme nakonec první. Vůbec se mi tomu nechce věřit. Sice je to týmový výkon, ale dnešní medaili prostě vyjel hlavně Johannes. V cíli je všechny obejmu, díky euforii se ani Tarjei moc nebrání. Holky to obrečí, hlavně teda Tiril, která se všem neustále omlouvá za svůj výkon. Vyhlášení vítězů je zážitek a rozhodně na něj jen tak nezapomenu. Večer se bude asi hodně slavit, protože na další závod si musíme počkat do pondělka respektive úterka.