Půlnoční slunce II.

9. Víc než doma

„Mám sbaleno!," houkla jsem na mámu a zapnula zip na mém nadutém batohu.

„Dobře," křikla mi v odpověď.

Sebrala jsem batoh z postele a přehodila si ho nedbale přes rameno. Seběhla jsem schody a vpadla do obýváku, kde máma třídila svou zásobu lektvarů první pomoci. Položila jsem si batoh k pohovce, když mě na stole zaujal pergamen s modrou stuhou. Překvapeně jsem povytáhla obočí a přešla ke stolu.

Konec prázdnin nastal neuvěřitelně rychle a do začátku roku tak zbývaly už jen čtyři dny. Konečně jsem byla připravená vyrazit k profesoru Snapeovi.

„Mami?"

„Ano?"

„Ehm... Proč máš na stole...," začala jsem,„ ...adopční listiny?," zvedla jsem na potvrzení svých slov pergamen ze stolu a překvapeně studovala ministersky ověřený dopis.

Máma se prudce otočila a zadívala se na pergamen v mé ruce. Tázavě jsem nadzvedla jedno obočí a ona rozpačitě přenesla váhu na druhou nohu.

„No... víš, Sam..."

„Vaše matka je prostě nepoučitelná samaritánka," ozvalo se uštěpačně za mými zády.

Otočila jsem se a zářivě se usmála.

„Já bych k vám trefila," neodpustila jsem si poznámku.

Protočil očima a odfrknul si. Znovu jsem se zadívala na listiny v mých rukou, dole jasně stálo červeným písmem...

„... zamítnuto? Koho si chtěla adoptovat, že to zamítli? Harryho Pottera?," zavtipkovala jsem.

Hned mě to přešlo, když jsem uviděla rozporuplný výraz na její tváři. Neubránila jsem zalapání po dechu.

„To vážně?," zeptala jsem se a vytřeštila oči.

Máma přikývla a Snape si znechuceně odfrkl. Prudce se otočila jeho směrem a v očích se jí blýsklo. Vypadala jako bohyně spravedlnosti.

„Dlužila jsem jí to! A pokud tím mohu splatit všechno, co jsem kdy podělala, tak je to dobré řešení," obořila se na něj a přimhouřila oči.

„Brumbál to stejně zamítnul. A dobře věděl proč – ochrana krve bude trvat až do jeho plnoletosti! Je v pořádku a žije si jako rozmazlený fracek!," odsekl chladně Snape.

„Jako bys neznal Petúnii, Severusi! Nikdy neměla Lily ráda, jak myslíš, že se bude chovat k jejímu synovi?!"

„A co bys asi změnila?! Uvědom si, že si Smrtijedi brousí zuby nejen na tebe, ale i na tvou dceru – na to bys měla pamatovat především, ženská! Už nejsme puberťáci, nýbrž dospělí lidé. Tudíž ti znovu připomínám – pokud sis chtěla hrát na hrdinku, neměla sis pořizovat děcko!," okřikl jí a já se raději stáhla dál od nich, když jsem ucítila silné nápory jejich magií.

„To sem vůbec nepleť! Všem nám teď hrozí nebezpečí!"

„Chceš vystavit vlastní dítě pozornosti Smrtijedů?! Víš vůbec, čeho jsou schopní?! Odešla si kvůli její bezpečnosti ze školy, teď už je pozdě vzít své rozhodnutí zpátky!"

„Jako bych někdy měla na výběr!," vykřikla.

Ustoupila jsem pod tíhou jejích slov. Bylo to jako dostat kopačkou do břicha. Objala jsem se rukama a ublíženě se na ni zadívala. Oba se okamžitě uklidnili, když jim došlo, že jsem stále v místnosti a zadívali se na mě. Máma se nervózně kousla do rtu a pomalu udělala krok směrem ke mně.