Půlnoční slunce II.

23. Kdy je dobré zatajit a zadržet dech

Prázdniny s madame Maxime byly vždycky nudné. Proto jsem o Vánocích, stejně jako většina dalších studentů, nikdy nezůstávala v zámku, pokud to nebylo nezbytně nutné. Ale tentokrát jsme nebyli u nás v zámku, takže nám bylo sděleno, že strávíme vánoční svátky pohromadě.

Sice jsme s tím tak nějak počítali, nicméně zákaz vycházek, striktní dodržení večerky a denních jídel, navíc všude chodit pouze spolu – to bylo opravdu hodně. Nikoho jsem od Vánočního plesu nepotkala a ani neměla šanci s nikým mluvit, takže jsem byla jen ráda, když konečně začala výuka.

Všichni jsme spěchali od Kočáru, v němž jsme byli prakticky uvěznění skoro dva týdny a i když naše hodina byla venku, ve sněhu a navíc s Hagridem, byli jsme více než rádi, že jsme pryč. Ovšem když jsme přišli k Hagridovu srubu, překvapivě tam nečekal náš učitel/obr, ale nějaká žena s krátkými šedými vlasy a vysunutou bradou.

„Kdo vůbec jste?," zeptal se Ron, když spolu s ostatními nebelvírskými přišel a na tváři měl usazený nedůvěřivý výraz.

„Jsem profesorka Červotočková," řekla rázně, „a dočasně vás budu učit Péči o kouzelné tvory."

„Ale kde je Hagrid?," ozval se Harry zamračeně.

„Je nemocný," odsekla a věnovala mu nepříjemný pohled.

„Nyní mne následujte," prohlásila úsečně a rychlým krokem se vydala přes pozemky.

Měla jsem pocit, že tahle ženská se tak moc snaží mít autoritu jako Snape, že to s tou strohostí příliš přehání.

Prošli jsme kolem našich koní, jenž se k sobě v té zimě tulili, aby se alespoň trochu zahřáli a po další zatáčce, jíž jsme prošli na nás vykoukl jednorožec, uvázaný u ohrady. Usmála jsem se a spousta dívek kolem mě óchala a áchala, nad jeho krásou. Přirozeně.

„Chlapci, vy se držte zpátky!," vyštěkla profesorka a bezohledně trefila Harryho do prsou napřaženou rukou. „Jednorožci mají raději ženskou ruku. Děvčata, dopředu, a pojďte opatrně k němu..."

Nasupeně jsem se na ni podívala a přidala se spolu s Julce k Hermioně u jednorožce.

„Pro začátek vám řeknu pár věcí k zapamatování. Kouzelné vlastnosti jednorožce a použití některých jeho částí v Lektvarech."

„Myslím, paní profesorko, že to je poněkud zbytečné. Nikdo by neprošel prvním ročníkem bez základních znalostí o jednorožcích," prohlásila jsem a jemně poplácala jednorožce po plecích.

Červotočková se na mě otočila a semkla rty v neúspěšném napodobení profesorky McGonnagalové.

„To jistě, slečno...?"

„Harperová," doplnila jsem ji se sladkým úsměvem.

„V tom případě vám jistě nebude vadit, když nám své schopnosti z prvního ročníku předvedete, což?," zeptala se chladně.

„Samozřejmě paní profesorko," usmála jsem se neupřímně. „Jednorožci jakožto jediná zvířata s magickou DNA vzdáleně přibližující se lidské rase, jsou používána hlavně pro jejich genetickou čistotu. Samozřejmě chytit tohle vznešené zvíře není až tak těžké, jak se ostatní mylně domnívají, protože jejich smysly jsou tak dokonalé, že poznají, když jim někdo chce ublížit nebo se k nim pouze přiblížit. Nejznámější část, kterou používáme je jeho žíně, jejíž vlastnosti..."

„Dobrá!," vyštěkla profesorka a utnula můj učebnicový výklad. Můj úsměv se o něco rozšířil.

„Vy tam vzadu, dáváte vůbec pozor?," otočila se k chlapcům, když jejich hlasy začaly nabírat na intenzitě.