Půlnoční slunce II.

45. Odpouštím

Moc se omlouvám, že další kapitola přichází až tak pozdě, ale celý týden jsme měli odpolední praxi a já byla ráda, že jsem schopná vůbec fungovat jako člověk. :) Omlouvám se všem čtenářům a doufám, že se na mě nezlobíte. :)

„Sam!"

„Ginny?," vyhrkla jsem překvapeně a přiskočila ke krbu, z níž na mě koukala hlava mé přítelkyně. „Co se děje?"

„Zaslechla jsem je plánovat. Ron mluvil o ministerstvu - prý se tam chystají zítra; nějaká žena tam má soud, chtějí použít mnoholičný lektvar a vniknout tam."

„Do hajzlu," zaklela jsem a zkousla si ret. „Nedá se nic dělat, musíme se přizpůsobit. Moc děkuju Ginny!"

„Od toho tu jsem," pronesla nonšalantně a mrkla na mě.

„No jasně," usmála jsem se. „Buď na sebe opatrná."

„Ty taky."

Odstoupila jsem od praskajícího krbu a vzala do ruky prášek s letaxem. Přemístila jsem se krbem do Dracovy soukromé komnaty a úlevně vydechla, když jsem ho uviděla v místnosti.

„Máme-"

„-problém. Jinak by ses tu neobjevila," doplnil mě, aniž by zdvihl oči a dál na něčem pracoval u svého pracovního stolu.

„To si o mě myslíš tak- Co to sakra je?!," zeptala jsem se, když jsem k němu přišla a nakoukla mu přes rameno.

Na stole měl rozloženo několik zkumavek a přísad do lektvarů. Kolem toho všeho bylo několik plně popsaných, počmáraných pergamenů a doplňoval to šálek kouzelnické kávy v jednom rohu.

Natáhla jsem se zvědavě pro nejbližší pergamen a čím víc jsem si ho pročítala, tím víc se mi rozšiřovaly oči nad jeho obsahem. Vzhlédla jsem a šokovaně na Draca hleděla.

„Jak-"

„Složitě. A nejspíš to nebude stoprocentně fungovat. Je to prototyp, jak jistě vidíš. Je poněkud nestabilní a neodměřený. Může být toxický nebo-"

Umlčela jsem ho polibkem a odložila jsem pergamen zpět na stůl. Překvapeně ztuhl, než si mě k sobě přitáhl a polibek opětoval. Když jsme se konečně odtáhli, samolibě se usmál s rukama položenýma na mém pase.

„Pokud mě čeká taková odměna pokaždé, když se mi něco podaří, pak mi jich dlužíš nejmíň tisíc za každý den."

„To jistě," odfrkla jsem si, ale usmála se. „A teď k věci. Chystají se jít na ministerstvo už zítra, potřebuju se tam nějak dostat; ale tak, abych nebyla nápadná."

„Tak na to mám jeden skvělý plán..."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

„Paní Malfoyová, kdybyste byla tak laskavá-"

„Pravděpodobně jste mi nerozuměl. Tohle se musí vyřešit okamžitě."

„Ovšemže, ale musíte chápat-"

„Já to chápu naprosto perfektně. Chcete vidět jak? Chápu to tak, že na naší zahradě se objevuje pravidelně každých deset minut nějaká sova s dopisem, jež je určen ministerstvu. Takže jistě chápete vy mé rozhořčení."

Pohodlně jsem se roztahovala na saténovém křesle a upravovala si dokonalou manikúru. I když jsem zprvu proti tomuhle plánu protestovala, začala jsem si to docela užívat. Úředník, který se mnou měl celou záležitost vyřizovat už byl tak vynervovaný, až mi ho bylo skoro líto. Skoro.